Trvalo zhruba týden, než premiér Sobotka oznámil, že ve vládě nadále nechce ministra Jiřího Dienstbiera (menšiny, lidská práva, vládní legislativa) a Svatopluka Němečka (zdravotnictví), oba za ČSSD. Čekalo se, že prezidentovi navrhne také odvolání Michaely Marksové (práce a sociální věci), ale zřejmě nenašel ženu, která by mu šla na deset měsíců dělat otloukánka do vlády.
Důvod změn? „Někteří kolegové jsou unaveni a potřebují vystřídat,“ sdělil Bohuslav Sobotka před týdnem. Odvolává však dva ministry, kteří nejenže unaveně nevypadají, ale patří mezi ty aktivnější.
V pátek přišlo další vysvětlení: „Voliči dali jasně najevo, že se musíme změnit. Zlepšit komunikaci s lidmi, dynamiku fungování ve vládě, a hlavně soustředit se na témata a otázky, které jsou důležité. ČSSD nemůže být pasivní, sedět s rukama v klíně, klopit hlavu a tvářit se, že se nic nestalo, a pokračovat beze změn.“
Ani Dienstbier, ani Němeček nesedí s rukama v klíně a neklopí hlavu. Dienstbier hraje v ČSSD podobnou roli jako ministr spravedlnosti Robert Pelikán v ANO: trochu rebel, funguje jako lákadlo na mladé lidi "s ideály" a na voliče ve městech. Právě na ty chtěl Sobotka po prohraných volbách „zacílit“. Teď je poslal k vodě.
Dienstbier je vnímán jako socialista a oponent Miloše Zemana; byl jeho soupeřem v přímé volbě. Když do druhého kola postoupili Zeman a Schwarzenberg, Dienstbier junior podpořil knížete. Zemana tvrdě kritizoval.
V roce 2010 vedl kandidátku ČSSD do zastupitelstva Prahy. Před volbami odmítl koalici s ODS, jež podle něj v Praze vytvořila "korupční, až mafiánské prostředí". Jím vedená ČSSD v hlavním městě získala nejlepší výsledek v historii pražských komunálních voleb. Dienstbier i po volbách odmítl ODS; chtěl koalici s TOP 09. Tím v Praze dohrál. Koalici dohodli Petr Hulinský a Karel Březina.
Je známo, že pražská ČSSD Dienstbiera nesnáší. Zdá se drsné, že Sobotka do vlády přivádí ředitele Fakultní nemocnice Motol Miloslava Ludvíka, předsedu pražské ČSSD. Váha této nechvalně známé organizace díky ministrovi stoupne, Sobotka si ji zaváže.
Pěkná kulišárna
Ludvík se před pěti lety proslavil videem, na kterém mluví o sponzorech FN Motol a použil výraz „kulich“, což je opečovávaný klient, který musí mít přednost v péči, aby nemocnice dostala peníze z dotací. Takže vládu opouští ministr, který odmítl „mafiánské prostředí“, a přichází kulich. Pěkná kulišárna.
Tím smysl oranžové vládní výměny nekončí. Sobotka upřesnil, oč mu jde: „Chci, aby kurz byl zřetelnější, aby vládní tým byl kompaktní a aby vláda byla výkonná až do konce volebního období.“ Přidržme se toho kurzu.
Dienstbier má ve vládě na starosti také Odbor pro sociální začleňování. I s touto složkou sice bojoval (bezdůvodně vyhodil velmi schopného šéfa tehdejší Agentury pro sociální začleňování Martina Šimáčka), ale nese si cejch "cikánofila". Je symbolem kurzu „sociálně nejslabším musíme pomoci“. Takže tento kurz taky končí?
Nezapomeňme, díky snaze zastavit děsivé množení českých ghett, ale i díky oponentuře kmotrům v ČSSD a Zemanovi je Jiří Dienstbier jedním z mála skutečných sociálnědemokratických ministrů (s ním ještě Michaela Marksová, jež utekla hrobníkovi z lopaty). Nejen pro mladší generaci Dienstbier symbolizuje ideové zbytky levice.
Ještě něco: tento sociální demokrat odmítá šířit strach z uprchlíků, odmítá vůči nim být nesolidární, nesoucitný. Horšího hříchu se ovšem v Česku dopustit nemůže. Jeho pravým opakem je nejen Miloš Zeman, ale i Milan Chovanec, ministr vnitra za ČSSD. Ten v pohodě zůstává; on je tím potvrzeným antiuprchlickým kurzem.
Principy, principy, ach jak překážejí
Oranžové ideje a principy v dnešní době překážejí. Sobotkova ČSSD své tradiční postoje opouští. Můžeme říci, že čím je strana dál ministrovi pro lidská práva (v zahraniční politice je opustila nadobro), tím víc se blíží Miloši Zemanovi, který dávno žádnou levici nepředstavuje a nikdy ani nepředstavoval (viz kupříkladu opoziční smlouvu).
Myslí Sobotka, že si zachrání kůži oproštěním ČSSD od jejího obsahu? Je receptem, jak nahnat zpátky voliče, příchod „kulicha“? Je receptem, že předseda stranu zbaví idejí? Ano, láká to, Babiš to tak dělá. Jeho programem je pár sloganů, program nemá. Jenže omyl, Sobotka nedokáže kopírovat Babiše, a i kdyby to dokázal, s kopií neuspěje.
Babiš a Zeman jsou tématem výměny. Prezident dostává dárek s mašlí, odvolání Dienstbiera, jehož má rád asi jako Karla Schwarzenberga nebo zimnici. Pokud si ale Sobotka od výměny slibuje, že ho Hrad bude šetřit, šeredně se mýlí. Přesně naopak, dal najevo slabost...
Za Jiřího Dienstbiera má nastoupit poslanec ústavně-právního výboru Jan Chvojka (35). Před rokem se zlobil, že skupina Ortel, jejíž texty jsou nenávistné k menšinám, vystoupila v přímém přenosu při udílení cen Český slavík. Podal stížnost televizní radě. To by však na střídání Dienstbiera nestačilo, bylo by to z bláta do louže.
Zásluha Chvojky leží jinde, reprezentuje antibabišovský kurz. Podílel se na zpřísnění zákona o střetu zájmů, kterému se říká Antibabiš. To on navrhl zákaz, aby ministři vlastnili noviny, televize či rádia.
Sobotka tedy vsadil na zapření sociálnědemokratického programu, úklonu k Zemanovi a válku s Babišem. (Když oznámil změny, řekl, že by rád odvolal ministra dopravy Dana Ťoka za ANO, díky koaliční smlouvě ovšem nemůže.) Jenomže antibabišování nefunguje, všechny strany zprava doleva antibabišují bez úspěchu. A původní solidární program ČSSD to taky nenahradí.
Když se díváte na vládní výměnu, napadne vás: unavený a na vystřídání je tu Sobotka. Zastává nejsilnější politickou pozici (premiér řídí stát, nikoli prezident) a neumí ji využít. Podepsal potupné prohlášení vůči Číně, vyhazuje jakž takž oranžového ministra. Dostal strach o sebe, což je nejhorší možná premiérská motivace.
