Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
9. 3. 2013 7:27

Zeman musí zanechat stopu. Ale hrozí, že zdupe trávník

Komentář z 9. března 2013, po Zemanově první inauguraci: Nového prezidenta znáte míň, než si myslíte. Byl a je to solitér.
Zemana-prezidenta zatím vnímáme jako karikaturu. Jenže Zeman byl v politice vždy nevyzpytatelný, a jakým prezidentem bude ve skutečnosti, můžeme jen hádat.
Zemana-prezidenta zatím vnímáme jako karikaturu. Jenže Zeman byl v politice vždy nevyzpytatelný, a jakým prezidentem bude ve skutečnosti, můžeme jen hádat. | Foto: Ludvík Hradilek

Miloš Zeman nastupuje. Však ho znáte… plácala nás po ramenou jeho volební kampaň. Opravdu? Ve skutečnosti je to tak, že Zemana-prezidenta občané znají velmi málo, téměř vůbec.

Také o Klausovi jsme si na začátku prezidentství mysleli, že ho "známe". Dokonce asi lépe než dnes Zemana. Ale kdo tehdy předpověděl, co se bude dít na sklonku Klausovy éry?

U Zemana dokážeme pojmenovat jeho background, respektive humus, ze kterého může jeho působení na Hradě vyrůstat. Prognostik, bonmotář, Bamberg, Olovo. Sociální demokracie a její zrada. Stromy na Vysočině, Zemanův fanklub, slivovice, popelníček. Ovšem když to sečteme a podtrhneme, máme spíš Zemanovu karikaturu než dobrý přehled o tom, jaký bude Zeman-státník a co se od něj teď dá čekat.

Čím to, že se Zeman zdá nečitelný?

Má co dohánět

První důvod se netýká jen Zemana, ale všech prezidentů, a je jím sama prezidentská funkce. Je téměř jisté, že člověka, který ji vykonává, přinejmenším navenek změní. To se týkalo i tak rozdílných lidských typů jako Václav Klaus, Václav Havel a třeba Klement Gottwald.

Zůstat stejný jako dřív, i když je člověk obdařen prezidentským majestátem, je prakticky nemožné. Úcty a vlivu je příliš mnoho, kolem hlavy státu panuje téměř "posvátno". Na Hradě je to ve zdech. Navíc když teď Zemanovo sebevědomí posílila první přímá volba.

A pak je tu samotná postava nového prezidenta. Miloš Zeman vstoupil kdysi do politiky jako solitér a vlastně je jím dodnes. Je to individualista. Nedejme se mýlit karikaturou - to není hotový Zeman. Jeho důležitou vlastností vždycky byla nevyzpytatelnost a umění překvapovat.

Miloš Zeman bývá někdy popisován jako jeden z velké polistopadové trojky: Havel, Klaus, Zeman. To je, pokud jde o politické dílo a myšlenkový odkaz, dost nepřesné.

Zemanovým politickým výkonem číslo jedna bylo pozvednutí sociální demokracie a čtyřleté vládnutí (s opoziční smlouvou). Havel i Klaus dokázali víc. U budování státu byli víc než Zeman.

Nemá cenu srovnávat Havla a Klause jako politické myslitele. Ale jejich étos je zřejmý, v obou případech výrazný. Dokázali formulovat svou filozofii a soustavně ji tlumočit ostatním. V tomto směru je Zemanova ztráta ještě výraznější.

Je velmi pravděpodobné, že Miloš Zeman si to uvědomuje a pokusí se skrze své prezidentství zanechat "stopu v historii", která za ním dosud schází. To bude možná jeho hlavní motiv na Hradě.

Teď jde o to, jestli ta stopa nebude viditelná až příliš. Když mluvíme o praktické politice a pravomocích prezidenta: Hrozí, že Zeman trávník pošlape, místo aby ho jen zaléval, přihnojoval a občas posekal.

