Tomáš Němeček Tomáš Němeček | Názory
18. 2. 2020 19:00

"Lex Babiš" po třech letech rozjímání na Ústavním soudu

Nález vydaný tři roky a tři dny po podání už jen tiše prošumí. Význam má především akademický. A ne, to nemá být lichotka.
Ústavní soudce Jan Filip s předsedou konstitučního tribunálu Pavlem Rychetským vyhlašují nález k "Lex Babiš".
Ústavní soudce Jan Filip s předsedou konstitučního tribunálu Pavlem Rychetským vyhlašují nález k "Lex Babiš". | Foto: ČTK - Igor Zehl

Vydá-li Ústavní soud svůj nález v době, kdy už je člověk mrtvý, zas takové potěšení z jeho četby mít nebude.

Anebo jinak: kdyby své rozhodnutí ohledně zákona o střetu zájmů vyhlásil konstituční tribunál do půl roku, zahřmělo by jako rána z děla. A patrně by zasáhlo do parlamentních voleb.

Kdyby rozhodl do roka, tedy někdy počátkem ledna 2018, byl by to přesný výstřel, který by dost možná ovlivnil sestavování druhé Babišovy vlády s ČSSD.

Kdyby rozhodl do dvou let, někdy na jaře 2019, mohlo to být jako přesný zásah šavlí. A kdo ví, snad by i posílil auditní zjištění Evropské komise o Babišově střetu zájmů.

Nález vydaný po třech letech a třech dnech už ale jen tiše prošumí a má význam především akademický. A ne, to není lichotka.

Sečtělý píše o obmyšleném

Rozhodnutí ve věci novely zákona o střetu zájmů (lex Babiš) mělo potenciál stát se prvním opravdu velkým nálezem "třetího" Ústavního soudu. Vždyť soudci se v něm vzepřeli svému nominátorovi: návrh prezidenta republiky na zrušení napadených paragrafů kompletně zamítli.

Na několika místech přitom použili vkusně patetická slova, když zákon nazvali projevem "obranyschopnosti demokracie" (bod 165) a reakcí na koncentraci ekonomické, mediální a politické moci, jaká "dosud neměla v historii České republiky obdoby" (bod 97).

Jenže popravdě z textu není vůbec zřejmé, co na tom všem trvalo soudci zpravodaji Janu Filipovi tak dlouho. Nález sice ukazuje oslnivou znalost rakouské, polské, slovenské a srbské úpravy a veškeré relevantní anglosaské literatury (nešlo by se propříště dohodnout, že sečtělost profesora Filipa bude brána jako již nesporně prokázaná?), ale pro posouzení tří klíčových paragrafů by možná méně bylo více.

Raději nedomýšlet, jak dlouho by nález vznikal, kdyby k němu bylo navíc nutné studovat soudní spisy, shánět vyjádření více účastníků, než je prstů na jedné ruce, provádět statistické modelování nebo se zahloubat do evropského práva.

Jistěže je díky své důkladnosti přesvědčivý. Vypořádal se na 91 stranách s úplně všemi námitkami, které prezidenta i skupinu poslanců ANO napadly. A ještě asi tak s pěti dalšími, které je napadnout mohly, a pro jistotu i s několika, které napadly jen profesora Filipa. Přičtěme mu ale k dobru alespoň jeden projev suchého humoru. V bodě 178 na prezidentovu námitku, že zákon o střetu zájmů zbytečně zakazuje vyjmenovaným funkcionářům vlastnictví tištěných médií ryze odborných, soudce zpravodaj opáčil, že přece sám Miloš Zeman publikoval v Technickém magazínu č. 8/1989 vlivný článek Prognostika a přestavba, "který se setkal s velkým ohlasem a položil základy jeho politické kariéry".

Jenže po třech letech a třech dnech už i prezident coby původní navrhovatel vzal nález jen vlažně na vědomí. Andrej Babiš se zákon dávno naučil obcházet vytvořením svěřenského fondu, který řídí jeho právníci a manželka a kde on sám je jediným obmyšleným. Pokud právo je minimem morálky, pak způsob, jakým Babiš naplnil svou povinnost, představoval minimum zákona a maximum amorálnosti.

Riziko studu

Může být tříleté čekání na nález v něčem také dobré? Snad v tom, že se během té doby ukázalo, v čem všem zákon nepostačuje. Lex Babiš v době vzniku (2017) zjevně přecenili nejen jeho kritici, ale i příznivci.

Andrej Babiš se nevzdal efektivní kontroly nad svým impériem, holding Agrofert se nezřekl dotací a média Mafry nezačala měřit premiérovi stejně přísným metrem jako jeho předchůdcům. Zároveň se ale Babiš nestal mučedníkem a zákon neohrozil ani jeho byznys, ani nikoho jiného.

Předseda posledního československého Ústavního soudu Ernest Valko kdysi o lustračním zákonu řekl, že kdyby ti, kterých se týká, měli "elementární pocit studu a výčitek svědomí", nebylo by nutné jej přijímat. U Andreje Babiše, zdá se, riziko studu a výčitek svědomí není nijak mimořádně akutní. Jelikož ani nový zákon o střetu zájmů - jak se názorně ukázalo během tříletého čekání na nález - neměl na premiéra žádné pozorovatelné účinky, není na čase jej zpřesnit a zpřísnit?

Soudce zpravodaj se řídil zásadou cimrmanovské Smrtky, která nesmí ani naznačovat. Ale stejně jako ona neodolal a naznačil: v bodě 145 navrhuje, že by možná měl zákon vynucovat někdo jiný než ministerstvo spravedlnosti (například speciální protikorupční úřad jako ve Francii, Rumunsku nebo Polsku). A v bodě 146 poznamenává, že zákon se stává účinným jen při vynucování, přičemž nemusí jít o drakonické tresty v podobě ztráty úřadu, ale i o důsledné vymáhání pokut.

Tuto radu profesora Filipa bychom měli vzít vážně.

Autor je právník a novinář.

Rozhodnutí Ústavního soudu jsem čekal. Námitky byly naivní. Politik by měl chápat, že nejde kombinovat vlastnictví médií a velkého byznysu. | Video: DVTV, Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy