V sugestivním balení "spravedlivých daní" představila ČSSD svůj návrh daňové progrese, tedy vyšších sazeb daně pro lidi s vyššími příjmy. Předvolební nálepka "spravedlivosti" dává vzpomenout na "férové půjčky" a jiné "poctivé nabídky". V tomto případě jde o čtyři daňová pásma. Do hrubého měsíčního příjmu 30 000 korun by daň měla být 12 procent, co bude nad to, se zdaní víc, výdělky nad 50 000 korun sazbou 32 procent. To je značný rozdíl.
Sociální demokracie v tom vidí spravedlnost. A taky hlasy ve volbách, protože lidí s nižšími příjmy je pochopitelně víc.
Touto obchodní strategií se volebně-finanční produkty řídí od nepaměti. Její radikální verzí byla takzvaná milionářská dávka. Sociální demokracie nabízí light verzi téhož. Většina lidí si prý polepší a ti "bohatí" to nějak skousnou. Vidíme plán hodný koalice s komunisty, nikoli moderní levice.
Pokud jde o příjmy obyvatelstva, patří Česká republika k vůbec nejzprůměrovanějším zemím na světě. Úmyslně nepíšu "nejrovnostářštějším", protože to slovo má pejorativní nádech a samotná rovnost v příjmech nemusí být ani dobrá, ani špatná. Rozdíl mezi průměrným příjmem deseti procent nejchudších a deseti procent nejbohatších obyvatel je nižší jen na Islandu, v Dánsku a ve Finsku, hned za nimi jsme my, uvádějí statistiky OECD.
Češi jsou statisticky tak trochu chudí a tak trochu bohatí, nečníme ani jedním směrem. Sociální demokracie to samozřejmě ví, přesto se snaží rozdíly mezi "chudšími" a "bohatšími" ještě víc stlačit, a to zákonem. Tohle už rovnostářství je.
"Spravedlivá" daňová progrese implicitně říká, že doteď daně spravedlivé nejsou. Co je spravedlivé? Když bude člověk s padesátitisícovým hrubým platem, který investoval do svého vzdělání, specializace a zkušeností, "potrestán" vyšší daňovou sazbou? Sociální demokracie kvůli volbám kope další příkop ve společnosti, tentokrát mezi "chudými" a "bohatými".
Představa, že ten, kdo bere 50 tisíc hrubého, si jako automaticky "bohatý" zaslouží progresivně zdanit, je přitom scestná. Záleží přece i na jeho/jejích vynucených nákladech, životní situaci, domácnosti a tak dále. Daňová progrese není spravedlivá, naopak zadělává na nespravedlnost. (Kterou stát může tlumit dalšími opatřeními, slevami, výjimkami, ale to už se pohybujeme na území absurdity.)
Cílová skupina? ČSSD chce prospět mimo jiné těm, kterým svou investorskou politikou pomohla najít "levnou práci". Například některým zaměstnancům montoven. Zavázat si voliče skrz peněženku má politickou logiku. Ale nic víc.
Sociální demokracie říká, že by "běžní občané měli pocítit užitek z hospodářského růstu", a říká to hned dvakrát: nejdřív když se bije za růst platů, podruhé když chce platy progresivně zdanit. Nabízí sněhovou kouli pomalu upečenou v troubě. Vyšší platy a vyšší zdanění vyšších platů.
Zároveň sní o znalostní ekonomice s vysokou přidanou hodnotou. Jak k ní dospět? Daňovou progresí přece budou tratit i lidé, kteří mají být její páteří. Nadprůměrně placení, schopní profesionálové. Motivace k osobnímu růstu (a tedy vyššímu platu) bude potlačena. Zdaněním platů nad 50 000 ČSSD podpoří odliv mozků do ciziny, viz například lékaři.
Daňový systém je nepřehledný a nesrozumitelný, daňová progrese (podle ČSSD se má týkat také firem, nejen fyzických osob) by ho ještě víc zkomplikovala. Daňové inženýrství je ale zbraní volebního boje, kterou oželí málokterá strana. Na levici je téměř povinností.
