Nedělejme si iluze, že by zámořské novináře nějak zajímaly české parlamentní volby. Snad s výjimkou několika málo žurnalistů, kteří se soustředí na náš region. Rozhodně si ale nevysloužíme pozornost, jaké se dostalo před dvěma týdny Němcům, když hlasovali o novém složení Bundestagu.
Novináři a analytici tehdy celkem očekávatelně rozebírali, jak by se výsledky mohly promítnout do vztahů Berlína a Washingtonu. Překvapivá a mnohem zajímavější ale byla druhá linie komentářů, v nichž nešlo ani tolik o to, co se děje v Německu, nýbrž co se odehrává ve Spojených státech.
„Německé volby staví do drsného světla americkou demokracii,“ zněl například titulek v listu Washington Post. Deník citoval Jana-Wernera Müllera, profesora politologie z Princenton University, podle kterého byly volby u našich sousedů ráznou odpovědí na „obecný názor, že na Západě se dnes rozklížené společnosti stávají kořistí polarizujících, drsných, protisystémových sil“.
Není těžké uhodnout, že na mysli přitom měl především Ameriku. Pochvalně, s obdivem a až s trochou závisti byl v USA hodnocen prostý fakt, jak spořádaně v Německu hlasování proběhlo. Že nikdo ze stranických lídrů nezpochybňuje jeho výsledky, nemluví o velkém podvodu, o lži a krádeži. A nepodněcuje své voliče, aby vzali demokracii útokem, aby ji znásilnili.
Změny špatným směrem
Americká reflexe německých voleb odhaluje, jak nebývalou krizí Spojené státy procházejí. Ne-li přímo krizí svého politického systému, pak určitě krizí sebedůvěry. „Pocit z dospělosti německého procesu stojí v ostrém kontrastu se situací ve Spojených státech,“ říká komentář Washington Post.
Křesťanští demokraté prohráli. „Místo toho, aby napadali výsledky voleb, budou tamní konzervativci v příštích letech pracovat na tom, aby získali zpět voliče,“ citují americká média komentář, který k výsledku nabídla Rachel Rizzoová z washigtonského think-tanku Center for New American Security. Na Německo se dívá jako na zemi, kde demokracie funguje, zatímco v USA už si tím není jista. „Političtí lídři v Německu chápou, že jakmile začnete zpochybňovat demokratický proces, základy se mohou začít drolit. A vidíme, že přesně to se děje v USA,“ míní Rizzoová.
Není to jediná pochyba, která se vtírá do dosavadního amerického sebevědomí. Bidenův nepovedený úprk z Afghánistánu vyrazil světu dech, ale i bez tohoto vyústění by se Američané dohadovali, proč a k čemu to vše bylo. Čeho jsme dosáhli?
Hořkou odpověď nabízí profesorka Emma Skyová z Yale University, která byla politickou poradkyní amerických velitelů (generálů Raye Odiernoa a Davida Petraeuse) v americké válce proti teroru. „Šli jsme do Afghánistánu a Iráku, abychom změnili tamní společnosti, aby byly více jako my, aby se nám více podobaly. Měli jsme velkou víru v demokracii. Ale o dvacet let později, když se podíváte, kde je dnes Amerika, je to takřka jako by se teď více podobala jim,“ říká v dokumentu televize PBS.
Podobného názoru je i Fiona Hillová, která měla jako bezpečnostní poradkyně v Trumpově Bílém domě na starost Kreml. „Spojené státy tehdy začaly připomínat Rusko, kde si Putin už dlouho upevňuje pevný mocenský stisk manipulací ruských médií, podněcováním nacionálních záští, podsouváním konspiračních teorií,“ napsala Hillová pro poslední číslo časopisu Foreign Affairs v textu nazvaném Putinovo zvláštní vítězství.
Daňový ráj uprostřed USA
Přiznejme, že citované hlasy nejsou nezaujaté, zní z liberálnějšího spektra, Trumpova Amerika je na druhé straně zlomu. Konkrétně Hillová na své místo v Bílém domě rezignovala kvůli ukrajinské aféře (Donald Trump před volbami 2020 tlačil na Kyjev, aby přišel s kompromitujícími materiály na Joea Bidena) a s bývalým prezidentem se rozešla ve zlém.
