reklama
 
 

Zpackané modré zóny v Praze: Místní zuří, aut neubylo, začalo se od konce. Chaos za prachy

12. 9. 2016 7:00
Jan Fiedler: „... hlavním smyslem zón je regulace, a ne tahat peníze. To ale dodneška nahlas nikdo neřekl. Jen se hádají, jak se rozdělí o prachy.“

Necelé tři týdny uběhly od 24. srpna, kdy byly zavedeny „zóny placeného stání“ na části území Prahy 5 a 6. Prvního září se přidala Praha 3, v říjnu následuje Praha 8. Malér. Už za tak krátkou dobu víme, co představuje největší slabiny této změny, a že se nepovedla.

Jsem zastáncem „modrých zón“, snahy o omezení počtu aut, která jezdí hlavním městem, přijíždějí ve všední dny co nejblíže k centru, parkují, kde a jak se dá. Tam, kde se to ještě smí. Matematika je totiž prostá: pokud do blízkosti centra přijede dvakrát víc aut, než je k dispozici parkovacích míst, nic jiného než regulace nezbývá.

Jenomže taková změna musí splňovat několik zásad. Nesmí poškodit místní obyvatele, rezidenty. Město po nich chce, ať platí za parkování. Tedy jim de facto „parkování doma“ nabízí. Pak jim je má ale také umožnit. Změna nesmí problém přenést jen o kousek dál. Pak je totiž nabíledni, že není domyšlená. Je to jen „zpoplatnění chaosu“.

Ta změna „má mít rozum“, tedy nemá nesmyslně, lhostejně zkomplikovat život lidem, kteří musí do modrých zón jezdit, protože je tam rezidenti potřebují, nebo protože oni tam nemohou dojet hromadnou dopravou.

Tyto tři axiomy nejsou splněny. Zónová změna se částečně, na některých místech, změnila v šikanu místních. Televize vysílají reportáže (kupříkladu TV Nova 10. září) o tom, jak Pražané zoufale hledají místo na parkování. Přitom mají zaplaceno, předplaceno. Někteří raději s autem nikam nejedou, aby pak večer nekroužili kolem svého bydliště a nehledali místo. Z víkendu se vracejí dřív, aby zaparkovali atd.

Jistě, změna má bránit, aby bylo v Praze příliš aut, aby se po ní zbytečně jezdilo. Neměla se však stát bičem na rezidenty. Mluvčí magistrátu Vít Hofman řekl: „Účelem zón placeného stání je regulace parkování tak, aby mohli Pražané parkovat v docházkové vzdálenosti od svého bydliště.“ Zjevně nebylo cílem naštvat Pražany.

Pomohla by prý celopražská zóna

Ale stalo se. Chystají se žaloby (i hromadné) na město. Od živnostníků, soukromých osob, od společností. Odpor veliký. Mnozí navrhují „celopražskou zónu“, což by se dalo nazvat Prahou pro Pražany. To by ovšem nebránilo zbytečným autojízdám po městě. Naopak by to zabránilo dnešnímu stavu, kdy se parkování dojížděčů či lidí, kteří odmítají platit, posunulo nad zóny. Takových příkladů je kupříkladu v Praze 6 habaděj. Každý, kdo bydlí za koncem zóny, bude mít zřejmě podobnou zkušenost.

Varianta A: v zóně je volno jak za modrými čarami (parkování pro místní), tak za bílými (placené státní a stání pro rezidenty). Přitom bílé čáry kupříkladu vedou i do křižovatek, jako by se čekal obří nápor platičů (nenastal). Takové parkování by bylo riskantní a odporuje silničnímu zákonu (viz vzdálenost od křižovatky a parkování).

Z ulic za zónami se stala parkoviště a zase: lidé, kteří tam bydlí, hledají, kde mají zaparkovat. Místa tam ubylo, auta se vyhýbají na chodnících, ohrožují chodce.

Varianta B: parkovacích míst pro místní je málo, večer se jim tam nahrnou neplatící, oni marně shánějí, kam dát vůz. Parkovacích karet se zjevně prodalo víc, než kolik existuje parkovacích míst. A do prostoru „za zónami“ se přenesl problém, který byl donedávna v zónách. Změna k lepšímu: nula. Běžná domácí debata: „Hele, Karle, teď se před námi udělalo místo, já si tam stoupnu, ty utíkej pro auto a přeparkuj ho.“

Z oficiálně bohulibého záměru (omezit auta v Praze) se stala místy šikana rezidentů. Ukazuje se, že změna začíná více méně od konce, že město (úmyslně? aby vydělalo?) zanedbalo základní přípravu. Každý s IQ nad 90 přitom ví, co bylo nutné předem udělat, bez čeho ty zóny jen posouvají malér o kousek vedle, nic víc, nic méně.

