Ondřej Chlupáček Ondřej Chlupáček | Komentáře
8. 11. 2018 8:00

Výchovná facka prý patří k věci. Omyl, násilí na dětech musí přestat

Bít děti není normální. Pojďme vykročit ze začarovaného kruhu "Ukaž mi, jakou vařečkou chceš dostat!"
Foto: Photographee.eu / Shutterstock.com

Proti uzákonění zákazu fyzických trestů dětí by byly tři čtvrtiny dotázaných Čechů a Češek. Celkem znepokojivá čísla ukázal říjnový průzkum agentury Nielsen Admosphere. Pokud se na výsledky podíváme podrobněji, některá data jsou až strašidelná.

Podle dvou pětin dotázaných by rodiče měli mít právo své potomky tělesně trestat. Už jen to spojení mě bije (!) do očí, "mít právo někoho tělesně trestat". Handicapovaní mají právo na parkovací místo blízko vchodu do supermarketu - ale nejsem si jistý, zda má mít někdo právo někoho bít, a je úplně jedno, že ten někdo je "jeho".

"Drž to pořádně, nebo ti jednu fláknu"

Nejčastěji si děti podle respondentů zaslouží fyzický trest kvůli lhaní, neposlouchání a ničení věcí. Pro paní Škopkovou z filmu Zdeňka Trošky Slunce, seno, jahody stačí, že jí syn nešikovně přidržuje králíka, kterého zrovna stahuje z kůže: "Drž to pořádně, nebo ti jednu fláknu!" Téměř polovina otců a matek dává dětem na zadek a přes ruce, tři procenta hovořila dokonce o výprascích a bití. Těm asi poplácání otevřenou dlaní nestačí.

Více než dvě pětiny dotázaných také soudí, že fyzické tresty jsou nezbytné, aby dítě poznalo hranice. Stejný podíl nepovažuje plácnutí nebo pohlavky za fyzický trest. Trochu se bojím zeptat, co teda za fyzický trest považují, patnáct ran kabelem od žehličky? Nebo dokud neteče krev?

Je to paradox. Podle platných zákonů České republiky nesmí například bachaři používat fyzické tresty vůči kriminálníkům ve vězení, dospělý člověk nesmí uhodit jinou dospělou bytost, ale můžeme fyzicky zakročit proti těm nejvíce zranitelným mezi námi - dětem.

Ono se plácnutí po ruce, zadku nebo pohlavek může zdát jako nevinné. Nezpůsobují přece fyzickou újmu. Výsledky studií ale potvrzují, že tyto výchovné praktiky nevinné nejsou, odskáče si to psychické zdraví dítěte i jeho vývoj. Americká akademie dětské a adolescentní psychiatrie zmiňuje následující vedlejší účinky pohlavků: šikana jiných dětí, nízké sebevědomí dítěte, sklon k depresím, úzkosti, problémy osobnosti a následná agrese. V dítěti se také rodí pocit, že je v pořádku problémy řešit násilím.

Agresi potvrzuje také rozsáhlá studie Americké akademie pediatrů, která na 2461 dětech zkoumala spojení mezi fyzickým trestáním tříletých dětí a jejich následným agresivním chováním. A výsledek? Časté (vědci "často" definují jako více než dvakrát za předchozí měsíc) používání "lehkých" fyzických trestů (plácnutí po zadku) je spojené se zvýšeným rizikem dětské agrese.

Začarovaný kruh

Výzkumy také hovoří o tom, že pokud dítě zažívá fyzické tresty za zlobení, je dost možné, že tuto "výchovnou metodu" bude uplatňovat také na svých dětech. A to by bylo dobré změnit, pojďme vykročit ze začarovaného kruhu "Ukaž mi, jakou vařečkou chceš dostat!".

Pozitivní je, že z průzkumu Nielsen Admosphere jsou patrné názorové rozdíly mezi generacemi. Zatímco pro 58 procent lidí nad 55 let facka není fyzickým trestem, u lidí mladších 24 let to je "pouze" 27 procent. Snad můžeme předpokládat, že lidí, kterým facka přijde normální, nebude přibývat. A to je dobře.

Rodiče musí být, co se výchovy svých nezbedných ratolestí týče, vzdělaní! Neulevovat fackami své frustraci, ale snažit se hledat jiná, pravděpodobně často pracnější řešení, která potomky nepoznamenají v dalších letech. V horším případě po zbytek jejich života. Řešení jsou.

brožurce Fyzické tresty: Co by rodiče měli vědět, vydané Národní sítí dětí postižených traumatických stresem (The National Child Traumatic Stress Network), se zdůrazňuje, že fyzický trest možná krátkodobě problém s chováním vyřeší, ale dlouhodobě nefunguje. Autoři také varují, že se fyzické tresty mohou vyhrocovat ve stále tvrdší násilí - protože jak jinak příště potrestat dítě za stejný prohřešek? Dát mu víc. Potomek taky roste a musí se přitvrzovat, něco jiného snese ve třech a v osmi letech.

Brožura jako alternativu nabízí takzvaný plán chování. V něm se mohou rodiče s dítětem dohodnout, jakým způsobem dobré chování odmění a čím potrestají to nepřípustné. V tom případě obě strany dopředu vědí, co se stane, a minimalizuje se riziko impulzivních rozhodnutí ve vzteku. V brožurce jsou k nalezení odkazy na další tipy a triky, jak vychovávat děti bez fackování a plácání na zadek.

Co když jen "ujede ruka"?

A co se týče samotného zákona zmíněného v průzkumu v úvodu? Sám si nejsem jistý, jestli jsem pro to, aby fyzické trestání dětí rodiči výslovně zakazoval zákon. Tak nějak z principu by stát neměl do života lidí moc zasahovat…

Je důležité se zamyslet, jestli by zákon spíš nepřinášel stres a nové problémy i do jinak spořádaných rodin, kde rodičům výjimečně zkrátka "ujede ruka". Záleží, jakým způsobem by se zákon uplatňoval. A také na schopnosti úřadů rozlišit chybu rodiče ve vyhrocené situaci a případy, kdy dospělý, například pod vlivem alkoholu, používá fyzické tresty jako standardní součást "výchovy" čtyřikrát do týdne.

Děti (zatím?) nemám. Když jsem dítětem byl, taky jsem občas dostal. Asi nedokážu říct, jestli to k něčemu bylo, každopádně jsem "vyrost v pohodě". Čtenáři s jiným názorem možná namítnou, že jsem měl dostávat víc.

Logika liberálního bezdětného mileniála je ale následující: touha rodičů po lepším chování jejich ratolestí nemůže být krátkodobá a měla by končit tím, že dítě bude rozumnější, než bylo. A bude vědět, co přesně udělalo špatně, proč to bylo špatně, a bude do příště vědět, jak situaci řešit lépe.

 

Právě se děje

Další zprávy