Martin Novák Martin Novák | Komentáře
1. 7. 2014 16:30

Za humny máme chalífát. Chyba se stala v Sýrii, ne v Iráku

Komentář Martina Nováka: Barack Obama je obviňován z toho, co udělal v Iráku. Horší je to, co neudělal v Sýrii.
Takto by ISIL podle televize Al-Arabíja rád viděl svůj chalífát.
Takto by ISIL podle televize Al-Arabíja rád viděl svůj chalífát. | Foto: Externí

Irák se rozpadá. Vláda ztratila kontrolu téměř nad vším, co je západně a severně od Bagdádu. Vládnou tam zakuklenci v černém oblečení, mávající černými vlajkami a malující mapy svého islámského chalífátu až po Pyrenejský poloostrov a Balkán.

Jejich zkratka ISIL (Islámský stát v Iráku a Levantě) pomalu nahrazuje na vrcholu pyramidy hrůzy al-Káidu.

Irácká armáda, vyzbrojená, ošacená a "vycvičená" Američany, nebyla schopná je zastavit.

Při hledání odpovědi na klasickou otázku, kdo za to může, je zmiňován George Bush s jeho invazí v roce 2003 a svržením Saddáma Husajna anebo pro změnu Barack Obama tím, že stáhl americké vojáky z Iráku příliš brzy.

Jak postupují islamisté v Iráku.
Jak postupují islamisté v Iráku. | Foto: Jiří Kropáček

Osobně se domnívám, že Bush se největší chyby dopustil hlavně špatným odhadem vývoje. Podcenil nevraživost mezi iráckými sunnity a šíity, příliš se nechal unášet myšlenkou vděčnosti většiny Iráčanů Američanům za odstranění diktátora a nechal rozpustit iráckou armádu. Která v mírně pozměněné formě mohla udržet pořádek namísto toho, aby se její příslušníci obrátili proti nové, proamerické vládě.

Obama nestáhl vojáky příliš brzy. Učinil tak až na konci roku 2011. Po osmi letech. Nebylo možné, aby tam byli věčně, navíc většina Američanů si to přála a i na základě tohoto slibu kandidáta Demokratické strany zvolila.

Jestliže Bushův nástupce někde chyboval a lze mu cosi vyčítat v souvislosti s postupem ISIL, pak je to jeho váhání nikoliv v Iráku, ale v sousední Sýrii.

Když tam v roce 2011 začala občanská válka a v roce 2012 to s režimem prezidenta Bašára Asada vypadalo špatně, měl podpořit relativně umírněné, neislamistické povstalce dodávkami zbraní a zpravodajskými informacemi.

Neudělal to. Jak píše Hillary Clintonová ve svých čerstvě vydaných pamětech, právě o tomto vedla jako ministryně zahraničí s prezidentem největší spor. Chtěla rebely podpořit, ale Obama řekl ne.

Umírněné skupiny tak nebyly schopné Asadův brutální režim porazit, zatímco se stoupajícím počtem mrtvých a umučených stoupala nenávist a radikalizace. Do příběhu vstoupili islamisté, kteří měli peníze od soukromých dárců z různých zemí (hlavně z monarchií v Perském zálivu) a Asadovi se vyrovnali v krutosti a bezohlednosti.

Neustále tak sílili na úkor umírněných a nakonec bojovali více s jinými povstalci než se samotným režimem. Ostatně Asad dlouho nechával a stále ještě převážně nechává ISIL na pokoji.

Z jeho pohledu odvádějí fanatici užitečnou práci. Může na nich demonstrovat, že opozice je celá islamistická, a navíc ISIL bojem s umírněnými rebely tábor opozice oslabuje.

Mezitím se Asad díky pomoci Ruska, Íránu a libanonského Hizballáhu vzchopil, dobyl některé oblasti zpět a na části syrského území se nechal v nových volbách znovu zvolit prezidentem.

V rozbombardovaných syrských městech nebo ve stanových uprchlických táborech, kde skončily miliony Syřanů, zoufalství krmí hněv a nenávist. A z toho vede logicky cesta k radikalizaci.

Představme si například, že v roce 1989 Lidové milice a Československá lidová armáda potlačily sametovou revoluci. Václavské náměstí a další shromáždění ve městech by rozstřílely tanky a samopaly, ve věznicích by mizely tisíce lidí. Další tisíce by byly krutě mučeny a řekněme statisíce by utekly do uprchlických táborů, vybudovaných za polskou nebo maďarskou hranicí.

A Západ by sice režim odsuzoval, možná by přijal sankce, ale víceméně by se s tím smířil, ačkoliv by pro něj nebylo problém udělat víc. Za takové situace by těžko Češi a Slováci byli dál pro "sametovou" revoluci. 

Ale zpět k Iráku. Rozpadá se kvůli tomu, že ISIL v Sýrii posílil a ovládl velké části území podél iráckých hranic. Má více zbraní, více bojovníků, více sebevědomí.

Rozšířil tak jen válku, kterou už vedl v Sýrii. Kdyby se včas podařilo jeho vliv utlumit v Sýrii, nevznikl by problém – nebo alespoň tak velký - v Iráku. Svůj díl viny má také irácká vláda, která z rozhodování zcela vyloučila zástupce sunnitské menšiny, čímž pomohla ISIL stylizovat se do role mstitele a zachránce.

Někdo asi namítne: Podívejte se na Libyi. Tam Západ pomohl, ale jak to dopadlo. Jenže zaprvé problémy současné Libye, jakkoliv samozřejmě existují, jsou občas účelově zveličovány. Ano, je tam chaos, hádky o rozdělení příjmů z ropy, části území ovládají různé milice.

Ale byli by Libyjci spokojenější, kdyby Kaddáfí a jeho lidé utopili povstání v krvi a zůstali u moci? Nevedl by takový výsledek naopak k ještě většímu posílení islamistů a těch, kdo léta žehrají na cynické spojenectví Západu s arabskými diktátory?

V pondělí Obama požádal Kongres o schválení částky půl miliardy dolarů na vyzbrojení umírněné části syrské opozice.

"Dále věříme, že krize nemá vojenské řešení a že Spojené státy nemají posílat jednotky bojovat v Sýrii, ale tato žádost znamená další krok na pomoc syrskému lidu, aby se mohl bránit proti útokům režimu a zatlačit rostoucí počet (islámských) extremistů," uvedl v prohlášení Bílý dům.

Chce se to komentovat známým příslovím, ale v obráceném pořadí: Přece, ale pozdě.

 

Právě se děje

Další zprávy