Patnáct let to bylo v únoru vždycky stejné. Televize Nova slavila "narozeniny" (vysílat začala 4. února 1994) a pro své celebrity uspořádala "prestižní" anketu Anno. Letos ne. Nekoná se ani firemní večírek v Ambassadoru, ani se nevyhlašuje nejoblíbenější hvězda novácké obrazovky.
Není totiž co slavit. Kam se poděli, ti všichni dobří diváci Nováci?
Ale nejen oni. Sledovanost velkých televizních stanic klesla za posledních pět let zhruba o pětinu. To je dost.
Trochu to připomíná poměry, které panují na českém trhu s pivem. Velké pivovary ztrácejí zákazníky, malí "specialisté" naopak rostou. Konzumenti audiovizuálního i kapalného obsahu si začali víc všímat, že mají na výběr, a využívají toho.
Vážným soupeřem „dinosaura" Novy už dlouho nejsou jen Prima a Česká televize, ale také malé kanály a - do budoucna především - internet.
Televize dělají, jako by se nechumelilo. Na výročních tiskových konferencích se dál trumfují, kdo ulovil jaký seriál a kterého baviče. Ano, tak vypadá televizní svět očima dinosaurů. Divák, to je pro ně masa, která se takřka nehýbe a svoje zvyky mění co nejmíň. Aktivní je jen tehdy, když musí vyměnit opotřebovaný ovladač. Neřeší, nepřepíná.
| Jan Kovalík: Sbohem, televize. Z přepínání jsem se vyléčil |
„Užijte si svůj každodenní rituál." Tak se, skrze nápis na stojanech v trafikách, snaží oslovit čtenáře jeden český papírový deník, jehož náklad klesá. Úplně stejný slogan by se dal použít i pro televizi. Pro tu dinosauří, ovšem.
Dřív lidé „vytahovali anténu", aby se spojili se světem okolo, jednou, dvakrát denně, třeba o půl osmé. Časy se mění. Kdo chce, bude mít brzy „anténu" k dispozici skoro pořád.
| Milan Fridrich: Den, kdy zemřela televize |
V televizích včetně Novy samozřejmě nejsou hloupí a tohle vědí. Na Nově stačí vidět jedny hlavní zprávy a otrocké završování příspěvků slovy „více na našem webu té en cé zet". Ale bude to stačit?
Vysílání Novy, ale občas i Primy teď vypadá skoro tak, jako dřív o letních prázdninách. Programová dieta je očividná. V časech, kdy se mění „rituály" publika, je to riskantní taktika. (Česká televize je, pokud jde o program, jednookým králem mezi slepými.)
| Jan Lipold: Volejte Onurovi. (Blog pro vyspělé diváky) |
Je momentální úpadek „masové televize" spíš souhrou okolností, jako jsou ekonomická recese a divotvorná rozhodnutí manažerů a producentů? Anebo se zlaté časy televize, které u nás trvaly nějakých čtyřicet let, ani náhodou nevrátí?
Televize se mění na inter(net)vizi už teď. Jde vlastně jen o to, jak moc budou diváci toužit surfovat a jak praktické nástroje k tomu dostanou. A kolik z nich bude dál postaru přepínat, protože se toho televizně-internetového nekonečna bojí. A třeba zjistí, že si vystačí se zprávami o půl osmé a Silvestrem s Vladimírem Menšíkem. Dinosauři rozhodně neřekli poslední slovo.
