reklama
 
 

Vzkaz červených trenýrek: K čemu český prezident potřebuje Hrad, desetkrát větší než Bílý dům?

6. 4. 2017
Neočekáváme od prezidenta, že se bude především věnovat skutečným prezidentským povinnostem? Komentář Luďka Navary.

Takže tři členové skupiny Ztohoven dostali podmínku za vyvěšení obřích rudých trenýrek na Pražském hradě. Musí také uhradit škodu. Samozřejmě že se brání: vyjadřovali tak jen svůj názor na prezidenta. Jsou umělci a jejich čin je jedním velkým uměleckým dílem. Kontroverzním sice, ale nutícím k zamyšlení. Těžko říct, takto posuzováno by ale musely být uměleckým dílem i mnohé činy prezidenta; o jeho jednání přece můžeme často říct totéž.

Řeknete; jistě, Hrad je symbolem země a nemají nad ním vlát trenýrky. Symbolem země je i prezident, jenže co s tím, když je tolik těch, pro které právě on tím symbolem jednoduše není: budou vždycky říkat, že pro Hrad je větší ostudou, že tam úřaduje právě on. Ano, mnohem horší to je, než ty trenýrky, které tam ostatně visely jen chvíli. Jenže tohle je jen soukromý názor; soud napodruhé, po zásahu nadřízené instance, rozhodl jasně; čin umělců hodnotí česká justice jako "krajně neuctivý". Můžeme si o prezidentovi myslet, co chceme, ale byl demokraticky zvolen. Mnohem složitější to je s Pražským hradem, který prezidentovi samozřejmě nepatří. On tam přece "jen" úřaduje. Jenže skutečnost, že tam má prezident kancelář, je zase jen a jen dalším symbolem. A teď otázka: potřebujeme, aby se ty dva symboly prolínaly a nutně splývaly v jeden?

Můžete projet Evropou křížem krážem a nenajdete prezidenta, který má k dispozici takový historický areál v centru metropole. Dokonce i americký prezident má jen "dům". Zklamání z "velikosti" Bílého domu po příjezdu do Washingtonu popsal Michael Žantovský v Havlově biografii takto: Z dálky mu aura jeho jména dodává téměř nadpřirozené rozměry, ale když člověk přijíždí z Pražského hradu, který je podle Guinessovy knihy rekordů 'největším starodávným hradem na světě' a rozhodně největším fungujícím pracovištěm hlavy státu, vypadá Bílý dům jako… velký bílý dům.

Už Havel se po nástupu do funkce potýkal s nekonečnými prostorami Hradu, které byly plné stínů jeho temných komunistických předchůdců. Ale byl to on, kdo Hrad po letech zamčených vrat otevřel veřejnosti a doplnil o další zajímavé stavby podobně jako předtím Masaryk. Zdá se, že minimálně v tomhle se historie opakovala. Pražský hrad prostě nevznikl jako sídlo demokraticky zvoleného prezidenta, ale jako akropole: sídlil tam král a šlechtici, byla tam kromě královské kaple také katedrála… Když se Masaryk na Hradě po vzniku republiky usadil, pozval Plečnika, aby vyhnal stíny a temnotu monarchie. Aby Hrad vyjadřoval novou demokratickou podobu republiky. Plečnik byl génius, ale tohle bylo nad jeho síly: Přebudovat Pražský hrad na sídlo prezidenta demokratické země prostě nejde: Je to, jako když se stydíte za příliš přepychový kožich a vyřešíte to tím, že přešijete knoflíky…

Prezident má dost jiné práce a jiné cíle. Měl by vůbec mít jakýkoli vztah k areálu, který je symbolem země už po staletí? Ostatně když Habsburkové sídlili ve Vídni, vládce v něm prostě nepobýval. A symbolika Hradu tím nijak neutrpěla. Naopak, v té době Češi začali dostavovat svatovítskou katedrálu a dost možná, pokud by ji císař měl před okny, dopadlo by to jinak, nejspíš hůř. Nebylo by prostě elegantní, kdyby se "kancelář" prezidenta věnovala jen tomu, čemu se podobná kancelář zpravidla věnuje? Tedy jen tomu, co přímo souvisí s výkonem prezidentské funkce? O Hrad ať se stará třeba k tomu účelově zřízená nadace, prezident si tam kancelářské prostory může pronajímat, nebo sídlit jinde. Pražský hrad je Pražský hrad a na tom kopci zůstává; na rozdíl od prezidentů, kteří se střídají…

Není náhodou, že současný kandidát na prezidenta Jiří Drahoš se hned v jednom z prvních předvolebních rozhovorů zmínil, že by Hrad více otevřel veřejnosti, než je tomu dosud. A vzhledem k současnému stavu by to nebylo ani tak těžké. Jenže problém je jinde: má být míra otevřenosti či neotevřenosti Pražského hradu součástí prezidentských kampaní? Proč není Hrad přístupný tak, jak to umožňuje jeho památkový stav a zájem veřejnosti? A také oprávněné další zájmy; v areálu se nachází především svatovítská katedrála.

Není sporu o tom, že současný prezident právě takovouto péči o Hrad nezvládá, je evidentně nad jeho síly. Ale na druhé straně: má právě tohle být měřítkem výkonu prezidentské funkce? Neočekáváme spíš od prezidenta, že se bude především věnovat jiným (těm skutečným prezidentským) povinnostem?

Jistěže tu máme tradici: čeští prezidenti navazují na ty československé a ti zase (ať se nám to líbí, nebo ne) svým způsobem na rakouské císaře: Masaryk nejen sídlil na Hradě, ale vzdáleně se Franzi Josefovi, stařičkému mocnáři, i tak trochu podobal. Ostatně právě pro něj (a jeho následovníky) koupil československý stát (čti "republika") zámek v Lánech, který je srovnatelný, možná i větší, než bývala letní vila císaře Františka Josefa v Bad Ischlu. Je u něj velký park, skleník a obora o rozloze desítek kilometrů čtverečních s množstvím trofejové zvěře… Prostě všechno, co takový demokratický prezident považuje za nezbytné k výkonu své funkce. A když se procházíme parkem; cítíme vděčnost; prezidentovi, že nám ten park (za státní peníze) zpřístupnil. Do sousední obory spravované Kanceláří prezidenta republiky už se ale volně nedostaneme.

Možná právě teď, když nás čekají prezidentské volby a soud (kvůli jedněm obřím trenýrkám) nás nutí přemýšlet nad symboly české státnosti a českého prezidentství, je ten správný čas uvažovat i nad něčím jiným: potřebuje český prezident opravdu to všechno, co ho obklopuje a co je s ním v očích veřejnosti spojováno? Tu gloriolu Hradčan, lehkost gotiky, pompéznost baroka i střízlivost Plečnika? Nebylo by lépe nám všem, Čechům, Pražanům, návštěvníkům i turistům, Pražskému hradu, Plečnikově duši (ukrývající se někde v nebi nad Hradem) a nakonec i budoucímu prezidentovi, kdyby si vystačil s tím, co je nezbytné k výkonu jeho funkce? A třeba i něčím navíc k tomu. Ale musí to být zrovna celý Pražský hrad? Diskuse by mohla začít teď.

autor: Luděk Navara

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama