reklama
 
 

Vzkaz na Hrad: Miloše do koše. Vzkaz světu: Zeman není Česko

17. 11. 2014 20:25
Komentář Martina Fendrycha: Oslavy pádu komunismu se proměnily v protest proti Miloši Zemanovi. Tisíce lidí táhly na Hrad a posílaly prezidenta zpátky na Vysočinu. Objímat stromy. Ale on neodstoupí.

Pětadvacáté výročí 17. listopadu mělo v Praze jednoznačný průběh. Lidé po čtvrt století znovu demonstrovali. Zase pokojně, vtipně, masově. Tentokrát nikoli proti režimu, proti demokracii, ale především proti jedné jediné osobě jako symbolu vykolejenosti české politiky. Proti přímo zvolenému prezidentovi země Miloši Zemanovi. Na Národní třídě mu v pondělí v 11 hodin dopoledne ukázalo několik tisíc lidí (odhadem okolo deseti až patnácti tisíc) červenou kartu. To se opakovalo odpoledne na Hradě. A na Albertově, odkud vycházel studentský průvod v roce 1989, Zemana dav lidí, také studenti, vypískal.

Akcí se odehrávalo víc, ale jednou z hlavních byl pochod z pražského Betlémského náměstí na Hrad. Městem šlo několik tisíc lidí. Na Klárově pochod míjel demonstraci stovek příznivců Miloše Zemana. Šel jsem tam fotit a jedna milá, starší zemanovkyně mi řekla: „Pane Fendrych, doufám, že už máte rakovinu.“ Milí lidé. Ač podporovali Zemana, mávali vlajkou Ne Bruselu. Zřejmě zas tak úplně svého vůdce nesledují. Nebo naopak vědí mnohem víc než zbytek národa, tedy že Zeman Brusel nesnáší, Evropskou unii nesnáší a rád by viděl nějakou tu Ruskou unii.

Protizemanovští demonstranti byli veselí. Měli plakáty jako „Tady není Kreml“, „Miloše do koše“, „Miloši, Putin čeká!“. Transcendentní rozměr obsahoval plakát „Havel na Hrad“. Objevovalo se „Nechceme na Hradě KGB“, „Free Tibet“, „Zeman si nevidí do pussy“. Před Pražským hradem lidé skandovali nejen „Miloše do koše“, ale také výzvu s pozitivním, inspirativním nádechem: „Běž objímat stromy“. Podobně to viděli na Albertově: „Vysočina volá.“ (Na Vysočinu se Zeman uchyluje v období politické hibernace.)

Na protizemanovských demonstracích bylo vidět, jak se měníme. Jak i o zahraničí se léta příliš nezajímající Česko (do Prahy přijeli i mimopražští, někteří až z Moravy) je náhle mezinárodní. Lidé nesli české vlajky, ale taky vlajky Tibetu a Ukrajiny. Spojili místa, kde se bojuje o svobodu. Prezidentovi se jako bumerang vrátila jeho pohrdavá vyjádření k ruské feministické, antiputinovské skupině Pussy Riot. Nejen na plakátech. Členky skupiny daly krátce před oslavami 17. listopadu rozhovor České televizi, kde ukázaly, co jsou zač. Kultivované, vzdělané ženy, které mimo jiné znají Moc bezmocných. (Spisy Miloše Zemana nečetly zřejmě bohužel žádné.)

Členka Pussy Riot Naděžda Tolokonnikovová řekla: „My ovšem víme, že v Česku je báječná kultura politického projevu, jakou míval Václav Havel. Jeho texty a jeho pevnost na nás měly velký vliv. Když jsme byly ve vězení, četly jsme si ty texty. Chtělo se mi na ně reagovat v době, kdy jsem byla ve vězeňském táboře. Nebylo to politické fórum, ale nesmírně silný dojem na mě učinil text Václava Havla Moc bezmocných.“

Neodstoupí. Ale odpor vůči prezidentovi sílí

Tolokonnikovová reagovala i na to, že Zeman použil Pussy Riot jako příklad sprosté skupiny, která si nezaslouží jeho podporu. Řekla: „Chci říci, že je dost zvláštní, že český prezident neviděl rozdíl mezi kontrakulturou a alternativní kulturou, jíž je taky kultura punková. A oficiální kulturou, v níž se pohybuje on. Znepokojuje mě, že tyto kultury směšuje a dovoluje si užívat slov, kterých si můžeme dovolit užívat my. Ale on ne. Protože se nechal zvolit za prezidenta.“ To byla odpověď na Zemanův překlad slova "pussy".

Český prezident sám se před slavnostním pondělkem také vytáhl. Při debatě se svým oposmluvním přítelem Václavem Klausem zhodnotil na pražském Žofíně zásah komunistické policie v listopadu 1989. „Nebyla to žádná krvavá řež, nebyl to žádný nestandardní masakr,“ popsal zákrok na Národní třídě. „Prosím vás, každý, kdo někdy chodil na protistátní demonstrace, ví, že ho občas majzli obuškem. A to ještě ti dědci z Lidových milicí, když dostali povel ‚obušky k nasazení připravit‘, tak si je dali takhle na prsa a rozběhli se a my jsme jim utekli,“ děla k ustrnutí mnohých hlava země.

A Zeman nebyl k zastavení: „Víte, co vyvolalo skutečnou revoluci? Vůbec ne studentské demonstrace. Zpráva o smrti Martina Šmída, která se nakonec ukázala nepravdivá. Tato dezinformace teprve odstartovala skutečnou revoluci.“

Shrnuto odzadu: sametovou revoluci začali nikoli studenti a protivládní demonstrace, ale bylo to dílo StB. Zásah speciálních jednotek na Národní třídě prý nebyl žádný masakr, žádná řež. - Byl jsem tam. Pan prezident lže. Řež to byla naprosto brutální, horší než při jiných demonstracích v roce 1989 nebo 1988. Ale pokud mu to dnes přijde „standardní“, nepřekvapí, že tak družně peče s Číňany. Zřejmě mu přijde standardní i krvavé rozdrcení protestů na náměstí Tchien-an-men v roce 1989.

Není divu, že Miloš Zeman vyvolává čím dál silnější odpor. V pondělí se ukázalo, že údajná „pražská lumpenkavárna“ čítá možná až patnáct tisíc kávomilů. Protestující míní, že dnešní prezident zrazuje demokracii, otáčí se zády ke svobodě a naopak čelem k Putinovi a komunistické Číně. Ničí naše jakž takž dobré jméno jak v Evropské unii, tak i ve Spojených státech. Jak mi řekl jeden bývalý diplomat na Národní třídě: „Zemana musíme venku neustále žehlit. Je to strašná ostuda. Ale nejen ostuda, dívají se na nás jako na nedůvěryhodné partnery.“

Zeman po pondělní demonstraci neodstoupí, Hrad neopustí. To je jasné. Bude se svým odpůrcům posmívat, bude jim spílat. To je styl našeho nejvyššího ústavního činitele. Ale veřejnosti je čím dál jasnější, jak je na Hradě nepřijatelný. Nejen pro nás doma, ale i pro zahraničí. A v tom měla demonstrace obrovský význam: ukázala pozorovatelům zvenčí, že Zeman doma vzbuzuje silný odpor. Že my nejsme Zeman. To je dnes pro Česko strašně důležité.

autor: Martin Fendrych | 17. 11. 2014 20:25

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama