Jejich ambivalentní, či naopak razantní komentáře k poněkud vleklému policejnímu šetření i k chování samotného podezřelého českého vicepremiéra stojí za bližší pohled.
Zatímco názory médií i politických představitelů oscilují kolem principu "nevinen až do soudního usvědčení", Čunkova aféra má ještě jeden důležitý, zdá se, že poněkud opomíjený aspekt.
Její hlavní aktér je současně ústavním činitelem, zastává důležitý ministerský post, navíc s mandátem senátora. Ve vysoké politice je navíc nováčkem a není pochyb o tom, že zejména ve své nové exekutivní roli se má hodně co učit.
Ministerstvo pro místní rozvoj má spoluodpovědnost při rozdělování a přerozdělování miliardových dotací z fondů Evropské unie na regionální pomoc. Zastávat ministerský post kompetentně a transparentně je časově náročné a vyžaduje to bezpochyby stoprocentní soustředění a koncentraci.
Aféra, která má "vyhnít"?
Vicepremiérův odklad policejního výslechu může být výsledkem psychického i časového stresu, v kterém se Jiří Čunek ocitl. Krom všeho jiného (například dohadu, proč vyšetřovatelé nemohli vyslechnout ministra v jeho úřadu) vyvolává pochopitelnou a důležitou otázku, jak je vicepremiér v takovém rozpoložení schopen řidit své ministerstvo.
Navíc ve chvílích, kdy sám přiznává, že aférou trpí jeho rodinné vztahy. Čunkova křesťanská duše a přesvědčení by ho měly vést k tomu, aby se ve vypjatých chvílí, které s sebou policejní šetření přináší, mohl být se svými blízkými, čerpat a také poskytovat jim svou přítomnosti podporu.
Nicméně tenhle otevřený konflikt osobních a profesních zájmů (pomineme-li pro tuto chvíli konflikt Čunkova osobního a veřejného zájmu) vyvolává jen shovívavé vyčkávání premiéra Mirka Topolánka. Soudě podle jeho výroků z počátku tohoto týdne, premiér spoléhá na to, že celá kauza "uondá" vicepremiéra sama a že ho patrně tlak médií sám o sobě znovu vyplaví na periférii české politiky.
Čunkův koaliční partner Martin Bursík se nechal slyšet, že on sám, či kterýkoliv ministr Strany zelených by v podobné situaci rezignoval. Sami zelení však nechtějí poučovat své partnery ve vládě, co mají dělat. Jinými slovy schvalují jeho další setrvání ve funkci, byť může ochromit chod ministerstva a ohrozit kredibilitu celého kabinetu.
S obvyklou razancí vstoupil do debaty prezident Václav Klaus, když v rozhlasovém rozhovoru upozornil, že na konci celé aféry za ní bude muset někdo pykat: buď politik Čunek, či policejní vyšetřovatelé. Od správce ústavnosti a čistoty českého právního řádu slova těžkého kalibru.
Pokud by je snad někdo chtěl interpretovat jako (možná jen neohrabaný) zásah do nezávislosti vyšetřování, dostalo by se mu od hradních poradců jistě ujištění, že přisuzovat prezidentovým výrokům "taková" či "maková" znaménka je ne-li přímo "falešné", tak alespoň "úsměvné".
Zpáteční jízdenka do Vsetína
Kdyby chtěl Jiří Čunek učinit přítrž dalším mediálním spekulacím a tlakům a ulehčit život svým blízkým i koaličním partnerům, požádal by ještě dnes premiéra Topolánka o dočasné zproštění z ministerské funkce a na hlavním nádraží by si koupil ze své peněženky zpáteční lístek na vlak do Vsetína.
Správce svých bankovních aktiv a pasiv by požádal o kopie výpisů za posledních patnáct let. S pomocí právníka by připravil zprávu o svých majetkových poměrech před vstupem do vsetínské politiky a také současné majetkové přiznání.
S pomocí vsetínské radnice by požádal o forenzní audit veškerých městských zakázek zadaných realitní kanceláři, od které údajně vzal úplatek.
Po zveřejnění suvisejících dokumentů a po očištění svého jména by mohl nastoupit na vsetínském nádraží do vlaku na Prahu a ujmout se znovu své ministerské funkce.
Dokud nenaznačí alespoň vstřícnost a ochotu čelit rostoucímu tlaku odvahou, průhledností a předvídatelností svých dalších kroků, tak nejistotu spojenou se svým dalším setrváním v Topolánkově kabinetu jen prodlouží. Ubližuje tím svým nejbližším, svým voličům, politickým partnerům ve vládní koalici a v širším kontextu celé České republice.
