reklama
 
 

Z oteplování běhá mráz po zádech

14. 11. 2006 13:30
Je to evropské spiknutí, které má zničit americký styl života, popsal názor části Američanů časopis Economist.

Je to největší celosvětová hrozba, která nás spláchne v povodních a udusí suchem, soudí zase část klimatologů.

Je to příčina současných a hlavně budoucích válek; třeba konflikt v súdánském Darfuru vyvolalo měnící se podnebí, takže tam místní zemědělci a pastevci bojují o každý kousek země, kde ještě prší, říká britská ministryně zahraničí Margaret Beckettová.

Je to ekonomický problém, který nás může připravit o pětinu hrubého produktu a uvrhnout svět do horší krize, než byla ta ve třicátých letech, hodnotí bývalý hlavní ekonom Světové banky Nicholas Stern.

Ti všichni hovoří o globálním oteplování, či přesněji o globální změně klimatu.

A právě v těchto dnech o něm také jednají státy světa na konferenci pod záštitou Organizace spojených národů v keňském Nairobi.

Základní princip je úplně jednoduchý...

První na to upozornil švédský vědec Svante Arrhenius už v roce 1896. Arrhenius byl chytrý pán, stal se spoluzakladatelem fyzikální chemie, v roce 1903 získal Nobelovu cenu za chemii. Ovšem na pochopení podstaty jeho poznatků o globálním oteplování stačí dnešní fyzika ze základní školy.

V atmosféře existuje vrstva plynů. Propouští sluneční paprsky, které pak ohřívají Zemi, ale zachycuje teplo, jež zemský povrch zpětně vyzařuje. Říká se tomu skleníkový efekt a plynům skleníkové plyny. Patří mezi ně oxid uhličitý, který vzniká při hoření organické hmoty. A také při spalování uhlí, ropy a zemního plynu.

A protože od průmyslové revoluce svět spaluje víc a víc fosilních paliv, přibývá v atmosféře oxidu uhličitého, který bude svět oteplovat, konstatoval Svante Arrhenius před dávnými 110 lety.

Elementární fyzika současně konstatuje, že tepelná energie v atmosféře se nemůže ztratit, ale musí se nějak projevit.

Pozorování skutečně potvrzují, že průměrná teplota zemského povrchu se podle Mezivládní komise pro klimatické změny, pracující při OSN, ve 20. století zvýšila o 0,6 stupně Celsia, a v Evropě v průměru téměř o celý stupeň.

... zato souvislosti složité

Zemský klimatický systém je pořádně složitý, je těžké předpovídat, co se v něm bude dít. Přesto se stále více odborníků přiklání k názoru, že nárůst tepelné energie v ovzduší povede k vlnám veder a sucha, prostřídaným prudkými přívalovými srážkami, které občas způsobí povodně (nakumulovaná vodní pára prostě někdy musí vypršet). Roztávání pevninských ledovců přidá vody do oceánů, zvedne jejich hladinu a ohrozí lidi při pobřeží.

Jsou i vědci, kteří říkají, že nebude až tak zle a Země se s tím nějak srovná. Jejich počet se však s novými poznatky postupně smrskává asi jako ledovcový pokryv Antarktidy.

Zdálo by se, že lidstvu nezbývá než se rozhodnout, zda a jak bude reagovat.

Vyspělé státy světa slíbily, že sníží emise skleníkových plynů v průměru o dvacetinu. Dohoda o tom, tzv. Kjótský protokol, byla podepsána už v roce 1997, v platnost vstoupila až loni v únoru. Mezitím od ní ovšem ustoupily Spojené státy prezidenta George W. Bushe s tím, že důkazy o ohrožení civilizace nejsou přesvědčivé a že by snížení emisí ohrozilo americkou ekonomiku.

Naopak Evropská unie se celkově přiklání k tomu, že je zapotřebí emisi skleníkových plynů ubrat razantněji. Ovšem v praxi to zatím vypadá, že podepsaný závazek ke stanovenému roku 2012 stejně nesplní.

Investujme málo teď a vyhněme se ztrátám později

Do toho všeho nyní přišel bývalý hlavní ekonom Světové banky Nicholas Stern, který se na globální oteplování podíval čistě ekonomickým pohledem. Propočítal, že pokud budou emise skleníkových plynů přibývat tak jako dosud, budou následky stát svět asi pětinu jeho hrubého produktu. To bude hodnota způsobených škod, anebo obranných opatření, jako je například stavba hrází chránících před stoupajícím mořem, kompletní změna ustájení dobytka, který by se v dnešních stájích udusil horkem, a tak dále a podobně.

Jeho zprávu podpořili jako správnou čtyři nositelé Nobelovy ceny.

Stern doporučuje věnovat už nyní na prevenci celkově asi procento světového hrubého domácího produktu. Za tyto peníze by bylo možné postupně opustit energetiku založenou na fosilních palivech (a využít tyto suroviny raději v chemickém průmyslu), a na místo ní rozvinout a vyvinout jiné zdroje energie.

Návrh se dá brát jako obrana světa před nepříjemnými změnami. Vždyť pokud do konce století vzroste průměrná teplota na zeměkouli o pět stupňů Celsia, jak předpokládají scénáře, bude to stejný rozdíl, jaký dělí dnešek od poslední doby ledové...

Současně je ovšem možné chápat Sternovu zprávu jako výzvu k vývoji nových, moderních a ve svém důsledku všestranně užitečných technologií.

Špatný základ pro dohodu

I o tom se právě nyní jedná na konferenci OSN o globálním oteplování v Nairobi.

Jenže současně je nutné přimět USA, aby souhlasily se snižováním emisí. A také o tom přesvědčit rozvojové země, které se brání: oproti vyspělým státům totiž ještě tolik fosilní energie pro rozvoj své ekonomiky nespotřebovaly. Měli by jim tedy ti, kdo se spalováním ropy a uhlí začali zabývat dřív a už si dobré hospodářství vybudovali, nějak přispět? A jak?

To je oříšek, který se zatím nepodařilo rozumně rozlousknout. A není moc důvodů věřit, že se to podaří právě teď v Nairobi.

Ostatně, víte s čím na konferenci jeli zástupci České republiky? Vzhledem ke kolapsu těžkého průmyslu v devadesátých letech naše země své závazky vyplývající z Kjótského protokolu bohatě splnila, aniž by se nějak namáhala. A tak nyní chce zvýšit produkci oxidu uhličitého o plnou čtvrtinu oproti loňskému roku s tím, že na to má právo.

To tedy opravdu není moc přesvědčivý základ pro rozumnou celosvětovou dohodu.

autor: Josef Tuček | 14. 11. 2006 13:30

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama