Daniel Anýž Daniel Anýž | Komentáře
27. 5. 2022 12:12

Zbraně a netečnost k násilí. Amerika je nemocná. Musí si to přiznat a léčit se

Pušky, automaty a pistole nepředstavují atribut svobody, ale past. Do Spojených států stále přicházejí lidé, aby se uplatnili, našli své štěstí. Ne aby umřeli rukou střelců, kteří si opatřili útočné zbraně tak snadno, jako by to byly neškodné dětské hračky.
Policisté v Texasu po střelbě v kostele.
Policisté v Texasu po střelbě v kostele. | Foto: Reuters

Před týdnem zde autor toho sloupku argumentoval, proč má přes všechny své potíže Amerika důvody k optimismu. Na tom se nic nemění. Ale zároveň platí, že USA mají problém, bez jehož vyřešení budou žít ve strachu. Permanentním a všudypřítomném. Takovém, který je může jako vír malstróm uchvátit, věznit a tlačit ke dnu.

Foto: Aktuálně.cz

Fetiš zbraní, tedy posvátné uctívání starodávného druhého dodatku o ústavním právu "držet a nosit" zbraň, vytváří v kombinaci s politickou polarizací a společenským rozklížením za Atlantikem smrtelný koktejl. A to doslova.

Američané mají rádi všemožné statistiky. Politické, sportovní, ekonomické nebo ty o obětech střílení. V jejich zemi je každý den v průměru zraněno nebo zabito 321 lidí. Během necelých osmi minut projevu, kterým prezident Joe Biden uctil dvacet jedna obětí úterního masakru na základní škole v texaském městečku Uvalde, tak přibyli ve Státech další dva lidé (přesně 1,78 člověka), kteří byli zraněni nebo po zásahu kulkou zemřeli.

Příslušníci kultu druhého dodatku jako obvykle i teď tvrdí, že "nezabíjejí zbraně, ale lidé". Zbraně za nic nemohou, nesahejte nám na ně! Upozorňují například, že bezmála polovina z více než 45 tisíc obětí střílení v roce 2020 připadla na sebevraždy. Zatímco masové "střílečky" jako ta, která se odehrála v Texasu, tvoří jen zlomek všech mrtvých.

Pět kilo bouchaček, třicet deka munice

Statisticky je to pravda, ale morálně a společensky je taková obhajoba už neudržitelná. Pokud máme úctu k životu, je normální, aby člověk v duševní krizi, v návalu deprese, prostě jen otevřel zásuvku u nočního stolku a přiložil si zbraň ke spánku? A lze tím, že čistě početně "střílečky" představují menší část problému, ospravedlňovat naprostou nečinnost? Tvrdit, že jejich hlavní příčinu je zbytečné řešit, protože při nich konec konců, statisticky bráno, zase tolik lidí nezemře?

Což jsou řečnické otázky, a jako takové je zbraňoví uctívači mohou snadno odzívnout: Jde o osobní svobodnou volbu - kdo chce zbraň, má ji mít. "Freedom rules in USA!" Jenže teď proti radikálům absolutní zbraňové volnosti začínají mluvit právě už i data - hromadných "stříleček" v posledních letech prokazatelně přibývá.

Shodou okolností den před tím, než osmnáctiletý mladík v Uvalde zavraždil devatenáct školáků a dva dospělé, vydala americká FBI čerstvý výčet těchto incidentů za několik posledních let. Nezahrnuje ani sebevraždy, ani vyřizování účtů mezi gangy, ani zabíjení v souvislosti s drogami nebo domácím násilím. Ale právě jen případy, jako byl teď ten v Texasu nebo před necelými dvěma týdny v Buffalu, kde střelec zavraždil deset lidí. Čísla ukazují, že počet těchto incidentů byl v roce 2021 o polovinu vyšší než rok před tím a ve srovnání s rokem 2017 to bylo více o takřka 100 procent.

Střelec z Uvalde si své dvě zbraně a k nim takřka čtyři sta nábojů pořídil k osmnáctým narozeninám v rozmezí pouhých dvou dnů. Legálně, v Texasu zcela běžně. Střelec z Buffala měl psychické problémy, ale žádný registr je nezaznamenal, takže si i on své vražedné nástroje opatřil bez jakýchkoli překážek či omezení, na počkání. Jako housky na krámě.

Ozbrojený učitelský sbor

Byla by to opravdu svatokrádež na druhém dodatku, kdyby alespoň pro útočné zbraně, poloautomatické pušky s velkokapacitním zásobníky, které si po předložení řidičáku koupil úterní vrah, platila přísnější pravidla?

