Blogy a názory | Komentáře
20. 12. 2012 15:00

Zandl: Internet neskřípli, ale přichází salámová metoda

Kouhoutky internetových svobod nenápadně utahují sami uživatelé, píše Patrick Zandl
Internet, ilustrační snímek
Internet, ilustrační snímek | Foto: Reuters

Publicista Patrick Zandl píše pro Deník Insider o stavu internetových svobod po dubajské konferenci. (Přehled států, které podepsaly nový telekomunikační řád, je v tabulce níže.)

Dubajská konference Mezinárodní telekomunikační unie sice internet podle očekávání nesevřela do navrhovaných kazajek, ale kohoutky se nenápadně utahují. K erozi internetových svobod navíc přispívají sami uživatelé. Vzdávají se jich až příliš snadno, výměnou za určité pohodlí.

Fakt, že největší vliv nad internetem mají USA a americké firmy, je dlouhodobě řadě států trnem v oku. I Evropa by uvítala větší „odamerikanizaci". Jenže se zatím nepřišlo na to, jak takovou věc provést jednoduše a bez většího poškození fungujícího tržního prostředí. Už před sedmi lety se o to snažila předchozí konference WSIS v Tunisku a také - stejně jako Dubaj - skončila pouze rezolucí o vhodnosti přesunu správy na mezinárodní společenství.

A tak byla na dubajské konferenci WCIT-12 vidět velmi jasná dělicí čára, která rozlišovala země, jež upřednostňují volný obchod, od zemí, pro které je důležitější řízení idejí. Za liberální internet se nepostavil nikdo, u koho bychom to nečekali, a stejně tak za zpřísnění podmínek všeho druhu bojovali ti, u nichž se to vědělo - Panama, Gabon, Benin. I Kuba, dědička guevarovských revolucionářů, raději hlasovala pro zatnutí tipce bolševické hlásné troubě před svobodou.

Foto: Jan Lipold

Dělicí čáru nejlépe ilustruje obrázek o hlasování k přijetí dokumentu obsahujícího nový telekomunikační řád (obrázek v tomto článku, na internetu najdete originál na adrese http://www.itu.int/osg/wcit-12/highlights/signatories.html). Odmítnutí řádu, přes všechnu snahu o dohodu, iniciovali zástupci USA, kteří upozornili, že navrhované změny nejsou konzistentní se stávajícím modelem a navíc zasahují do řízení obsahu, tedy dále, než je přípustné. A tím celá věc fakticky skončila. Nový řád nebyl přijat.

To ale neznamená, že útoky na svobodu internetu končí. Ačkoliv zejména USA a EU shledávají stávající způsob fungování internetu jako vcelku dostatečný, jsou zde podstatné dílčí neshody. EU se zdá řízení internetu málo mezinárodní. Současně dobře ví, že nelze jednoduše vymezit „hodné státy", které by internet chtěly takový, jaký dneska je, a k těm prostě přenést jeho řízení. Mezinárodní kontrola internetu naráží na podobné problémy jako stávající Rada bezpečnosti OSN. Záhy se tam dostanou státy s jinými měřítky a optikou, které neváhají ohrožovat zájmy ostatních.

Objevují se také úvahy o vzniku regionálních internetů, státních sítí, v nichž budou platit jiná pravidla. Velký čínský firewall nebo Írán, to jsou příklady, kde podobná zostření fungují. Kontrola obsahu, řízená identifikace uživatelů, byť zdánlivě nikoliv povinná. Může se zdát, že to je pro západní demokracie nepřekročitelná bariéra a že bude lepší smířit se s tím, že internet má své enklávy, kde to funguje jinak.

Jenže na druhou stranu, i západní demokracie mají potřebu řídit internet. Zatímco Čína chápe problematiku nevhodného obsahu kvůli šíření ideologie, EU a USA jej vidí v porušování autorských práv. A tento pohled se místy setkává, například když Čína ochotně zasahuje proti nelegálním kopiím filmu Sedm let v Tibetu. Sama je považuje za nelegální, i když z jiného důvodu.

