Jan Lipold Jan Lipold | Názory
18. 11. 2011 18:00

Na burzách žijí lesní bohové. Neviditelní, chtějí oběti

Když čemukoli začnete říkat problematika, je řešení rázem na dosah. Slovíčkaření
Trh je melancholický bůžek.
Trh je melancholický bůžek. | Foto: Reuters

Popis dění na světových finančních trzích čím dál víc připomíná nějaký referát o tom, jak šaman obcuje s lesními bohy, nebo kým. Duchové se nám zjevují skrze vyvoleného. Sami je nespatříme. Jen z tajemných znamení, která čte kouzelník, můžeme hádat, jaká jsou jejich poselství, přání a příkazy. Co nás čeká.

V pondělí se trhům uleví, jenže v úterý se na ně špatná nálada vrátí. Ve středu na trzích vládne optimismus, ve čtvrtek nervozita a v pátek panika. Načež se bohové trhů uklidní, protože jim nějaký summit obětoval dobrou zprávu.

Trhy střídavě stoupají a klesají, rostou a padají (to si v lese umíme představit). Náš šaman jednou říkal, že by je měl někdo zkrotit, ale moc nevěděl jak. Pak po něm sáhla neviditelná ruka, tak už radši mlčí.

Šamanovo mumlání poslouchejte pozorně, jinak byste se mohli šeredně spálit. Například, jestli z ohně vyčte „oživení", musíte se připravit na problém.

Když zaříkávač oznámí, že "ožil trh s ropou" - pro názornost si představte oživlého Golema - poznáte to co nevidět i na cifrách na totemech u benzinových pump. Když ožije a srší náladou, je bůh komodit vyloženě nesnesitelný.

Nedávno médii protekla zpráva, že sociální výbor pražského magistrátu schválil novou „koncepci bezdomovectví". Nás cimprlich slovíčkaře to zaujalo, zní to jako koncepce alkoholismu nebo koncepce šikanování spolužáků.

Je nám jasné, že být bezdomovcem jen tak halabala musí být horor; kdežto když vás zahřeje magistrátní koncepce, hned byste do toho šli taky.

Foto: Aktuálně.cz

V originále se věc naštěstí zdeúředně jmenuje „Koncepce pro postupné řešení problematiky bezdomovectví". Ano, bez problematiky není řešení.

Sloveso "komunikovat" je dobré už samo o sobě, ale správnou nálož dostane až ve spojení se 4. pádem. Komunikovat co. Třeba thajskou masáž, brambory Czech Made nebo optimalizaci vzdělávací soustavy, to je u nalejvárny z principu fuk. Tahle komunikace je jednosměrná.

Komunikovat o čem a s někým, to už by smrdělo výměnou názorů, otázkami, dialogem a polemikou. To chceme?

My ale komunikujeme stůl, takže si dejte pohov a sklapněte, žádné vykecávání na ubrus. Vy pod stolem tam můžete zůstat.

Kdyby nějaký píárista pořádně faráře proškolil, jak komunikovat Boha, bylo by v kostelech plno, obáváme se. Snad nám rozumíte. Proboha, sbohem.

Slovo „pas" začínají někteří sportovní komentátoři (fotbal, basketbal) používat místo slova přihrávka, na dva i na dvacet metrů. Běžte už s těmi anglicismy do háje. Co bude dál? Kdo komu pásne tenhle balón?

Sabati. (Na hodně archivním snímku.)
Sabati. (Na hodně archivním snímku.) | Foto: Aktuálně.cz

U příležitosti návratu Black Sabbath jsme zjistili, že v češtině už asi třicet let nepřibývají nové indiánské kmeny. Sabati, Stouni, Svíti a Slejdi, Kvíni, Flojdi, Uriáši, Nazareti, