David Klimeš David Klimeš | Komentáře
22. 4. 2021 6:30

Přebíjená s Kremlem pokračuje. Šanci v ní máme, jen když nám Brusel pomůže smečovat

Do dalšího kola diplomatické války s Moskvou už bychom měli vstupovat s masivní evropskou podporou. Ač o ni zprvu kabinet nebyl schopen požádat, snad už se vše obrací k lepšímu.
Dlouho jsem byl za Rusko, teď zas budu chvíli za Česko... (Josep Borrell a Sergej Lavrov)
Dlouho jsem byl za Rusko, teď zas budu chvíli za Česko... (Josep Borrell a Sergej Lavrov) | Foto: Reuters

Sotva našel novopečený ministr zahraničí Jakub Kulhánek v Černínském paláci svou kancelář, oznámil velvyslanci Zmejevskému, že neumožní-li jeho země návrat všem našim vyhoštěným diplomatům, zredukujeme početní stav ruské ambasády v Praze na stejnou cifru, jakou teď máme k dispozici na našem zastoupení v Moskvě.

Pokusit se ještě o jeden prohoz se soupeřem je chytrý tah, protože to vytváří lepší pozici na smeč. A pokud by se do ní opřely i ostatní unijní státy, měla by nepochybně náležitou razanci. Zatím jsme se ale dostali jen k slovní podpoře od šéfa unijní diplomacie Josepa Borrella. Je to lepší než nic, ale už jsme měli být dávno dál. Bez hmatatelné pomoci Bruselu a jednotlivých členských států nemáme v partii s Ruskem naději na úspěch. I když mu u nás dojdou akreditovaní diplomaté, může kdykoli spor přesunout na surovinové hřiště, kde tahá za notně delší konec provazu.

Odpovědnost za neveselou situaci, v níž se právě nacházíme, nepochybně nese z největší části česká vláda. Premiér Andrej Babiš i vicepremiér Jan Hamáček byli k akci zjevně spíš donuceni okolnostmi, než aby byla výsledkem jejich aktivity a strategie. Tomu odpovídá i katastrofální způsob, jakým komunikovali se spojenci. Symbolem tohoto amatérismu se staly hned dvě vyjednávací havárie.

Za první může Hamáček, který na unijní půdě nepožádal dostatečně jasně o solidární vyhoštění dalších ruských diplomatů. Za druhou pak Babiš se svým slavným "útokem na zboží", jímž se stal hrdinou kremelské propagandy.

Jakkoliv je náš vstup do diplomatického konfliktu s Ruskem krajně nešťastný, úvodní absence jakékoliv výraznější unijní podpory nad rámec deklarací je snad ještě nešťastnější. Všichni jsou sice s Českem solidární, ale zatím pouze verbálně. 

Unie jako celek první příležitost ke koordinované akci propásla, nyní už se snad ale začíná vše obracet k lepšímu. Pokud tedy český premiér přestane nesmyslně šlapat najednou na plyn i brzdu a dopřeje Černínskému paláci, aby se pokusil o svých patnáct minut slávy na diplomatickém parketu.

Bez vrabce v hrsti i bez holuba na střeše

Abychom pochopili, proč je nynější reakce Bruselu tak vlažná, je třeba se vrátit až do léta roku 2019, kdy se Evropská unie po volbách do Evropského parlamentu přela o obsazení hlavních postů. Andrej Babiš tam sehrál po našeptávání od svého maďarského přítele Viktora Orbána naprosto mizernou partii, jejíž důsledky nyní vidíme v přímém přenosu.

Pro východní státy bylo naprosto zásadní, aby po odcházejícím Donaldu Tuskovi zůstal mezi šéfy unijních institucí někdo z východu, který chápe ruské bezpečnostní hrozby. Kandidáti i byli - třeba nynější šéfka Mezinárodního měnového fondu, Bulharka Kristalina Georgieva či ostrá litevská exprezidentka Dalia Grybauskaitė. Kdyby ti nyní byli v nejvyšších bruselských patrech, už by se asi děly věci. Jenže Visegrádská skupina se rozhodla veškerý svůj politický kapitál investovat do vyblokování možného šéfa Evropské komise Franse Timmermanse (který tam v mocné pozici nakonec stejně zůstal) a na prosazení někoho z východu už jí nezbyla síla.

Ze sboru západních politiků, kteří nikdy nemohou ruskou hrozbu vnímat tak výrazně jako východní část klubu, pak neblaze ční unijní šéf diplomacie Josep Borrell. Už při jeho jmenování se východní diplomaté křižovali, protože Španěl byl proslulý tolerancí ke Kremlu. A to ještě nevěděli, co natropí.

Připomeňme jeho naprosto tragickou únorovou cestu do Moskvy, během níž při společné tiskovce ruský ministr zahraničí oznámil vyhoštění tří unijních diplomatů, na což Borrell zareagoval naprostým mlčením. Aby toho nebylo málo, z dalších interview bylo zjevné, že vůbec nepochopil, jak ostudné jeho extempore bylo. Není tak divu, že když teď český ministr zahraničí říkal cosi podivně zmateného a nejasného o celounijním vyhošťování ruských diplomatů, předstíral Borrell, že mu vůbec nerozumí. Naštěstí ho zákulisní tlak nakonec donutil k aktuálnímu vyjádření podpory od celé sedmadvacítky.

Salisburský moment

Že se kauza Vrbětice na unijní půdě nevyvíjí tak, jak by měla, ale ještě neznamená, že vše je ztraceno. Evropský parlament už se po iniciativě českých poslanců probudil. Že tlak roste, dokazuje i Borrellovo poslední prohlášení. A pokud se pod novým ministrem Jakubem Kulhánkem na plné obrátky rozběhne i česká diplomacie, zůstává nám stále v ruce pár dobrých karet.

Především jde o precedent ustavený poté, co Kreml nechal otrávit Sergeje Skripala a jeho dceru v Salisbury v roce 2018. Britská premiérka Theresa Mayová a Boris Johnson v roli ministra zahraničí tehdy vybudovali koalici skoro třicítky států, která vyhostila na 150 ruských diplomatů, včetně tří z Česka. A to se přitom tou dobou v mnoha hlavních městech nikdo nechtěl s Moskvou moc škorpit, protože všichni žmoulali v kapse lístky na letní fotbalové mistrovství v Rusku.

Případ Vrbětice přichází v mnohem vyostřenější atmosféře, kdy Kreml stahuje svá vojska k ukrajinským hranicím a ve vězení začíná pomalu umírat Alexej Navalnyj. Vytvořit proto znovu celoevropský "salisburský moment diplomatické solidarity" by nemělo být těžké.

Trestné menu

Musíme ovšem vědět, co chceme. Na stole nemůže být jen masivní vyhošťování diplomatů, jakkoliv představuje nejviditelnější krok. Britové po kauze Skripal přistoupili i ke zmražení vybraných ruských majetků, posílili investice do obrany a podnikli řadu dalších podobně laděných kroků. Obdobnou nabídku à la carte, z níž by si spojenci mohli vybírat, potřebuje teď mít v ruce každý český diplomat, který začne se zpožděním leštit kliky ve vládních budovách hlavních evropských měst a vyjednávat možnou formu podpory pro surově atakované Česko.

Za těch pár dnů, které uplynuly od sobotní šokující tiskovky, se toho už docela dost nepovedlo, vše se ale zatím dá ještě napravit. Skandál vyhřezl v době, kdy by pro Česko nemělo být nijak obtížné přesvědčit spojence o společném postupu. Těch pár unijních politiků, kteří stále ruskou bezpečnostní hrozbu nechápou, by nemělo mít šanci koordinovanou akci zhatit. Času ale není nazbyt. Až v neděli prolomí Miloš Zeman svého bobříka mlčení, budou to mít čeští diplomaté už nepochybně jen těžší. Hodiny tikají a ručička se blíží ke dvanácté.

Pazderka: Ruská propaganda přitvrzuje, jako novinář bych se v Moskvě necítil bezpečně (video z 20. dubna 2021)

Propaganda dostává lidi do módu, že je pro ně pochopitelná obrana vlastní země. Nostalgie po sovětském impériu je silná i u mladé generace, míní. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

Další zprávy