Jednou větou bychom mohli volby do europarlamentu komentovat takto: Nízká účast v České republice – 18,2 procenta (nižší měli jen Slováci se 13 procenty) zamíchala tak zásadně výsledky, že žádná z prognóz nevyšla.
Připomeňme, že prognózy ANO předpovídaly hodně přes dvacet procent, ČSSD kolem 20 procent, TOP 09 kolem 10 procent, KSČM kolem 14 procent, ODS kolem 7 procent, KDU-ČSL kolem 6 procent a Svobodným 0 až 4,8 procenta.
Ve výsledku však sice ANO vyhrálo, ale nakonec získalo stejný počet mandátů jako TOP 09, to znamená čtyři mandáty, stejně jako ČSSD, po třech křeslech mají KDU-ČSL a KSČM, ODS má dvě křesla a Svobodní jedno křeslo.
Za malou účast může hodně faktorů, ale jistě hlavní roli sehrál koncept a způsob uspořádání řízení Evropské unie, který je pro velkou část voličů velmi abstraktní. A potom samozřejmě ostré odmítání Evropské unie bývalým prezidentem Václavem Klausem a jeho souputníky, které zanechalo mezi lidmi po deseti letech výraznou stopu, ač to byl právě on, kdo podepsal přístupové dokumenty. Později však již vstup do Unie odmítl slavit a místo toho šel na protest na horu Blaník, aby nám rytíři pomohli, až bude nejhůř.
Podle některých sociologů je za jeho negací příchylnost ke starému českému narativu, který sto let opakuje, že čeští rekové doplácejí na cizáky: ve Vídni, Moskvě či Bruselu. Podle brněnského sociologa Volka však s Klausem tato etapa končí, a jak průzkumy ukazují, mladí a vzdělaní již chápou, že chce-li Evropa obstát, musí se integrovat.
Za malou účast v eurovolbách může hodně faktorů, ale jistě hlavní roli sehrál koncept a způsob uspořádání řízení Evropské unie, který je pro velkou část voličů velmi abstraktní.
Koneckonců to ukazuje i výsledek ODS, která se svým odmítáním eura ztratila nejvíc mandátů: v minulých volbách jich měla devět. Druhou největší ztrátu zaznamenala ČSSD, která měla před pěti lety sedm mandátů. A naopak nejvíc mandátů získaly nové politické subjekty, což signalizuje znechucení ze způsobu politického provozu v naší zemi. A o českého eurokomisaře se nejspíš svede bitva mezi pány Teličkou a Pospíšilem, který pana Niedermayera přeskočil.
Zatímco ODS takový výsledek očekávala, pro sociální demokraty je to překvapení a je velmi pravděpodobné, že se znovu oživí hlasy proti premiéru Sobotkovi jak z Hradu, tak od Michala Haška.
Podobný masový odklon od tradičních stran zaznamenala jen Francie, kde krajně pravicová strana Marine Le Penové získala 26 procent a zvítězila s velkým náskokem před tradičními stranami, což bude mít jistě silný dopad i na vnitřní politiku. Ve Francii se nehlasovalo o EU, ale spíše o současné vládě. Podobně zvítězil ve Velké Británii Nigel Farage, který chce, aby jeho země z EU vystoupila. Ten dostal podle předběžných výsledků 27,5 procenta a dle pravicového Daily Telegraphu tento výsledek přinese zásadní změnu v britské politice.
Naproti tomu rozložení sil v Evropském parlamentu se moc nezmění: lidovci budou mít stále nejvíc (asi 212) ze 751 křesel a socialisté jich získali asi 185, takže ostatní frakce nebudou hrát tak důležitou roli.
Přesto by změny ve složení měly vést ke změně organizace: Evropský parlament by měl dostat víc pravomocí, vazby na jednotlivé státy by měly být konkrétnější už i proto, že – jak současná situace na východě Evropy ukazuje – společnou obrannou a energetickou politiku potřebujeme.
Kdyby se nám to podařilo, i občané by konečně viděli, k čemu je Evropská unie dobrá, když už na ten první důvod, kvůli kterému se zrodila, jsme zapomněli – a to je zabránit válkám v Evropě. Na druhé straně je ale dobře, když tak důležitou věc považujeme za samozřejmost.
