reklama
 
 

Volby do Senátu: Babiše voliči zapřeli jak Ježíše Krista. Lůzr Sobotka. A lidovci jsou frajeři

15. 10. 2016 19:00
Dublovaná porážka ČSSD vyvolá radostný kazačok na Hradě. Zeman ji využije, aby podpořil Babiše (jako "bič hradní" na oranžové) a poškodil Sobotku.

V sobotu skončily volby do třetiny Senátu, volby ve 27 senátních obvodech. Absolutním vítězem jsou lidovci. Sami získali pět křesel, v koalicích další čtyři. Celkem devět, třetinu obvodů. Absolutním poraženým se stali sociální demokraté. Obhajovali tucet míst a do horní komory jim prošli všeho všudy dva kandidáti.

Poražena však zůstala i česká politika. Účast zhruba patnácti procent voličů znamená nezájem nejen o Senát, nepochopení jeho role, ale taky nezájem o problémy stran, o veřejné dění. Babišovo štěkání na druhé volební místnosti neplní.

Obecně byly volby chápány jako souboj ANO a ČSSD, kdo s koho. V senátních obvodech dopadly obě ty strany prachmizerně. Ambiciózní, namachrované ANO získalo pouhé tři senátory, ačkoliv mu do druhého kola postoupilo čtrnáct kandidátů. Sedláci u Chlumce.

Andrej Babiš může chápat jak krajské, tak senátní volby jako ukázkovou lekci z demokracie. Kraje sice vyhrál (21 procent hlasů), ale málo, a povolební vyjednávání ukazují, že mít pětinu neznamená vlastnit zemi jako Agrofert.

Senátní souboje zase předvedly, že se oblíbený Babiš neumí sedmadvacetkrát naklonovat, čili že nejde jen o něj. Voliči ho zapřeli jak Petr Ježíše Krista. Jeho hnutí, ať chce, nebo nechce, musí stavět na celé škále osobností. Ani ANO totiž není firma, není holding s jedním majitelem, a bude to vidět čím dál víc.

Nebylo by fér nevěnovat se více vítězi, lidovcům. Před pár lety pomalu končili ve velké politice. Už jsme je, my komentátoři, bohorovně pohřbívali. Dnes se nejen vrátili, ale patří dokonce mezi silné.

V rozdrobeném systému, který chvála bohu nenahrává vládě jedné strany, ukazují, jaký smysl má zavedená, tradiční, "stará" strana s jasným programem, založená nikoli jen na pár heslech a výkřicích. Drží si své stabilní voliče, kteří ve volební miniúčasti nelenili nazout perka a přijít.

Lidovci, stará, leč neotrávená strana

Dalo by se to říct i jinak: voliči lidovců nejsou tak plošně otráveni z politiky. A to starou stranu vedenou mladým Pavlem Bělobrádkem vlastně zachraňuje. Ti lidé váží cestu k urnám i proto, že vědí, co jejich strana chce, co dlouhodobě chce, a jsou ochotni to podporovat.

Zásadní nevýhoda hnutí ANO, hnutí jednoho politika a několika neustále opakovaných hesel, tkví v tom, že se s ním voliči prostě nemohou hlouběji identifikovat. Identifikují se vágně s Babišem, který se šikovně trefuje do jejich pocitů, už však ne do jejich hlubších potřeb.

Andrej Babiš nemá klasický politický program. Programem je on, jenomže on všude nekandiduje. Programem je třeba toto (viz jeho velký rozhovor v sobotním Právu): "My ho máme (program), a to ten základní – nelžeme, nekrademe a děláme pro lidi."

Pokud o tom nic nevíte, nepřemýšlíte, můžete to zbaštit i s navijákem. Musíte ovšem zapomenout třeba na farmu Čapí hnízdo. Tam Babiš lhal, svým způsobem kradl (obešel pravidla, aby získal 50 milionů) a dělal to ne "pro lidi", ale pro Agrofert (sebe) a svou rodinu (i když i to jsou lidé).

S čím by se voliči ANO měli identifikovat? Proč by se měli zvednout a jít po týdnu už zase do volební místnosti? Nenajdou nic hlubšího, krom těch řečí, proto se s ANO identifikují jen povrchně, chabě a pro Babiše představují velmi nestabilní podporu. I když se hnutí jmenuje ANO, kývají na jeho věčné NE. Na "být proti", v opozici vůči establishmentu.

Chce to hodně slepoty, když je ministr financí Babiš prvním místopředsedou vlády a požívá v ní exkluzivního postavení.

Ještě stále mu ono NE baští, ale jen díky chybám Bohuslava Sobotky, Milana Chovance a dalších sociálních demokratů. Díky jejich nejasným postojům, váhavosti a strachu (kupříkladu strachu z výsledků policejního vyšetřování, viz zrušení ÚOOZ).

Tvítuje jak patnáctiletý

ANO se tváří jako moderní hnutí. Babiš se nechá cvaknout u pisoáru na rockovém festivalu a šoupne to pěkně na Twitter. Tvítuje jak patnáctiletý. Ale pořád je to jen módní bublina. Když na hnutí poklepete kloubem prostředníčku, zní dutě. Pokud Babiš toto nezmění, jeho úspěchy vydrží ještě tak dva tři roky. Pak šmytec.