Termín „právně kontroverzní obsah" tedy prochází druhou renesancí. Pod něj lze schovat ledasco, zejména to, co si přejí lokální vlády. Někde je to autorský obsah, jinde ideově závadný obsah, každému podle jeho úvah. A euroamerické autorskoprávní organizace tlačí již nějakou dobu významně na to, aby internetová legislativa připouštěla postih za šíření nevhodného obsahu. Což je úvaha, která občas probublá třeba i Francií či Británií. A úvaha, na které by bylo možné se nakonec sjednotit i se zeměmi typu Čína nebo Írán. Ke škodě internetu, samozřejmě.

Takže dobojováno rozhodně není. V přípravě a v uvažování jsou další úmluvy, jako byla nedávno odmítnutá ACTA, které se opět pokusí zaútočit na to, co jsme si uvykli považovat za internetové svobody. A zkusí to znovu a znovu. Salámovou metodou okrajovat jednu svobodu za druhou, až se nakonec přeci jen podaří, samozřejmě pod pláštěm ochrany exportu, prosadit i regulaci obsahu.

Íránská cenzura by si přála vědět o uživatelích internetu to, co Google nebo Facebook. (Ilustrační foto).
Íránská cenzura by si přála vědět o uživatelích internetu to, co Google nebo Facebook. (Ilustrační foto). | Foto: Reuters

Šíření cloudových služeb, které umožňují pohodlné zpřístupnění, sdílení a zálohování dat, často ale s nejasným (protože nepřečteným) licenčním ujednáním. Může se tisíckrát psát o tom, že fotky na Facebooku či SkyDrive nemohou obsahovat nahotu, ač jsou soukromé, může se mnohokrát připomínat, že firmy opravňujete vlastně jakkoliv vaše data používat, stejně lidé ta úložiště o vlastní vůli používají. Připočtěme k tomu to, že jak Facebook, tak Google ví o vaší identifikaci vlastně všechno, počínaje jménem, fotografiemi, konče tím, kde se často zdržujete, kde bydlíte a pracujete. Sen každého íránského kontrolora předvyplněný dobrovolně od uživatelů, alláh akbar. A abychom nezapomněli, máme tu ještě probíhající migraci k mobilnímu internetu, kde zase všechno funguje jinak. Operátoři mají naše čísla, která jsou už dneska skoro důležitější než naše jména. Vědí o nás první poslední, protože mobil zná naši polohu, sociální okruhy a také s ním nemálo věcí platíme. Zatím to dále nepouštějí ne proto, že by nemohli, ale proto, že to považují za svou „wallet garden", chráněnou zahrádku, která by jim mohla přinést ještě nějaké výhody a hlavně příjmy. Neumějí s těmito daty pracovat, ale učí se. Pomalu, ale ne dost pomalu na to, aby se tato potřeba s potřebou fejsbuků, gůglů, soudruhů a ajatolláhů nakonec někde neprotnula. Ostatně, cenzurovací infrastruktury autoritativním režimům dodávají největší telekomunikační výrobci, ne žádní lokální bastlíři.

Obchod i pohodlí především. A odstranit překážky pohodlnému svobodnému ochodu, byť by to měla být svoboda sama. Uděláme to pravděpodobně nakonec rádi sami.

Na závěr stojí za to zmínit, jak o konferenci informoval blog českého sdružení Cz.NIC. Jinak málo veřejně viditelné sdružení starající se o technické fungování jádra české domény mělo na konferenci svou delegaci, z níž Ondřej Filip hojně blogoval a osvětloval, co se děje. Budiž mu za to dík od všech, kdo chtěli vidět do pozadí tohoto rokování.

Názory Aktuálně.cz
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Názory Aktuálně.cz

Sledujte nás na:

 

Právě se děje

Další zprávy