Na Nový rok promluvil k národu předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) a po něm i předseda sněmovny Radek Vondráček (ANO). Obě řeči zněly smířlivě, sjednocovaly, oba řečníci se snažili občany stmelit. Ani jeden neútočil, nerozděloval, neoznačil nějakou skupinu obyvatel za podlidi hodné "nejhlubšího opovržení". To se v dnešním Česku cení.
Buďme vděčni, že jsme 1. ledna nemuseli vyslechnout hloupou, štvavou řeč. Zároveň nešlo neslyšet, že byl mezi oběma pány zásadní rozdíl. Vystrčil je politik opozice, Vondráček politik provládní. Zcela mu uniká podstata sněmovny, tedy její role kontrolní, vůči vládě nezbytně kritická. Jeho řeč se vládě opatrně vyhnula. Bylo na sto honů cítit, že předseda ANO Andrej Babiš je "ve firmě" nad Vondráčkem, že si jeho "podřízený" nedovolí šéfovi cokoli vytknout.
Vystrčil by byl mohl jako opozičník Babišův kabinet tepat bez milosti. Nedopustil se toho. Dokonce chválil, řekl, že vláda první, jarní vlnu koronaviru zvládla dobře, "dokázala zareagovat rychle a správně". Až poté připomněl, že vláda promarnila čas, který jsme si v první vlně koupili, a na podzim "zaspala". Nabídl i vysvětlení - v těžkých chvílích se pozná, kdo není pouhý populista, ale skutečný politik, který je na sebe ochoten vzít odpovědnost i za cenu hrozící ztráty popularity. Vyzval vládu, aby se více soustředila na předvídatelnost svých kroků.
Důsledek babišovského populismu? "Začali jsme o opatřeních vlády pochybovat, důvěra se začala vytrácet. Je třeba to s omluvou a pokorou jasně vyslovit." Zde se Vystrčil od vlády nedistancoval, omluvu vyslovil, jako by si uvědomoval, že lidé vnímají "politiku" jako jeden celek a politiky jako jeden, specifický, národní druh.
Jeho projev zněl opět havlovsky. Člověka zjevně vnímá jako bytost vícerozměrnou, vrstevnatou, nikoli především, ale mimo jiné též duchovní. Sám mluví jako člověk s duší, to je na něm havlovské. Mluvil o lítosti "nad ztrátou životů našich spoluobčanů, kteří kvůli nemoci covid-19 nebo kvůli dopadům této nemoci na naše zdravotnictví zaplatili cenu nejvyšší. Myslím na zemřelé, jejich pozůstalé a blízké a v duchu se za vás modlím. Prosím, držte se a nevzdávejte se. Jsme s Vámi." Modlící se český politik.
Poctivý ódéesák
Vystrčil však není Václav Havel, dramatik, muž slova, nýbrž poctivý ódéesák, který velmi silně vnímá nejen existenční a sociální problémy občanů v pandemii, ale speciálně potíže, do nichž covid-19 uvrhl část místních obyvatel.
"Uvědomuji si, že se v naprosto zoufalé situaci paradoxně mohli ocitnout a ocitli lidé, kteří jsou z nás nejodvážnější, lidé na státu nezávislí, nejsvobodomyslnější, lidé, kteří jsou solí této země," řekl. Například živnostníci, malí a střední podnikatelé a jejich zaměstnanci, lidé z oblasti kultury, z oblasti služeb, z neziskového sektoru. Ti byli nejvíce postiženi vyhlášením stavu nouze a "opatřeními, která bohužel omezila základní lidská práva a svobody, jako je například právo podnikat nebo právo svobody pohybu a pobytu a další…"
Klíčový moment Vystrčilova projevu: "… pokud nepochopíme, že být solidární a táhnout za jeden provaz je nyní v našem společném zájmu, pokud nepochopíme, že vychvalováním jedněch a pliváním na druhé ničemu nepomáháme, pokud nepochopíme, že význam a role zejména veřejnoprávních médií je dnes zcela zásadní, pokud nepochopíme, že dnes není čas se za každou cenu trefovat do svého politického soupeře a kritizovat každý jeho krok… potom bude naše schopnost se úspěšně se zákeřnou pandemií vypořádat významně oslabena."
Předseda Senátu mluvil o hrozbě, "že onemocní také naše duše. Hrozí, že následně můžeme přijít také o to nejcennější - o důvěru ve svobodu a v demokracii, o důvěru ve společenské zřízení, ve kterém již více než 30 let společně žijeme." Obsahově velmi silná řeč, jakou potřebujeme slyšet. Duchovní proslov. Něco, co lidé mimo kostely málem zapomněli.
Zmínil manipulace a dezinformace: "Rozdělit národ, postavit lidi proti sobě, vyvolat chaos a následně se pasovat do role zachránce a chopit se moci, to je osvědčená metoda. Prosím nenechme se rozeštvat a rozdělit. Nerezignujme ani na tradiční pojetí parlamentní demokracie."
Vondráčkova štěpicí linie
Radek Vondráček mluvil "obyčejněji", dalo by se říci, že kopíroval Andreje Babiše, ale i on zmínil opravdu bolavé momenty loňského roku, rozhádanou českou společnost. "Epidemie otevřela novou štěpicí linii. Ale zejména obnažila a zdůraznila ty staré, které už v našem národě dřímaly nebo se projevovaly dříve. Řada lidí si v epidemii našla záminku, jak dále zaútočit na ty, které beztak nemají rádi. Někdo na vládu, někdo na opozici. Někdo na obyvatele metropole, někdo na regiony. Někdo na politiky, někdo na novináře. Někdo na konzervativce, někdo na liberály. Soused na souseda, kolega na kolegu, staří a mladí na sebe navzájem. Já bohužel vím, že se to děje i v nejužším rodinném kruhu."
Šéf sněmovny poněkud naivně přiznal, že ono hlubší rozdělení society nečekal. "Já jsem to vnímal tak, že jsme s virem ve válce, že je to společný nepřítel nás všech, který nás stmelí, ale kupodivu se to nestalo. Dokonce často právě naopak. A to mě zaráží a to hodně vypovídá o stavu naší společnosti. O tom, jak žijeme, jaký vliv na naše chování mají sociální sítě a doslova on-line covidové zpravodajství. Jak podléháme a ztrácíme se v ohromném návalu negativních, alarmujících a strach budících informací." Takže se o covidu nemá informovat? Nebo jen občas a prosívat informace. Ne, nechme toho.
Cenná je Vondráčkova prosba: "Zkuste každý za sebe odolávat tomuto tlaku a nepřispívat k další nesnášenlivosti. Věřme, že to vyřídí i prezidentovi Zemanovi a premiérovi Babišovi, svému stranickému šéfovi.
Vystrčil i Vondráček každý jinak předvedli, co umí, čemu věří. Oba mysleli na občany, jimž na covid-19 zemřeli blízcí, oba varovali před dezinformacemi. Oba se pokoušeli lidi spojovat. Oba dali případným střízlivým divákům dobrý příklad. A oba mluvili mnohem lépe, nesrovnatelně lépe, než hovořil prezident Zeman na Štěpána.