Chybí záchyty a Pražský okruh

Chybí dostatek záchytných parkovišť. Potíž známá déle než dvacet let a veřejně diskutovaná. Tato parkovací místa by měla být zdarma a mít odpovídající kapacitu. (Určitě by všechna dohromady stála méně než desetina tunelu Blanka.) V úvahu připadají i parkovací domy (ty jsou dražší).

Ruku v ruce se záchyty by měly jít změny v hromadné dopravě. Kdo jede autem pracovat či na návštěvu do Prahy, měl by se snadno dostat do centra. Metrem, autobusem, tramvají.

Podobně důležité jako záchyty je i další chybějící, nedokončené řešení. A zase, kdekdo to ví. Vybudování celého Pražského okruhu. Město tu opět jednalo opačně. Postavilo tunel Blanka, který blízko k centru přivádí víc aut a dusí neúnosně některé části hlavního města.

(Brutálně se zhoršila situace v okolí Vítězného náměstí, v Praze 6. Městská část žádá, aby byl uzavřen výjezd z Blanky na Prašném mostě! Dále žádá zákaz vjezdu kamionům do některých ulic a urychlené zbudování záchytných parkovišť.

Po otevření tunelu se situace prudce zhoršila. Místní trpí. Znám to z osobní zkušenosti. Podobně „hustá“ je situace na druhém konci Blanky v Povltavské ulici.)

Dál. Zaměstnanci, kteří netahají nářadí a materiál, by měli být firmami motivováni, aby do práce jezdili městskou hromadnou dopravou. To se často neděje.

Zónových chyb je mnohem víc. Řemeslníci nemají kde parkovat. Přitom jedou pracovat pro rezidenty. Neexistuje výjimka typu: firma mi renovuje byt, může před domem parkovat. Což je absurdní. Stejně nesmí parkovat lékař, který mě jede ošetřit, nebo sociální pracovník, který mi veze jídlo či jde jinak pomoci.

Parkujte u Kauflandu

Existují stání pro lidi s postižením. Když tam bydlí. Ale co když někam jedou? Příklad. Do jedné školy na Praze 8 vozí rodiče denně autem dítě s postižením. Potřebují přijet ke škole, zaparkovat, odvést dítě dovnitř, někdy tam s ním matka několik hodin zůstane. Jezdí z jiné části Prahy. Takže tam parkovat nesmí (od října se zavádějí zóny).

Šla se poradit na úřad Prahy 8. Tam jí řekli: Parkujte u Kauflandu. Jenomže za prvé je to parkoviště pro nakupující. A za druhé to dítě má postižení, do školy by odtud šlo či jelo půl hodiny (v cestě je mimochodem čtyřproudová silnice). Jiné řešení prý není. Nezájem.

Jedna absurdita za druhou. Potíž tkví taky v tom, že parkování se kontroluje pouze podle značek. Majitel „zaplatil – nezaplatil“. Basta. Nic jiného neexistuje.

To je jen další důkaz nedomyšlenosti, nepřipravenosti, chaotičnosti oné revoluční změny. Měla být moderní, k lepšímu, ale na nejednom místě se zvrhla v buzeraci a šikanu místních či nutně příchozích. Škoda.

Auta v centru a širším centru města je nutné omezovat. Jezdí jich tam moc, překáží, smrdí, ohrožují (a mimochodem, není patrné, že by jich díky zónám ubylo). Ale má to být omezení promyšlené. Připravené tak, aby lidi nepřivádělo k šílenství nebo k zásadnímu odmítání změny.

Na závěr slova Jana Fiedlera, který v 90. letech vedl oddělení dopravy pražského magistrátu: „Myslím si, že město dodneška nemá názor na regulaci čehokoliv. Už vůbec ne dopravy. Ale to není jen otázka dopravy, tady si někdo musí uvědomit, že hlavním smyslem zón je regulace, a ne tahat peníze. To ale dodneška nahlas nikdo neřekl. Jenom se hádají, jak se rozdělí o prachy.“ Drsné shrnutí.

autor: Martin Fendrych | 12. 9. 2016 7:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama