reklama
 
 

Zatčení ruského ministra: spíš než na korupci to vypadá na souboj klanů ve věrchušce

16. 11. 2016
Že by si ministr Uljukajev troufl vydírat zrovna Rosněfť s jejím prakticky všemocným šéfem Sečinem? A údajný úplatek dva miliony dolarů je podezřele nízký, píše v analýze politolog Karel Svoboda.

Původně jsem chtěl psát prostě článek o ruské ekonomice. O tom, jak se v současné době změnila atmosféra. Jak se dřívější zprávy o nenávratné zkáze Ruska postupně mění na optimističtější varianty a jak nemáme podléhat momentálním náladám. Vždyť i sám, nyní již bývalý, ministr ekonomického rozvoje Uljukajev mluví nikoli o zářném růstu, ale o přechodu z poklesu ke stagnaci. Napsat jsem chtěl, ale nenapíšu. Snad někdy jindy.

Důvodem je právě zatčení muže, kterého jsem zmínil, tedy Alexeje Uljukajeva, uprostřed noci na 15. listopadu. Viněn přitom není z ničeho menšího než z přijetí úplatku ve výši dvou milionů dolarů a z vydírání představitele společnosti Rosněfť. Ruská Vyšetřovací komise měla z podnětu samotné Rosněfti Uljukajeva v hledáčku již nějakou dobu, čemuž nasvědčuje i to, že soud dal svolení k odposlechům ministra v létě tohoto roku. Podle vyšetřovatelů se jednalo o situaci kolem „privatizace“ další státní firmy Bašněfť, jmenovitě o to, že Uljukajev schválil možnost privatizovat společnost do rukou právě Rosněfti. Sám bývalý ministr nicméně veškerá obvinění odmítá.

Zajímavé z hlediska horních pater ruské politiky je, kdo a jak se v souvislosti se zatčením ministra ozval. Reakce Kremlu, jmenovitě mluvčího prezidenta Putina Dmitrije Peskova, byla přitom velmi opatrná. Podle něj je nutné počkat na vyšetřování, případ označil za tak závažný, že důkazy musí být skálopevné. Později jen potvrdil, že Putin byl s vyšetřováním svého ministra obeznámen. Asi těžko něco jiného mohl říci; nelze si příliš představit, že by o tom nevěděl, či to přiznal. Zajímavější ale byla reakce ruské centrální banky, respektive jejího viceguvernéra Sergeje Ševcova, který vyjádřil údiv, a dokonce obvinění označil za absurdní. Podobně i šéf Ruského svazu průmyslníků a podnikatelů (RSPP) zcela nepokrytě mluví o tom, že kdokoli, kdo se pokusí vydírat šéfa Rosněfti Sečina, by měl být předán do péče psychiatrů, nikoli vyšetřovacích orgánů. Šochin připomněl případ náměstka ministra financí Sergeje Storčaka, který byl v roce 2007 zatčen, nicméně po několika letech byl obvinění z úplatkářství zbaven a vrátil se zpět do funkce. Pochybnosti o okolnostech případu vyjádřil i další z představitelů liberálů, bývalý ministr financí a extrémně vlivná postava ruské politiky Alexej Kudrin. Za Uljukajeva se tak postavili především představitelé ekonomických struktur.

Upřímně, k velkým pochybnostem o obvinění má dost důvodů i nezaujatý pozorovatel. Už samotná možnost, že by si ministr ekonomického rozvoje troufl vydírat Rosněfť s jejím prakticky všemocným šéfem Sečinem, se zdá jako podivná. Pokud chtěl ministr získat úplatek a zvolil si k tomu nejvýznamnější transakci letošního roku, bylo to více než nešťastné. Otázkou také je, kdo přesně měl předávat úplatek ze strany Rosněfti, zda bude někdo z této společnosti obviněn, zda bude tedy obchod (koupě Bašněfti Rosněftí), který by byl uskutečněn na základě protiprávního jednání, zrušen a tak dále. Překvapivou se může zdát i výše úplatku, která je vzhledem k tomu, že transakce zajistila Rosněfti aktiva za několik miliard dolarů, přeci jen poměrně nízká. Vydírat Sečina, což je hra vabank, protože dotyčný si může být jistý odvetou, a získat přitom takový pakatel zní jak zápletka z nějakého filmu bratří Coenů.

Člověka okamžitě napadá, že zatčení s úplatkářstvím až tak nesouvisí. Ne že by se dalo ve vrchních patrech ruské politiky vyloučit, naopak. Alexej Navalnyj prakticky neustále přichází s odhaleními různých luxusních vil ruského vedení (jeden případ, byť nebyl spojen s Navalným, se týkal i již zmiňovaného Sečina, který dosáhl dokonce stažení článku o jeho domě v oblíbené rezidenční oblasti Barvicha), jejichž cena daleko překračuje deklarované příjmy. Navíc Uljukajev nikdy nebyl s něčím podobným spojován.

Daleko spíš než o boj proti korupci tak může jít o další projev bojů mezi několika křídly v nejvyšších ruských sférách. Zde zcela nepokrytě proti sobě stojí křídlo takzvaných siloviků, tedy představitelů obranných struktur a průmyslu, a „liberálů“, kteří mají na starost hlavně ekonomickou stránku. Na tyto skupiny jsou navázané i průmyslové podniky a podnikatelské kruhy. Důležité je, že Igor Sečin je jedním z nejvýraznějších představitelů průmyslu spojeného se siloviky. Vzhledem k tomu, že vyšetřování vede tajná služba FSB, respektive šesté oddělení Vlastní bezpečnosti FSB, které shodou okolností ještě nedávno vedl současný šéf bezpečnosti Rosněfti Oleg Feoktistov, propojení je zřejmé. Ani příliš nepřekvapí, že toto oddělení je v ruském tisku titulováno „Sečinův specnaz“.

V ruských nejvyšších patrech probíhají relativně velké otřesy. Liberálnější představitelé ruské věrchušky nemají v poslední době příliš lehký život. Prakticky neustále se mluví o odvolání současného premiéra Medveděva, kterému navíc nepomáhají ani jeho vlastní výroky. Podobně i zatčení kirovského gubernátora a bývalého předsedy Svazu pravicových sil pro úplatkářství bylo jasným útokem na liberály (kirovská oblast a její podnik Kirovles vůbec přináší smůlu ruským liberálům, své by o tom mohl vyprávět třeba již zmiňovaný Alexej Navalnyj). Nutno říci, že ani u něj se žádná obvinění z úplatkářství neobjevovala a zatčení přišlo jako blesk z čistého nebe. Abych ale byl spravedlivý, ani silovikům se problémy nevyhýbají. Sesazení Sergeje Ivanova z pozice šéfa prezidentské administrace, výměny generálů (jedním z nich byl i již zmiňovaný Feoktistov) či zřízení Národní gardy jako síly osobně oddané prezidentu Putinovi v těchto vrstvách zvyšují napětí.

Uljukajev tak ležel v žaludku mnoha vlivným lidem a asi ani není šance všechny motivy rozkrýt. Mimo jiné podpořil plán ministra financí a dalšího z liberálů Siluanova na výrazné omezení dotací Čečensku, což jen rozlítilo stále mocnější figuru ruské vnitřní politiky, tamního vládce Ramzana Kadyrova.

Okolnosti kolem prodeje Bašněfti byly samy o sobě velmi podivné, dokonce natolik, že i Vladimir Putin mluvil o zvláštním rozhodnutí prodat jeden státní podnik druhému a říkat tomu privatizace. Uljukajev byl navíc po jistou dobu náměstkem ministra financí, jímž nebyl nikdo jiný než Alexej Kudrin, který tak může být hlavním cílem útoku. Dokonce se už z ruské Dumy ozývají hlasy, že by po Uljukajevově zatčení měly následovat výpovědi pro další ministry ekonomicko-finančního bloku. To by jen ukazovalo na ruské siloviky jako hlavní objednavatele současné aféry.

Netvrdím, že je Alexej Uljukajev nevinný. Nikdo soudný by asi za kohokoli z členů nejvyšších ruských kruhů ruku do ohně nedal. Alespoň ne tu svoji. Na druhou stranu, celý případ vypadá z prozatím došlých zpráv podivně a vzbuzuje množství otázek. Už jen samotný fakt zatčení ministra Uljukajeva v konkurenci takových es čistoty podnikání, jako je například právě Sečin, působí velmi podivně. Daleko více by tak seděla motivace boje mezi jednotlivými klany v ruské politice. Vše sice může být jinak a Igor Sečin se mohl proměnit v bojovníka proti korupci, ale osobně bych na to nesázel.  

autor: Karel Svoboda

reklama
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama