Reklama
Reklama

Konec nedotknutelného dogmatu. Skrytá daň za masovou imigraci odhalena

Léta to platilo jako ekonomický konsenzus: Legální pracovní imigrace přináší ekonomický růst. Jenže nové studie ukazují, že příliv levné pracovní síly zároveň deformuje trh: Má vliv na růst cen bydlení i další náklady, které nese celá společnost. A firmám bere motivaci investovat do modernizace. Tvrdí to komentář ve Financial Times, který rozproudil živou debatu, ve které padají dosavadní dogmata.

Kuala,Lumpur,,Malaysia,-,July,27,,2024:,Foreign,Workers,Wearing
Dlouholetý argument, že imigrace pomáhá řešit nedostatek kapacit, už neplatí.Foto: Shutterstock
Reklama

Ta dogmata zněla: Levní migranti doplňují domácí pracovníky a nesnižují jim mzdy. Příliv mladých lidí v produktivním věku měl zachránit neudržitelné penzijní systémy stárnoucího Západu. Růst celkového HDP vyvolaný novými spotřebiteli znamená zvýšení prosperity pro všechny. Nebo ještě jednodušeji: Bez pracovní migrace by nebylo blahobytu Západu.

Jak upozorňuje analytik Oren Cass ve svém textu pro Financial Times, ekonomové začínají tato dogmata opouštět a přiznávají, že nekontrolovaná migrace přináší výrazné negativní externality, zejména v oblasti bydlení a produktivity práce.

Dlouholetý argument, že imigrace pomáhá řešit nedostatek kapacit  – například přílivem stavebních dělníků –, byl vyvrácen přímo centrálními bankami. Studie Federálních rezervních bank v Dallasu a San Franciscu ukázala, že celých třicet procent rychlého růstu cen nemovitostí v USA mezi lety 2021 a 2024 měl na svědomí právě prudký nárůst nelegální imigrace. I migranti totiž musí někde bydlet a jejich příliv byl větší než schopnost stavět.

Tento fenomén není specifický pouze pro Ameriku. Podobný vývoj vykazuje i Evropa. Například Španělsko, které sice vykazuje tabulkový ekonomický růst, v současnosti čelí hluboké krizi dostupnosti bydlení vyvolané právě imigračními tlaky. To má navíc přímé politické důsledky v podobě růstu popularity radikálních stran.

Reklama
Reklama

Nově příchozí obyvatelé okamžitě zvyšují poptávku po omezených zdrojích – školy, nemocnice, hromadná doprava, policie, to vše je stavěno na určité množství lidí. Skokový příliv dalších obyvatel naruší křehkou rovnováhu a plošně zhoršuje postavení stávajících obyvatel, kteří najednou čekají déle u doktora nebo hůř shánějí nájem. Policie pak zjišťuje, že má na starosti mnohem více mužů v produktivním věku (tedy obecně skupinu páchající drtivou většinu kriminality).

Zaměstnavatelé přicházejí o motivaci k investicím

Klíčový argument nové ekonomické kritiky se ale týká technologického rozvoje. Pokud mají zaměstnavatelé trvalý přístup k levné a snadno nahraditelné pracovní síle, ztrácejí ekonomickou motivaci investovat do automatizace, modernizace procesů a zvyšování kvality pracovních míst.

Imigrace se tak stává pouhým pohodlným řešením nedostatku zaměstnanců. Před tím varovaly švýcarské studie už v polovině 50. let, kdy země využívala levné pracovní síly z Itálie a firmy to tím pádem nemotivovalo k využití automatizace a robotizace ve výrobě.

Tento mechanismus potvrzují i data z výzkumu nositele Nobelovy ceny za ekonomii Darona Acemoglua a jeho kolegů z MIT a London Business School. Ti zkoumali dopady úbytku dostupných domácích pracovníků a došli k závěrům, které zcela odporují dosavadnímu ekonomickému mainstreamu.

Reklama
Reklama

Nižší počet dostupných mladých pracovníků vedl k vyššímu růstu HDP na pracovníka, vyvolal v lokálních ekonomikách vyšší růst mezd a firmy reagovaly investicemi do technologií šetřících práci. Ekonomická realita ukazuje, že nedostatek pracovních sil není pro vyspělou ekonomiku rozsudkem smrti, ale naopak katalyzátorem pokroku.  

Oponenti tohoto restriktivního pohledu však upozorňují na jeho strukturální limity. Existují specifické sektory – typicky zdravotnictví, sociální péče, péče o děti či specifické oblasti zemědělství –, kde lidský faktor a mezilidské vztahy tvoří samotnou podstatu služby a nelze je nahradit robotizací.

Stárnoucí západní společnosti se v těchto sektorech bez určité míry cizí pracovní síly neobejdou, pokud nemá dojít ke kolapsu sociálních systémů. Nebo pokud nedojde k zásadnímu přehodnocení životních priorit (jinými slovy - pokud nebudeme mít dost dětí, které se o nás budou starat, musíme mít filipínské ošetřovatelky).

Reklama
Reklama
Reklama