V úterý sněmovna volila svého dosud nezvoleného šestého místopředsedu. A opět nezvolila ani Tomia Okamuru, šéfa SPD, ani předsedu sněmovny v minulém volebním období Radka Vondráčka (ANO). Nová situace, síly v dolní komoře parlamentu se změnily, poslanci koalice SPOLU a PirSTAN odmítají jak Okamuru, tam je to jasné, tak nominanta ANO, tedy hnutí, kterému místo ve vedení sněmovny sami vyčlenili.
Že nebyl zvolen Okamura, se zdá dobře srozumitelné. Pro mnoho poslanců představuje extrém. Navíc pět stran, které se chystají vládnout, SPD nepotřebují, zatímco v minulé sněmovně Andrej Babiš nevěděl, jestli okamurovce nebude potřebovat, aby mohl vládnout. (Nakonec ho podpořili komunisté, kteří z dolní komory letos k velké radosti mnohých konečně vypadli.)
Pro demokrata bylo nepochopitelné, že ve vedení minulé sněmovny zasedl jak Okamura, tak předseda komunistů Vojtěch Filip (při české minulosti doslova výsměch). Okamura navrhoval zákaz islámu (náboženské svobody mu nic neříkají a Listina základních práv a svobod taky ne), popíral, že Lety u Písky byly koncentrační tábor, a předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský o něm řekl, že jeho "názory jsou skutečně rasistické, xenofobní, neonacistické". Naopak je pochopitelné, že Okamura už ve vedení sněmovny nebude.
S Vondráčkem, zdá se, je to poněkud jinak. Ze dvou odlišných důvodů. Obě koalice přisoudily Babišovu hnutí dvě místa, to je dohoda. Zvolena už byla bez problémů obdivovatelka Miloše Zemana Jana Mračková Vildumetzová, nezvolen byl Karel Havlíček (protože je zároveň ministrem a nebyl ochoten post opustit). Vondráčka nezvolili opakovaně.
Pohledy na odmítnutí Vondráčka se liší. Panuje obava, že tím "pětikoalice" vyvolává zbytečné nepřátelství, že odpovědí ANO bude nulová ochota k dohodě o čemkoliv, nulová tolerance. Jiný argument zní: dvě místa v čele sněmovny patří ANO, takže je na tomto hnutí, koho si tam nominuje, prostě je to jejich, tak jim do toho ostatní nemají kecat.
Proti tomuto názoru lze namítnout, že přece jde o volbu, navíc je to volba osoby, takže je tajná. Kdyby to probíhalo tak, že si tam strana či hnutí může strčit, koho chce, pak by přece poslanci nemuseli volit a bylo by to v daném případě na Babišovi, koho tam vyšle. Všecky strany včetně SPD se neustále zaklínají demokracií, v níž je právě volba nadneseně řečeno posvátná. A Vondráček prostě dost demokratických hlasů poslanců nemá (ano, hlasy voličů dostal, ale ti vedení dolní komory nevolí) - je na tom stejně jako Okamura.
Bude ve sněmovně válka?
Argument druhý, že si pětikoalice zadělává na válku, na čtyřleté nepřátelství, je jiný. V podstatě jde o to, jestli by bylo moudré, rozumné, prozíravé nechat Radka Vondráčka zastávat ten vysoký post, protože by to bylo vstřícné gesto, ruka natažená ke spolupráci. (Vždyť byl přece předsedou sněmovny a taky to šlo, že…)
To by ovšem znamenalo zcela pominout, kým vlastně Vondráček je. Nezapomeňme, že Okamurova SPD získala ve volbách 513 910 hlasů, nemálo, takže by poslanci taky mohli pominout, kým Okamura je, a udělat mu místo sedmého místopředsedy. Neudělali to a kromě SPD se nikdo nerozčiluje.
Jen stručně připomenu, proč Vondráček vadí. V roce 2018, nedlouho po pokusu ruských tajných agentů o vraždu Sergeje Skripala, letěl do Moskvy. Setkal se tam s předsedou Státní dumy Vjačeslavem Volodinem a s předsedkyní Rady federace Valentinou Matvijenkovou. Oba figurují na sankčním seznamu USA i Evropské unie. Není jasné, co je na tom demokratického, když se stýká s lidmi, kteří proti demokracii intenzivně pracují.
Druhý "hřích" má jiný charakter, ale o charakteru Vondráčka vypovídá hodně. V Kroměříži se věnoval advokacii a právní činnosti. Jeho právní kancelář spolupracovala s odsouzenými kroměřížskými lichváři Miroslavem Kolmanem a Rudolfem Cieslou, kteří podvodnými půjčkami připravovali klienty o majetky. Dvojici poskytoval Vondráček a jeho společník z advokátní kanceláře Tomáš Opatrný (kroměřížský zastupitel za ANO) právní servis. V mnoha případech je zastupovali a udržovali s nimi přátelské vztahy.
Má být člověk, který se bezdůvodně, nejspíš jen pro svůj osobní prospěch (v tu dobu se spekulovalo, že chce kandidovat za ANO na prezidenta a potřebuje, aby proti němu nešli ruští trollové, ruské dezinformace), setkává s Rusy na sankčních seznamech a který byl advokátem lichvářů ve vedení sněmovny? Když to postavíme takto, odpověď zni ne.
Šprajc proti šprajcu
O hnutí ANO, tedy o Babišovi, vypovídá mnohé právě fakt, že ho tam nominuje, že mu výše uvedené vůbec nevadí. (Mimochodem poté, co Vondráček navštívil Miloše Zemana v Ústřední vojenské nemocnici bez vědomí lékařů a bez respirátoru, řekl Babiš, že na vysokou sněmovní funkci nominován nebude. Pak názor, jak je u něj běžné, změnil. Zřejmě i on spoléhá na Vondráčkovu podporu, pokud by kandidoval na Hrad.) Jinými slovy ANO má dost poslanců, kteří takové stíny jako Vondráček na svém snímku nemají, proč je tam nevyšle? Není to ve skutečnosti tak, že právě Babiš dělá schválnosti? Že on už nyní odmítá s pětikoalicí spolupracovat?
Nelze se ovšem neptat, jak by pětikoalice zareagovala, kdyby byl na místopředsedu navrhován Andrej Babiš? Taky by ho nezvolila? Politickými hříchy má hřbet bohatě obtěžkán (nezvládnutí pandemie, Čapák, agent StB, trestně stíhaný, kumpán Zemana, který pracuje pro Rusy). Popravdě předpokládám, že Babiše by poslanci budoucí vládní koalice zvolili. Ale mohu se mýlit, rád bych se mýlil.
Babiš nekandiduje, ANO má přislíbené křeslo ve vedení sněmovny, odmítá však postavit volitelného kandidáta. U Babiše, který nesnese odpor, který politiku vnímá jako odnož Agrofertu, je to jasný šprajc. U pětikoalice taky. Šprajc proti šprajcu, kdo s koho. Pro voliče celkem pohoda, my se bez šestého místopředsedy opravdu snadno obejdeme.
Jistě by poslanci pětikoalice mohli moudře ustoupit, kalkulovat s tím, že to za čtyři roky může být naopak. Ale platí, že advokát lichvářů a kámoš lidí na sankčních seznamech prostě do čela české sněmovny nepatří. Jestli nám byla slíbena změna, tak tohle do ní jistě patří.