Jenže současná krize amerického přesvědčení, že Spojené státy jsou následováníhodným příkladem a zářným vzorem, se netýká jen liberální části společnosti. Je širší a má různé projevy. Například v aktuální kauze Pandora Papers to nebyla jen liberální média, kdo strnul z toho, že Jižní Dakota se z rozhodnutí tamních politiků a finančníků stala zcela programově daňovým rájem. Americký stát se tak změnil v neprůhlednou kasu špinavých peněz, dnes už dokonce v tomto ohledu vyhledávanější než třeba nechvalně proslulé Kajmanské ostrovy.
Když byly v roce 2016 zveřejněny předchozí výbušné materiály Panama Papers, k žádné podobné reflexi se Amerika neuchýlila. USA tehdy naopak poučovaly jiné země, jak musejí zpřísnit finanční dozor. I když už tenkrát měly máslo na hlavě, protože ve státech jako Delaware či právě Jižní Dakota, byznys se zakládáním neprůhledných firem a fondů dávno utěšeně běžel.
Lze namítnout, že to není poprvé, kdy přímo ze Spojených států slyšíme nářek nad úpadkem americké síly a vlivu. Došlo na něj třeba po vpádu do Iráku v roce 2003 nebo po finanční a ekonomické krizi v roce 2008. Teď se to ale zdá být jiné. Sice také navázané na konkrétní události, ale zároveň živené hlubšími a dlouhodobějšími příčinami.
Už i ty, Roberte Kagane?
Politolog Robert Kagan proslul jako neochvějný zastánce americké síly, především té tvrdé, ale i „měkké“ - USA coby modelu pro demokratický svět. Jeho kniha Of Paradise and Power (v češtině Labyrint síly a ráj slabosti) byla v roce 2003 i rázným odmítnutím úvah o úpadku Spojených států. Teď se o ně bojí už i on.
V čerstvé eseji pro deník Washington Post varuje, že „Spojené státy míří k největší politické a ústavní krizi od občanské války“. Kagan líčí hypotetický scénář, kdy to, čeho Trump nedosáhl nyní - totiž zvrácení výsledků voleb -, se mu už může podařit za pomoci Republikánské strany v roce 2024.
Samozřejmě na něco takového vůbec nemusí dojít, jednu věc ale nelze přehlédnout. Americká analytická a poradenská společnost Euroasia Group minulý týden zveřejnila výsledky širokého průzkumu, v kterém se Američanů ptala, zda považují Spojené státy za výjimečnou zemi. V generaci nad 60 let si to myslí osm z deseti Američanů, spolu s věkem ovšem toto přesvědčení klesá - a v generaci do 30 let je to už jen menšina, 40 procent.
„Američané jsou více a více skeptičtí nejen ohledně toho, zda USA mají vystupovat jako země, která sama sebe jmenovala globálním lídrem, ale zda vůbec mají morální oprávnění to dělat,“ konstatuje analýza Euroasia Group. A to je opravdu něco nového, v americkém sebevědomí se něco tektonicky hýbe.
Jaký bude výsledek tohoto posunu, jak se projeví? Reálnější, střízlivější, poučenější pohled na okolní svět by Američanům pomohl. Pokud by je ale oslabená sebedůvěra pohnula směrem k větší izolaci, měla by Evropa velký problém. Ne se Spojenými státy staženými více do sebe, ale se zeměmi, kde se o demokracii ani nepokoušejí, zato by rády po Americe obsadily uvolněný prostor.
Drobná splátka za velkou pomoc
Situaci v USA z Česka neovlivníme, musíme věřit, že tam své krize překonají. Ale jedno můžeme: Snažit se posílit vlastní odolnost. Demokratické volby, v kterých lze vyprovodit od moci chronické lháře, jsou k tomu dobrou příležitostí. Třeba by si pak ve Státech Česka nakonec i všimli. A třeba by nás alespoň na chvíli i obdivovali, jako teď Němce.
Amerika nám v minulosti opakovaně pomohla zvednout demokracii z prachu totalit. Je čas poslat alespoň drobnou splátku zpět. Ukázat, že demokracie žije, funguje, že se vyplatí v ni věřit.
