Kam až může klesnout vysokoškolsky vzdělaný člověk ověnčený vědeckým titulem, když si zadá s Milošem Zemanem a nechá se zatáhnout do hradních intrik? To nám teď v zoufalé naději na prodloužení ministerského žití předvádí Antonín Staněk. Přičinlivě tak ze sebe činí prezidentský obušek na masakrování vlastní strany, která mu po osmnáct let přinášela politický růst a živobytí.
Zemanovo odmítnutí demise ministra, jenž za něj odvedl špinavou práci při likvidaci jednoho z úhlavních nepřátel Hradu - šéfa Národní galerie Jiřího Fajta, určitě nebylo překvapením.
Vlastně se leccos dalo vyčíst už ze Staňkovy kuriózně formulované demise. V ní ministr zpochybnil svoji svéprávnost, když demisi podepsal, ale zároveň sdělil, že tak nečiní z vlastní vůle, ale na žádost předsedy strany. Už tohle nese rysy Zemanova zvráceného pojetí politické i osobní integrity.
Jako rudé preludium pak působila podpora Staňka od Filipa, který byl v úterý odpoledne u prezidenta jen dvě hodiny před ministrem. Komunistům se tenhle sociální demokrat zavděčil loňskou obhajobou nominace komunistického básníka na státní vyznamenání. A hlavně svým křtem (později nemužně zapíraným) knihy zavilého komunisty Miroslava Grebeníčka, která svou kritikou církevních restitucí jako by vypadla z padesátých let.
Je přitom jasné, že Staněk dřív nebo později z vlády odejde. Ale ještě než ho Zeman definitivně odhodí, zřejmě se ho rozhodl použít jako již zcela bezmocnou loutku v dalším kole deptání sociální demokracie.
Leccos napovídá to, že po odmítnutí demise Zeman píše premiérovi dopis, v němž navrhuje Babišovi další postup: "Doporučuji vyčkat výsledků trestního oznámení, které docent Staněk podal ve věci rozkrádání ve svém resortu." A ještě než list do Strakovy akademie dorazil, dozvídáme se od ministerského předsedy, že sice pošle na Hrad návrh na Staňkovo odvolání, ale nominaci Michala Šmardy považuje za zvláštní a chce o ní s Hamáčkem mluvit.
Tím ale jen Babiš potvrdil, že už vůbec nejde o Antonína Staňka, ale o jeho možného nástupce - dlouholetého starostu Nového Města na Moravě a před rokem zvoleného místopředsedu sociální demokracie. Právě Michal Šmarda je v ČSSD považován za jednoho z mladších politiků "digitální generace", která by mohla zachránit stranu před definitivním pádem do nicoty.
Už jen fakt, že po Janě Maláčové a Tomáši Petříčkovi by měl do vlády přijít další agilní sociální demokrat, do něhož vkládá strana zbytky nadějí, není prezidentovi ani premiérovi po chuti. Navíc Michal Šmarda při své cestě na vrchol ČSSD stačil jasně říct, co si myslí jak o Zemanovi, tak o Babišovi. A nebylo to nic, z čeho by mohli usoudit, že přichází druhý Staněk.
Když Miloš Zeman přijel loni na sjezd ČSSD a dojímal některé delegáty prohlášením, že bude v eurovolbách volit sociální demokraty, poznamenal Šmarda střízlivě na prezidentovu adresu: "Není člen strany, ale osobnost, která má vlastní politický projekt. Sociální demokracie musí k němu přistupovat mimo jiné jako k politickému konkurentovi."
A vůči Andreji Babišovi vystoupil Šmarda kriticky, když varoval před vstupem ČSSD do vlády: "Současný premiér vnímá vládu jako manažerské uskupení, ve kterém on hraje ředitele vlády a jednotliví ministři jsou jeho náměstci."
Což tedy nevypadá na to, že když se Šmarda navzdory své skepsi nechal Hamáčkem přemluvit k záchranné stranické misi ve vládě, tak by se vyžíval v roli Babišova náměstka.
To také může být pravý důvod, proč Babiš nadhazuje: "Musím se podívat do koaliční smlouvy, co tam máme k nominacím ministrů z hlediska odbornosti." Slova o odbornosti z úst premiéra, který za jediný rok musel vyměnit hned pět vlastních ministrů, jež vykresloval jako na slovo vzaté odborníky - to zní spíš jako slova o provaze v domě oběšencově.
Samozřejmě, připravenost starosty Šmardy řídit rozbouřený rezort kultury je ve hvězdách. Není to ale nic nového pod sluncem, V minulosti se doputovali ze starostenského postu do čela ministerstva kultury bývalý starosta Berouna Jiří Besser nebo starostka Vizovic Alena Hanáková.
Hra, kterou s Lidovým domem rozehrávají prezident a premiér, je veskrze průhledná. Ještě víc vymáchat ČSSD v kaluži po jejím fiasku ve volbách. Otřeseného předsedu sevřít mezi mlýnské kameny Hradu a Strakovy akademie a vyzkoušet, zda kapituluje stejně potupně, jako když povolil v boji o svého kandidáta na ministra zahraničí Miroslava Pocheho.
Uspějí i napodruhé? V rozvrácené sociální demokracii už nic nelze vyloučit. Ať již se ale situace vyvine jakkoliv, jedno je jisté. Hamáček tentokrát na ministra nominoval politika, který už dříve vykázal zdravý instinkt, že vstup ČSSD do vlády s trestně stíhaným premiérem může být pro stranu zničující.
Pokud tak nakonec Michal Šmarda nahradí ministra Staňka, půjde vstříc osudu, který sám dost přesně předpověděl.
