Facebook je neúprosný, pro ostré názory tam nikdy není daleko. Konkrétně předseda Senátu Jaroslav Kubera je v mé "bublině" nepopulární, a tak je tam vysmívána i jeho současná návštěva USA, kde byl s několika dalšími senátory minulý týden.
Moji facebookoví přátelé k tomu ihned vyrobili řadu "vtipných" komentářů, například, že Kubera, známý jako vášnivý kuřák, si jel do Virginie pro "viržínka".
Jednou ze zastávek českých senátorů byla skutečně návštěva továrny Philip Morris. Nicméně tam nedostali ani krabičku, patrně to odporuje firemní politice.
Ale hlavně, pokud Miloš Zeman létá do Číny a různě omlouvá Putina včetně jeho anexe Krymu a přímé vojenské podpory separatistů na Ukrajině, buďme rádi za každou českou misi, která záměrně, zcela cíleně míří - a to především politicky a ideově - opačným směrem. Na Západ.
Starý pes a jeho kousky
Kubera se ve Washingtonu setkal se třemi senátory, demokratem Joem Manchinem a s republikány Johnem Barrosoem a Ronem Johnsonem. Všem na úvod řekl to, co jsem osobně slyšel v kanceláři senátora Johnsona, kde byli čeští novináři u jednání přítomni.
"Někteří naši politici hledí směrem k Rusku. My jsme zde jako protestní delegace, my chceme posilovat euroatlantické vztahy," řekl Kubera. Možná hranatě, jemu vlastním stylem, ale zcela jasně.
Senátor Johnson na to reagoval trochu udivenou, ale zároveň velmi výmluvnou, protože tou nejlogičtější možnou otázkou: proč by vůbec kdo měl v současném Česku mít důvod hledět do Ruska?
"U nás se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš," odpověděl Kubera. Johnson asi plně nedocenil, co tím předseda českého Senátu myslel, ale tohle vysvětlení je dobrou odpovědí i všem těm, kteří kvůli tomu, že je dráždí Kuberovy řeči o feminismu a politické korektnosti, ho rovnou odmávnou jako ztracený případ.
Cestu do Států si naplánoval, aby vytvořila alespoň nějakou protiváhu Zemanovi a jeho eskadře, kterou opravdu už novým kouskům nelze naučit. Kšeftíčky, vazbičky, ruka ruku myje. Tihle hoši to prostě už jinak neumějí. A nejlépe se s takovou výbavou dnes obchoduje právě v Rusku a Číně. Západ je pro ně nesrozumitelný, podezřelý, vlastně nepřítel.
A protože ryba smrdí od hlavy, berou si Zeman a spol. za rukojmí i republiku jako celek. Je ovšem třeba přiznat, že část společnosti prezidenta následuje: když si to myslí hlava státu, asi na tom Rusku a Číně opravdu něco bude, říkají mnozí. A dodávají: on ani ten Havel vlastně nedělal nic jiného, jen se lísal k Američanům a pro jejich pohlazení by se i zaprodal.
Nevím, jak to má Kubera s Havlem, v mnoha "kulturních tématech" by se asi neshodli. Jenže podstatnější je základní politický a ideový "mindset". Ve Washingtonu předal Kubera čestné ocenění předsedy českého Senátu pražské rodačce a bývalé americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové. Pro celkem padesát nominovaných měl Kubera jen třináct medailí, muselo se složitě vybírat. "Vy jste ovšem byla jediná nezpochybnitelná, tomu si nedovolil nikdo oponovat," říkal Kubera, když americké exministryni zahraničí ocenění předával.
A rovněž jí, stejně jako americkým senátorům, řekl jasně, proč do Spojených států dorazil. Přijel potvrdit to, co stojí v prohlášení k české zahraniční politice, které na své nedávné schůzce u Zemana na Hradě přijali čeští ústavní činitelé. "Nejvyšší ústavní činitelé zdůrazňují nutnost rozvíjení euroatlantických vazeb, a to jak na politické, tak ekonomické úrovni. Podporují zachování principů volného obchodu mezi EU a USA," zní jeden z deklarovaných principů.
Zcela samozřejmý, možná banální, chtělo by se říct. Jenže Kuberovi, jak řekl Albrightové, "trvalo půl hodiny, než jsem je přesvědčil, aby to tam napsali". A svoji aktuální cestu do Washingtonu předseda Senátu Albrightové popsal jako "protitah proti té jednostranné orientaci", myšleno proti zahraničnímu směřování současného Hradu.
VIP non grata
Albrightová, jak známo, nosí brože a dává jimi i znamení. Tentokrát měla na sobě, jak sama řekla, "svoji nejcennější brož". Českého lva, kterého dostala od Václava Havla. Na třicáté výročí sametové revoluce ovšem Albrightová do Prahy nepřijede. Nevěděla by prý ani, co by tady měla říkat.
Což samozřejmě není proto, že by neměla názor, ale nepřišlo by jí patrně vhodné, aby zvenčí foukala do žhavých uhlíků rozjitřené české atmosféry. A její pohled na Zemana je ostatně dobře znám. "Tady je VIP non grata," řekla už v roce 2015 ve Washingtonu českým novinářům.
V obou komorách amerického Kongresu v současnosti probíhá schvalování rezoluce, která "gratuluje lidu České republiky a Slovenské republiky k 30. výročí sametové revoluce".
Pro skeptické Česko je to možná patetické, ale ve skutečnosti je skvělé, že Kongresu, Američanům, stojí za to, aby si společně s Čechy těch úžasných třicet let svobody připomněli. A pokud chceme, aby obdobná rezoluce Kongres vůbec ještě mohla napadnout za deset nebo dvacet let, pomohou k tomu samozřejmě mnohem více návštěvy předsedy českého Senátu v USA než tažení jiných politiků k Východu.
Jaroslav Kubera je svéráz, ale v té opravdu zásadní hře, zda budeme patřit k Západu, nebo se budeme do Ruska a Číny jezdit učit jak manipulovat volby, zavírat novináře a budovat stranou řízený "státní kapitalismus", má jasno.
