Nedělní pochod ukrajinské vděčnosti nebyl o nic méně důležitý než velká demonstrace české nespokojenosti, která se na pražském Václavském náměstí konala o den dříve. Kdybychom tváří v tvář lidem utíkajícím před Putinovým válečným běsněním selhali, na žádné děkování by nedošlo.
Česko ale otevřelo hranice a přijalo stovky tisíc uprchlíků, kterým poskytlo základní pojištění a podporu. Občanský sektor - ale často i byznys - napnul veškeré síly a nabídl domy, byty, pokoje či rovnou práci s garancí ubytování.
Republika obstála, teď ale nastal čas začít početnou ukrajinskou komunitu táhnout výše - k pracovním příležitostem, na které mají ti, kdo sem přišli, kvalifikaci. Usnadnit jim cestu k češtině a jejich dětem do zdejších škol. Je v nejvyšším českém zájmu nedovolit, aby se z ukrajinských lékařů a učitelů na celé měsíce a roky stali žadatelé o pomocné práce. Což zatím bohužel stále hrozí.
Pod hladinou
Kolik je nyní v Česku ukrajinských běženců, nikdo přesně neví. Kvalifikované odhady ale hovoří o tom, že jich bude okolo 300 tisíc. Přibližně třetina z nich má práci a ochranné vízum. Na 60 tisíc jejich dětí zde pak nastoupilo do škol. Vzniká tím trojúhelník, v němž se minimálně několik dalších měsíců bude Česko pohybovat. A v němž se nakonec mohou odvíjet i zcela rozdílné osudy.
Výzkum společnosti PAQ Research ukazuje, že beze zbytku pozitivní příběhy to zatím většinou bohužel nejsou. Vychází ale také najevo, že je v moci státu situaci výrazně zlepšit.
Zhruba polovina uprchlické komunity pracuje - 40 procent přímo v Česku, dalších 8 procent na dálku na Ukrajině. To je slušné číslo. Problém ovšem představují činnosti, kterým se věnují. Z celé této skupiny se 44 procent lidí živí výrazně méně kvalifikovanou prací, než na jakou stačí. Dalších 21 procent si pak pohoršilo také, ale aspoň o něco méně. Třetina pracujících si sice svou kvalifikaci uchovala, většinou jde ale v tomto případě o řemeslníky a dělníky. Lékaři, učitelé, specialisté, technici a manažeři - ti všichni mají ve velkém podstatně méně náročná zaměstnání nebo zůstávají bez práce.
Je přitom v zájmu úplně celé společnosti, aby se jejich neutěšená situace změnila a oni se mohli cítit nejen spokojenější, ale také odvádět eráru vyšší daně. Jednou z překážek, které tomu brání, je fakt, že Česko stále zůstává poslušným nástupcem c. a k. monarchie, pokud jde o uznávání kvalifikací. Na vše jsou detailní předpisy.
Pomohlo by, kdyby některé profese mohli Ukrajinci začít zastávat už po praktické zkoušce vykonané pod dohledem zaměstnavatele. Pomohlo by, kdyby stát výrazněji usnadnil nostrifikace, tedy uznávání ukrajinského vzdělání v Česku. A pomohlo by také, kdyby úřady práce znovu kontaktovaly ty z ukrajinských vysokoškoláků, kteří na jaře v zoufalství vzali hned první zametání chodníku, a nabízely jim nyní lepší místa, pokud jsou k mání.
Mluvíte česky?
Jeden z nejdůležitějších úkolů českého státu je nyní ovšem především kulturního charakteru - a sice šíření jazyka. Z citovaného průzkumu vyplývá, že uprchlíkům by výrazně pomáhala lepší znalost češtiny. Přiznává to plných 83 procent dotazovaných.
Jde přitom o bod, s nímž zase není až tak obtížné hnout. Ministerstvo školství už sice iniciovalo řadu výzev k jazykovému doučování, zjevně to ale nestačí. Situaci by mohla zlepšit masivní a bezplatná státní nabídka online kurzů. Taková investice by se republice poměrně brzy vrátila i s úroky.
Nejasná budoucnost
A nakonec - i když zdaleka nikoli v poslední řadě - zbývá ještě jedna věc, o které ještě ani nezačala veřejná debata. Pokud by se i po ukončení války desítky či stovky tisíc ukrajinských běženců rozhodly zůstat, co jim Česko odpoví?
Získat klasické dlouhodobé pracovní vízum je u nás stále velice obtížné. Občanství je během na spoustu let. Řekněme to proto rovnou: lidé, kteří k nám nyní utekli před válkou, si zaslouží speciální přístup. A bylo by fér, kdybychom jim už nyní dokázali nabídnout větší jistotu ohledně budoucnosti. Pro začátek alespoň vyjasnit podmínky, za jakých jim stát prodlouží dočasnou ochranu a umožní získat pracovní povolení. Minimem by pak měla být ochota započítat ukrajinským válečným uprchlíkům dosavadní pobyt do doby nutné pro zisk práva na ten trvalý.
O budoucnosti velké části ukrajinské uprchlické komunity se rozhoduje právě teď. Na jaře jsme jí dokázali účinně pomoci, snad to tedy tentokrát dopadne lépe než v roce 2020 s covidem - a zvládneme i podzimní fázi.
