Ve čtvrtek zemřel Luboš Dobrovský, bylo mu 87 let. Bývalý chartista, mluvčí Občanského fóra, federální ministr obrany a šéf kanceláře prezidenta Václava Havla, poté velvyslanec Česka v Ruské federaci. Málokdy v životě potkáte tak výjimečného a výrazného, nezapomenutelného člověka. Setkal jsem se s ním v životě několikrát ve velmi odlišných situacích, ale vždycky jsem měl před sebou velmi pevného muže s naprosto jasným, zkušenostmi ukovaným přesvědčením.
Poprvé jsme se viděli ještě za minulého režimu, když jsme oba pracovali jako umývači výloh u Úklidu Praha. Zpočátku jsme se samozřejmě neznali, ale časem jsme k sobě bez potíží našli cestu. Přesně řečeno on a Ruda Zeman mě, podstatně mladšího umývače, nechali přijít k sobě.
Chodili jsme občas po výplatě do kavárny Slavia naproti Národnímu divadlu, mluvili jsme o politice, o opozici. Luboš mě fascinoval přesnou dikcí, mimořádně jasným, srozumitelným vyjadřováním i během zcela volného rozhovoru. Měl průpravu rozhlasáka a mozek vzdělance, intelektuála. Jeho věty by se byly daly beze změn rovnou tisknout a vydávat.
Ani on, ani Ruda Zeman mě neznali, ale netrvalo dlouho a chodil jsem si v noci na Nový svět pro čerstvá čísla samizdatových Lidových novin. Oba tím, že mi je dávali, riskovali, o to víc jsem je obdivoval.
Po revoluci jsem se s Lubošem setkával, když pracoval - mimochodem velmi oddaně a s maximálním nasazením - pro prezidenta Václava Havla. Na setkáních s prezidentem i jinde, když jsem pracoval jako mluvčí Jána Langoše a poté jako náměstek Jana Rumla na vnitru. A zase se to opakovalo, Luboš měl jasno, byl dokonale srozumitelný, pokud jsme měli rozdílné názory, dokázal precizně argumentovat. Vlastnost, jaká se dneska vidí málokde a málokdy (a tehdy to bylo vlastně stejné). Luboš Dobrovský byl pro mě "havlovec" v tom nejlepším slova smyslu. Urputný, nezastavitelný zastánce svobody.
Jinak jsme se potkávali, když jsme oba odešli z veřejných funkcí, v tramvaji třeba - vždycky měl perfektní přehled o tom, co se děje doma i venku, četl články místní i zahraniční, sledoval zejména a velmi kriticky Rusko pod Putinovým vedením. Po nástupu Babiše na místo premiéra mi jednou na ulici řekl: "Nesmíte nikdy couvnout, i když vás bude málo."
Naposledy jsem ho viděl loni na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii na Staroměstském náměstí. Jen jsem mu zamával, bylo tam moc lidí, stáli jsme kus od sebe a on už s malou skupinkou odcházel. Tohle bylo pro Luboše naprosto typické, už mu bylo přes pětaosmdesát, a přece šel s naprostou samozřejmostí, musel jít, demonstrovat za zachování svobody, jaká tady začala před třiceti lety. Žádný rezignovaný důchodce, "zklamaný" občan, který sáhne po kdečem. Ne, pěkně tramvají a pěšky na demonstraci. Vždycky občan.
