Nejvyšší soud USA se patrně blíží ke zrušení verdiktu z roku 1973, kterým tehdy uzákonil právo na potrat. Stát Mississippi tyto precedentní paragrafy napadl, když si v roce 2018 schválil restriktivnější legislativu. Přes nižší instance celá kauza minulý týden doputovala až před konečnou soudní stolici ve Washingtonu.
Konzervativní křídlo má nyní v Nejvyšším soudu převahu nad liberálním v poměru šest ku třem. Rozsudek bude znám za několik měsíců. Ale už podle toho, jak se soudci během slyšení ptali obou stran sporu, americká média usuzují, že rozhodnutí se přikloní na stranu Mississippi. Pokud by dosavadní federální garance práva na umělé ukončení těhotenství skutečně padla, v nejméně 23 státech by okamžitě začaly platit zákony, které přístup k interrupcím výrazně omezují nebo je zakazují zcela.
Autor těchto řádek si počká na samotný verdikt, než aby tak zásadní věc rozebíral na základě odhadů amerických novinářů. Nicméně jeden z hlavních důvodu, které ve sporu předkládají zástupci Mississippi, je tak nevěrohodný a pokrytecký, že si i tady, za oceánem, zaslouží pozornost už teď.
A to tím spíše, že jde o obecnější problém dnešních republikánů. Na jedné straně máme v rozlomených Státech progresivní levici, která popírá liberální hodnoty, když například diktuje, o čem a jak se smí mluvit, co si můžete myslet. Konzervativní pravice své zásady ale zrazuje také. Mlčí ohledně lží, v horším případě je sama šíří. Osobní zodpovědnost nahrazuje skupinovým alibismem.
Jeden z důležitých argumentů, kterým v roce 1973 americký Nejvyšší soud zdůvodnil uzákonění práva na potraty, tvrdil, že nepřiznat ženám tuto možnost by je mohlo omezit v "rovném uplatnění v ekonomickém a společenském životě země".
Život jako z pohádky rádia Jerevan
Tato obava je ale nyní, jak tvrdí současná státní zástupkyně Mississippi, republikánka Lynn Fitchová, už zcela bezpředmětná. Fitchová je obhájkyní navrženého restriktivního zákona, dává rozhovory, přispívá do médií. A konkrétně pro Washington Post tento týden napsala: "Zákony a veřejná politika, kultura a společnost, to vše pokročilo, ženám to poskytuje více příležitostí, aby byly úspěšné v profesních životech a zároveň měly rodiny."
Výslovně zmiňuje, že "mateřské dovolené, a dokonce rodičovské dovolené jsou běžnou věcí". A ženy tak "stejnou měrou dosahují profesních cílů", v amerických domácnostech se s muži "dělí o zodpovědnosti lépe než kdykoli předtím". Pěkné, teď ale tento fiktivní obraz bukolického života v Mississippi doplňme o fakta a čísla.
Na základě federálního zákona z roku 1993 je v Mississippi nárok na 12 týdnů neplacené rodičovské dovolené. Na rozdíl od řady jiných států USA, kde nad rámec federální normy schválily i různě dlouhé placené volno, Mississippi žádnou takovou legislativu nemá.
Spolu s Alabamou patří k jediným dvěma americkým státům, které nemají zákon o rovné mzdě (equal pay), což podle analýz nejvíce znevýhodňuje svobodné matky. Mississippi je nejbídnější americký stát, pod hranicí chudoby žije pětina jeho obyvatel. Kojenecká úmrtnost je tam nejvyšší z celé země (8,8 na 1000 dětí) a smutné horní příčky atakuje i úmrtnost matek při porodu - oproti celoamerickému průměru je dvojnásobná.
Ženy s nízkými příjmy mají v Mississippi šedesát dní po porodu nárok na federální zdravotní pojištění. Na základě reformy z roku 2010 mohly státy tuto lhůtu prodloužit až na jeden rok. Mississippi ale patří mezi dvanáctku těch, které toho nevyužily. Tamní republikáni nechtějí, jak vysvětlují, zvyšovat daně.
"In Tucker Carlson we trust"
A ještě jednou, už stručněji, se vraťme k již citovanému textu Lynn Fitchové. "Výrazně se také zlepšila kvalita antikoncepce, její cena klesla, je šířeji dostupnější," píše. Na školách v Mississippi se ale o antikoncepci nebo bezpečném sexu nic nedozvíte. Přípustná je pouze výuka sexuální abstinence. Přitom právě tento stát vykazuje v Americe jeden z nejvyšších počtů těhotenství nezletilých.
Ať už jsou skutečné důvody snahy omezit interrupce v Mississippi jakékoli (spolu s Alabamou jde o region s největším zastoupením hluboce věřících křesťanů, z nichž takřka polovina se hlásí k evangelikálům), vysvětlení státní zástupkyně je v každém případě licoměrné. Což dnes v řadách konzervativní pravice bohužel není výjimka, ale běžná věc.
Republikánská strana ve státě Wyoming před dvěma týdny vyloučila kongresmanku Liz Cheneyovou. "Provinila" se tím, že otevřeně stála proti snaze Donalda Trumpa o zvrácení výsledků loňských prezidentských voleb. To se mezi republikány neodpouští, třeba si i myslete, že Trump si volby prohrál sám, ale nechte si to pro sebe, držte se ve válečném šiku.
Nejsledovanějším mužem současnosti na amerických kabelových televizích je Tucker Carlson z Fox News. Ve svém novém třídílném televizním "dokumentu" tvrdí, že lednový útok Trumpových příznivců na Kongres byl ve skutečnosti diverzní akcí FBI. A že to je jen začátek války amerického státního bezpečnostního aparátu proti pravým vlastencům.
Je to čirá konspirace a na protest proti Carlsonově dokumentu ukončili svoji spolupráci s Fox News dva známí konzervativní komentátoři Steve Hayes a Jonah Goldberg. "Jde o ukázkový příklad propagandy, která splétá polopravdy v naprostou lež," vysvětlili, že s tím už nechtějí mít nic společného.
Tucker Carlson se jim ovšem vysmál. "Skvělá zpráva. Naši diváci budou vděční a šťastní." A má pravdu, protože americký pravicový konzervativismus, to je dnes on, ne tihle dva odpadlíci od víry.
Do boje! Bez citu, brutálně
O čemž se na vlastní oči přesvědčil i komentátor a publicista David Brooks, když se před měsícem vypravil na konferenci konzervativců v Orlandu na Floridě. Co tam viděl, shrnul už do titulku svého textu na webu časopisu The Atlantic. "Děsivá budoucnost americké pravice." Tak trochu se přitom na místě mohl cítit mezi svými - jak sám napsal, potkal staré konzervativní souputníky a poznal nové. Ale mentálně to už jeho svět není.
Přesvědčeni, že levičáci smrtelně nenávidí je a jejich Ameriku, reagují pravičáci stejně. "Jejich veřejnému projevu dominuje psychologie strachu a nebezpečí. Pokud z pódia v Orlandu zazněl výraz sympatie, vlídnosti nebo laskavosti, pak jsem jej přeslechl. Zato si nebylo možné nevšimnout bezcitnosti, výzev k boji, závanu brutality," smutní Brooks.
"Bezcitnost, brutalita" - není to svým způsobem synonymum pro až komicky lživé a bezohledné vyjádření statní zástupkyně Fitchové? Naše ženy se mají dobře! A kdo to nevidí, zrazuje naši věc, nahrává životně nebezpečné levici!
Zleva i zprava - Americe se to vymyká z rukou. Minus a minus v tomto případě neznamená plus. Z obou stran jde o trendy, které se posilují ve vzájemné zášti. A zatím se nezdá, že by někdo věděl, jak tuhle spirálu zastavit.