Opět řečnická otázka, odpůrci limitů ji opět mohou žoviálně odmávnout a dál tvrdit, že zde žádnou přímou souvislost mezi volnou dostupností zbraní a rekordními počty zastřelených rozhodně nevidí.

V duchu této logiky naopak propagují, aby zbraní bylo mezi lidmi ještě více, protože jediný, kdo může zastavit zlého člověka s bouchačkou, je podle nich dobrý ozbrojený člověk. Rozdejme zbraně všem, ring volný, zítra se v Americe bude střílet všude, uvidíme kdo s koho!

Když na začátku roku 2018 zabil osamělý střelec ve střední škole na Floridě sedmnáct lidí, odsouhlasil tamní státní parlament zákon, aby učitelé mohli být ozbrojeni. Ministr spravedlnosti Texasu se teď po úterním střílení v Uvalde nechal slyšet, že jeho stát by měl obdobnou legislativu přijmout také.

Je to zvrácené uvažování, je to "sick". Což je výraz, který v projevu pro popis svého pocitu z texaské tragédie použil i Joe Biden. V překladu to může mít více významů. Například že je vám z toho fyzicky špatně. Nebo že je to šílené, či že jde o nemoc. V tomto případě lze uplatnit vše výše řečené.

Při pohledu na zoufalství a smutek pozůstalých, rodičů malých dětí, raději zavíráte oči, protože z toho je nevolno. Nelze to přijmout a pochopit, protože je to šílené. A hlavou vám běží, že současná Amerika a její zbraně dohromady představují nemocnou společnost.

Před týdnem byli na tomto místě citováni komentátoři Bret Stephens a Gerald Seib, kteří Americe slibují naději a dobrou budoucnost. Tentokrát dejme přednost ženě, zajímavé, pronikavé publicistce Bari Weissové.

Osmatřicetiletá autorka není žádnou křehkou liberální květinkou, která by se ke střelné zbrani nikdy ani nepřiblížila. Před dvěma roky odešla z New York Times, když už nechtěla čelit útokům svých kulturně "probuzených" (woke) kolegů, a založila si vlastní web Common Sense.

Smrt číhá všude

A opravdu se snaží být hlasem středového rozumu, který a priori nestraní nějakému jedinému "správnému" názoru. Její text ke střílení v Texasu je teď ovšem o to varovnější, protože vystihuje hloubku a složitost amerického problému.

Podle Weissové nejde už "jen" o samotnou snadnou dostupnost zbraní, jejich všudypřítomnost v americké společnosti. Dívat se na masové střílení jako na izolovaný jev, jen jako na jeden z druhů násilí, podle ní už nestačí. "Protože pak by nám unikala podstata," píše.

Varuje, že jde o obecnější společenskou nemoc. Sickness. "Jak to, že to bereme jako běžnou věc, že nevinní lidé v této zemi nastoupí do metra, jdou si nakoupit nebo do synagogy či do kostela nebo na koncert, na baseball, na výstavu automobilů nebo do práce - a mohou při tom být jen tak zastřeleni?" ptá se Weissová.

"Jak se stalo, že jsme si zvykli - a pojmenujme to, jak to je -, že jen tak obětujeme děti?" vztahuje se k aktuální tragédii z Texasu. "Naše země je vážně nemocná. Jde to dále, než je naše závislost na zbraních. Je to antispolečenská, antihumánní nemoc, která svírá naši komunitu a politiku," odpovídá si. A podstatnou součástí této nemoci je podle ní netečnost k násilí. Otupělost.

Je to tvrdý, nepříjemný, ale patrně výstižný popis reality. A také potřebný. Pro své vlastní dobro, pro svoji budoucnost se Amerika musí začít léčit. Zbraně nejsou projevem svobody, ale závažím, pastí. Nejsou řešením problému, ale jeho podstatnou součástí. A výše citovaná mantra hlídačů nedotknutelnosti druhého dodatku, že "ne zbraně, ale lidé zabíjejí", je nejen hloupá, je to cynický alibismus.

Amerika je stále zemí, do které lidé přicházejí, aby se uplatnili, našli své štěstí. Zemí, kde ovšem chtějí žít, a ne umírat rukou střelců s útočnými puškami, které si opatřili tak snadno, jako by to byly neškodné dětské hračky.

Biden po masakru na základní škole: Proč tohle dovolujeme? Proč se nepostavíme zbraňové lobby? (Video z 25. května 2022)

Biden po masakru na texaské základní škole: Proč tohle dovolujeme? Proč se nepostavíme zbraňové lobby? | Video: Reuters
 

Právě se děje

Další zprávy