Práce pro prezidenta

"Prezidentura není svobodné povolání, tudíž ta česká žádá po svém držiteli zdrženlivost a střízlivost, aby nedocházelo k přílišnému střetu mezi prezidentovým vlivem a jeho omezenými ústavními právy." Napsal politolog Zdenek Slouka v Respektu už při druhé volbě Václava Klause; jako by věděl, co se bude dít dál. Klaus v minulých letech dělal právě to, před čím Slouka varuje, a Zeman se k tomu podle všechno chystá.

V myslích lidí přitom stále ještě doznívá vzrušená prezidentská volba, která společnost motivovala, ale i rozdělila. Zeman při ní byl několikrát přistižen při lži a financování jeho kampaně budí pochybnosti. Státnické by teď bylo ubrat plyn a snažit se o smíření, ne tlačit na pilu, dávat najevo převahu a od začátku napínat prezidentské kompetence.

Takže žádné Stop vládě. To není práce pro prezidenta.

Prezidentování je ve velké míře založené na zvyklostech, tradici a politické kultuře - tak ho popisuje ústava z roku 1992 a její "vylepšování" je obvykle jen důkazem, že tradice a politická kultura jsou slabé.

Problém je, že do ústavy nikdy nepůjde přesně napsat, "co má prezident dělat". Není to návod k pračce, jak říkával soudce Vojtěch Cepl. Takže každý prezident svým chováním tak trochu "píše ústavu" sám, a to také - nebo především - pro své následovníky. Co mají a nemají, smí a nesmí dělat, rozhodují hlavně sami prezidenti. (Žaloba pro velezradu je samozřejmě hlavně mementem pro Zemana, ne zúčtováním s Klausem.)

Prezident republiky přitom stále zůstává jakýmsi nad-politikem. Není nikomu odpovědný - nemusí například přiznávat své příjmy. Pokud by se pustil do skutečných, otevřených zápasů na politické scéně, pokud by chtěl "řídit stát", parlamentní systém by to nesnesl. A politika by upadla do ještě hlubších rozbrojů a zmatků.

Ještě jednou Zdenek Slouka: "Je v povaze a v tradici české společnosti, že chová prezidentský úřad ve velké vážnosti, a úcta k úřadu se do nemalé míry přenáší na jeho držitele. Prezidentura je tak zdrojem vlivu na utváření politických perspektiv občanské společnosti, které se více či méně odrážejí v programech politických stran. A odtud, v rozumně fungující demokracii, prostupují do formulace státních politik. Právě tato velká míra vlivu vyžaduje od prezidenta úměrnou míru rozvahy a odpovědnosti."

Na tom, zda tuhle úvahu Miloš Zeman správně pochopí, závisí i jeho zápis do historie. Pokud se vydá cestou boje a sebepotvrzování, čeká nás spíš pět promarněných let. Tedy jen těch prezidentských, naštěstí.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Pompeo: USA odmítají nároky Pekingu na zdroje v Jihočínském moři

Spojené státy od pondělí považují za nelegitimní takřka všechny významnější nároky Pekingu týkající se vod Jihočínského moře. Oznámil to americký ministr zahraničí Mike Pompeo, podle kterého Čína daný region bere jako své "námořní impérium" a nárokuje si kontrolu nad oblastmi, které nemohou být přisouzeny žádné zemi. Agentura AP píše o eskalaci diplomatické strategie Washingtonu a předpovídá další nárůst hněvu na čínské straně.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Rozpočet českého pavilonu na Expu se zvýší o 25,2 milionu korun

Rozpočet českého pavilonu na světové výstavě Expo 2020 se zvýší o 25,2 milionu korun kvůli jejímu ročnímu odkladu v důsledku pandemie koronaviru. Úpravu rozpočtu dnes schválila vláda. Kabinet zároveň potvrdil i českou účast na výstavě v jejím novém termínu. Původně plánovaný rozpočet byl 260 až 310 milionů korun podle účasti partnerů ze soukromého sektoru, ze státních zdrojů mělo jít 229 milionů korun.

Zdroj: ČTK
Další zprávy