Kremlologie bývala za časů studené války sofistikovanou disciplínou. Z posunků, náznaků a stylistiky deníku Pravda se na Západě odhadovalo, kdo v Kremlu aktuálně tahá za nitky a koho postihne čistka. Nic jiného ani nezbývalo, protože demokratická politická soutěž a obměna garnitur volbami neexistovala.
S pádem ministra dopravy Vladimíra Kremlíka je to podobné. V české vládě se neocitl jako letitý reprezentant hnutí ANO se silnou regionální podporou, který zajišťuje dopravní stranický program. Po pádu Dana Ťoka byl tento právník jen vytažen odkudsi z klobouku a jako nestraník dosazen z milosti premiéra na mocné ministerstvo. V jeho prospěch hrála i podpora od komunistů. Ale to vše zjevně dlouhodobě nestačilo.
Kremlík není první ani poslední ministr Babišovy vlády, který nezvládl zakázku či paragrafy (zdravíme stavební zákon na ministerstvu pro místní rozvoj). Andrej Babiš už ale dlouho brblal, že jeho tým začíná připomínat voličům spokojenou gerontokracii štrougalovského typu, a rozhodl se tedy demonstrovat, že z protestní a revoluční podstaty ANO nic neubylo. A odnesl to Kremlík po mizerné zakázce na IT systém k dálničním známkám. Hlava ministra, jehož jméno skoro nikdo neznal, tak padla.
Ale teď trocha té kremlologie: Kdo po pádu ministra posílí? Co se změní?
Havlíček Superstar
Nepochybně posílí vicepremiér Karel Havlíček, který pod sebou bude mít nejen svůj resort průmyslu a obchodu, ale nově bude "dočasně" pověřen také řízením ministerstva dopravy. Jak dlouho může taková dočasnost trvat, dobře ilustruje normalizační vtip o pobytu sovětských vojsk, který definoval jednotku dočasnosti: "jeden furt". Paragrafy kompetenčního zákona to sice napíná k prasknutí, ale Babiš je zjevně odhodlán tímto směrem vyrazit.
Kremlík i Havlíček úřadují na ministerstvech od 30. dubna minulého roku, ale zatímco pod Kremlíkem se propadá podlaha, Havlíček neustále stoupá. K průmyslu a obchodu dostal už místopředsednictví vlády, a teď tedy i dopravu. V zákulisní přetlačované mezi Karlem Havlíčkem a vicepremiérkou Alenou Schillerovou o to, na koho Babiš ukáže, až ho šéfování kabinetu přestane bavit (či bude donucen odejít), akcie prvně jmenovaného výrazně stouply.
Karla Havlíčka by tedy mohl hřát pocit zadostiučinění. Pro ostatní je to ale zlá zpráva. Je totiž jistě možné po delší úvaze vytvořit supersilné ministerstvo hospodářství, jaké mají některé okolní státy. Sotva ale bude dobře fungovat, vzniká-li takto na koleni. Je naprostou iluzí si myslet, že i tak schopný workholik, jako je Havlíček, zvládne naplno stavět jadernou elektrárnu Dukovany, řešit čtvrtého mobilního operátora a ještě popohánět rychlovlaky vpřed.
Nicméně přesně na to zjevně premiérovi kývl. Možnosti jsou tak teď už jen dvě: buď z tohoto pekla včas uteče do úřadu premiéra, nebo skončí podobně jako Vladimír Kremlík.
Vše při starém
A teď ta nejpodstatnější otázka: jak nový ministr pomůže dopravě? Odpověď: nijak. Možná Havlíček bude oproti Kremlíkovi méně na Instagramu a více na Twitteru a nepochybně si nedovolí odmlouvat, protože se to zjevně neodpouští. Dálnicím a rychlovlakům to ale nijak nepomůže.
V roce 2018 někdejší ministr Dan Ťok v rozhovoru pro týdeník Ekonom vypočítal, co všechno v dopravě zamýšlí: nový zákon o liniových stavbách, miliardy od Evropské investiční banky, dálnice s PPP projekty a přeměnu Ředitelství silnic a dálnic na akciovku.
Nedošlo na nic. Pak nastoupil Kremlík a chtěl to samé. Skončilo to stejně. Nyní tedy přichází Havlíček a můžeme začít tipovat, co slavnostně vyhlásí.
V něčem bude mít ale přece jen výhodu. Peklo s mýtným systémem je snad už u konce, zákon o liniových stavbách schválila alespoň vláda a otevře se i pár dlouho připravovaných kilometrů dálnic. Reálně si ale doprava s novým superministrem nijak nepřilepší.
Pointou všech kremlologických analýz bylo po odstranění stranických klišé o světlých zítřcích a urychlení vývoje většinou zjištění, že kromě pádu pár hlav se reálně nezměnilo vůbec nic.
Jako nyní při revoluci na ministerstvu dopravy.