Lidovci představují ve všem pravý opak. I když ne, ve všem ne, Pavel Bělobrádek taky tvítuje ostošest. Ale je mladší než Babiš, má na tvítovací způsoby "nárok". Lidovci drží svůj program, mnozí z nich mají i náboženskou víru v sekulární společnosti. Mají historii, tradici, není nic špatného být tradiční stranou, pokud nejste zrovna KSČ(M). Prošli si krizí a překonali ji.

Nejen to. V senátních volbách předvedli i jistou skromnost. Bytostnou skromnost. Spojili se s mladými hnutími, s občanskými uskupeními, jejichž členové se asi převážně zdrávas Maria nemodlí a svíčky v chrámech nezapalují. Spíš si zapálí jointa než hromnici.

Podívejme se, s kým to KDU-ČSL dala dohromady. V roztodivných koalicích "malých" spoluobsadili čtyři židle v horní komoře: v Praze 10 to byla koalice Chmelová do Senátu – Vlasta, to jest občané Prahy 10, KDU-ČSL a LES s podporou pirátů a Desítky pro domácí. Všímáte si? Lidovci s piráty! To žádá jistý nadhled, odvahu. A hleďme, nejen na Moravě, i v Praze uspěli.

V Pardubicích se spojili s Nestraníky, v Novém Jičíně se Stranou zelených, v Praze 11 udělali společenství Kos do Senátu – Koalice Hnutí pro Prahu 11, KDU-ČSL, pirátů a Strany zelených s podporou sdružení Patnáctka náš domov.

Tohle je moderní, kooperující, nepoštěkávající, nesudičská politika, která Bělobrádkovi, nebo spíš jeho bratrům v senátních obvodech, dokonale klapla. Dalo by se říct, že to byla souhra proti sólování. Ještě dodejme, že ve dvou obvodech lidovci v druhém kole na volebních plakátech podpořili jiného kandidáta. Kupříkladu v Praze 6 Jiřího Růžičku. Možná i to mu pomohlo k vysokému vítězství nad filozofem Bělohradským (jehož pobyt v horní komoře by jistě smysl měl).

Recept pro ČSSD: Nervat se, semknout se

Senátní volby by se letos daly shrnout jako malí proti velkým. Zdaleka v nich ovšem neplatilo ono předsedou Babišem neustále omílané (a pečlivě pěstované) "všichni proti ANO". Tohle nebyly volby proti, nýbrž pro. Pro přesvědčivější osobnosti.

Všimněme si: za ANO neuspěl žokej Váňa, kůň Andreje Babiše. Co to? Sázka jen na obličej, jen na jméno, nevyšla. Voliči si asi řekli, že by bylo fajn, kdyby na Váňu koukali, jak cválá na kobyle, ne jak řeční u pultíku. K tomu se nenarodil.

A neúspěch bývalé ministryně spravedlnosti Heleny Válkové? Ta u pultíku řečnit umí. No jo, jenomže proč ji Babiš vlastně vyhodil z ministerstva a nahradil mladým Robertem Pelikánem? Dá se odložená ministryně, firmou Babiš nechtěná, nastrčit do Senátu? A ještě v Praze? Nedá, teď to víme.

Hotovou katastrofu má za sebou předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Rezignovat zřejmě nemůže, kdo by ten oranžový pytel blech dneska vedl? Ujal by se ho zpovzdálí Miloš Zeman a jeho hradní partička? ČSSD dostala poslední varování, že jako partaj pro voliče ztrácí sexappeal.

Je vždycky varující, když ve volbě propadne ministr. Jan Mládek neuspěl. I přes svou proruskou orientaci prohrál. (Nebo taky kvůli ní?) Stejně tak souboj projel "bazének", "cyklista s 0,8 promile", selfíčkář Zdeněk Škromach, socdem stálice a Zemanovi oddaný politik. – Zemanovi příznivci ve volbách 2016 vůbec ošklivě pohořeli.

I to je pro ČSSD varování. Tahle tradiční strana si nemůže dovolit zůstat roztržená. Buď si půjde svou sociálnědemokratickou, solidární a západní cestou, nebo cestou zemanovsky populistickou, východní. Pak ale dopadne jako Zdeněk Škromach a Michal Hašek.

Ještě jednou se vraťme k lidovcům. KDU-ČSL se sice už nedá nazvat stranou katolickou, to by se piráti smáli, ale zároveň, tradičně, zarputile, zásadně drží "církevní restituce". Uspěla slušně v krajských volbách a výtečně v senátních. Co to? Že by vracení či splácení majetku, který komunisté uloupili církvím, už nebylo téma? Nemohl by to někdo pošeptat hejtmanovi Zimolovi a prezidentu Zemanovi?

Ještě slovo k lůzrům voleb, ČSSD. Letošní dublovaná porážka vyvolá nadšení, radostný kazačok na Hradě. Zeman bude výsledků pilně využívat jednak k tomu, aby podpořil Babiše (jako "bič hradní" na oranžové), a jednak k tomu, aby maximálně poškodil Sobotku. Jediný recept, jak ten tlak odrážet, je semknutá strana, která se nehádá a nerve.

Dokáže to ČSSD? Bohuslav Sobotka by se měl poučit u lidovců, jak se to dělá, když se hrabu z politického podsvětí, z maléru.

autor: Martin Fendrych | 15. 10. 2016 19:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama