Matěj Schneider Matěj Schneider | Komentáře
25. 3. 2019 15:05

Vyšetřování nedokázalo, že Trump je ruský agent. Tím ho demokraté příští rok neporazí

Vyšetřovatel Robert Mueller Ameriku Donalda Trumpa nezbaví. To neznamená, že je prezident čistý jako lilie.
Donald Trump pózuje před novináři poté, co byl zveřejněn souhrn výsledků vyšetřování Roberta Muellera.
Donald Trump pózuje před novináři poté, co byl zveřejněn souhrn výsledků vyšetřování Roberta Muellera. | Foto: Reuters

"Žádné bránění spravedlnosti. Totální zproštění viny!" slavil v neděli večer na Twitteru prezident Donald Trump zprávu svého ministra spravedlnosti o konci vyšetřování svých vazeb na Rusko. Jak už to bývá, je to trochu komplikovanější, než Trump tvrdí. Demokraté by se ale na tuto linku už konečně měli přestat zarputile soustředit.

Zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller doručil výsledek svého vyšetřování ministru Williamu Barrovi. Ten dva dny nato americkému Kongresu zaslal svoje čtyřstránkové shrnutí. V jednom bodě byl naprosto jasný: "Zvláštní vyšetřovatel nezjistil, že by Trumpova kampaň, nebo kdokoliv s ní spojený, konspiroval nebo koordinoval postup s ruskou vládou ve snaze ovlivnit americké volby, a to i přes mnohé nabídky s Rusy spojených lidí."

Složitější je to s Trumpovým obviněním z maření spravedlnosti. Robert Mueller si nad ním umyl ruce. Barrovi předložil důkazy svědčící jak pro variantu, že se Trump maření dopustil, tak i ty, že tomu tak není. Samotné rozhodnutí nechal na ministrovi. Ten se podle své zprávy poradil se svým náměstkem Rodem Rosensteinem a shledal, že důkazy pro obvinění z maření spravedlnosti nestačí. Zdůrazňuje však, že jeho rozhodnutí nemá za cíl Trumpa definitivně očistit.

Trump o zprávě o údajném ruském vměšování: Takže je to úplné očištění. Žádná tajná dohoda
0:49
Trump o zprávě o údajném ruském vměšování: Takže je to úplné očištění. Žádná tajná dohoda | Video: Reuters

Barrovo řešení se velmi pravděpodobně zakládá na jeho výkladu americké ústavy, který je do jisté míry kontroverzní. Velmi zjednodušeně, Barr tvrdí, že pokud zde nejsou naprosto jasné vnější důkazy, nejde prezidenta vinit z maření spravedlnosti čistě na základě úkonů, ke kterým ho zplnomocňuje ústava - jako například odvolání šéfa FBI Jamese Comeyho. Domýšlení si záměrů prezidenta je podle Barra a jiných zastánců tohoto výkladu příliš vetchým základem pro odvolání.

Svoje názory Barr předestřel v nevyžádané zprávě, kterou zaslal Bílému domu před svým jmenováním. Lze tedy spekulovat o tom, že jeho výklad ovlivnil Trumpovo rozhodování, kým nahradit předchozího ministra Jeffa Sessionse. Barr ve své zprávě vysvětluje, že se neodvolává k ústavní otázce, zdali jde trestně stíhat úřadujícího prezidenta. Otázka odvolání Kongresem je ale něco jiného. 

Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová dlouhodobě říká, že odmítá možnost impeachmentu, pokud by se nevyjevily naprosto zásadní skutečnosti, které by o nutnosti odvolání Trumpa přesvědčily i mnohé republikány. Jakkoliv s ní v mnohém nesouhlasím, tato strategická úvaha dává smysl. Vyplývá z vědomí, že i když impeachment připomíná soudní řízení (sezení v Senátu vede předseda nejvyššího soudu), jde zároveň o silně politický proces. Na zahájení impeachmentu stačí prostá většina reprezentantů v dolní komoře. Ke skutečnému odvolání je potřeba ústavní většina senátorů.

V horní komoře mají přitom stále většinu republikáni. Celou řadu z nich by museli Trumpovi odpůrci přesvědčit o tom, že se prezident dopustil "velezrady, úplatkářství nebo jiných těžkých zločinů a trestných činů". O výkladu této pasáže se vedou spory už přes dvě stě let. Výklad ministra spravedlnosti Barra je možná do jisté míry krajní, ale rozhodně není zas tak ojedinělý. Tato ústavní debata je každopádně něco úplně jiného, než co si od Muellerova vyšetřování slibovali Trumpovi nejdrsnější kritici: jejich prezident měl být přece loutkou putinovského Ruska. Odvolávat Trumpa na základě vágního výkladu jeho pohnutek každopádně přijde problematické i mně. Do budoucna by tento precedent mohl zamlžit hranici mezi běžným politickým rozhodnutím amerického prezidenta, se kterým jeho odpůrci nesouhlasí, a přečinem hodným odvolání z funkce.

Konec Muellerova vyšetřování neznamená, že úřadující prezident je čistý jako lilie. Vyšetřování vedené člověkem, který přes 10 let řídil FBI, se týkalo vazeb na Rusko. Ale Trumpa obklopuje spousta jiných nejasností. Například údajné uplacení pornoherečky Stormy Daniels vyšetřované newyorským prokurátorem. Není ale náhoda, že mnozí demokraté sázeli všechno na Muellera - byť to podle mě byla politická chyba, což je teď už velmi jasné. Ostatní vyšetřování týkající se Trumpa jsou jen velmi vratkým potenciálním základem pro impeachment a jejich rozuzlení se dá spíš očekávat po Trumpově odchodu z úřadu. Kdyby byl Mueller potvrdil vazby na Rusy, argumenty pro odvolání by byly nezpochybnitelné.

Demokraté se teď musí smířit s tím, že Mueller je mávnutím kouzelného proutku Trumpa nezbaví. Situace Trumpových odpůrců, kteří na Muellera vsázeli, je teď paradoxně horší, než kdyby žádné vyšetřování neproběhlo. Nejenže se nic nepotvrdilo, na nezdařeném "honu na čarodejnice", jak Trump Muellerovo vyšetřování nazýval, teď může prezident stavět svoji kampaň na znovuzvolení. Demokraté tak Američany musí přesvědčit, že jejich program je lepší než Trumpův, ne že jejich prezident je ruský agent.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Görgesová v Lucemburku neobhájila, Muchová si zahraje Elite Trophy

Lotyšská tenistka Jelena Ostapenková překazila Julii Görgesové obhajobu titulu v Lucemburku. Ve finále porazila druhou nasazenou Němku 6:4, 6:1 a vyhrála turnaj WTA po dvou letech. Dvaadvacetiletá vítězka předloňského Roland Garros získala třetí titul v kariéře.

Nezdar Görgesové znamená, že Karolína Muchová má jistou účast na WTA Elite Trophy v čínské Ču-chaji příští týden. Na takzvaný malý Turnaj mistryň české tenistce pomohlo i odhlášení řady hráček. Muchová začínala sezonu na 145. místě světového žebříčku, po semifinálové účasti v Moskvě se poprvé posune do první třicítky.

Görgesová měla šanci jako první tenistka v této sezoně na druhou úspěšnou obhajobu, ale na rozdíl od lednového turnaje v Aucklandu ve finále neuspěla. První set souboje bývalých hráček Top Ten rozhodl jediný brejk, ve druhém Němka přišla o podání hned třikrát. Ostapenková, která do turnaje vstoupila jako 63. hráčka žebříčku, nečelila ve finále jedinému brejkbolu.

Další zprávy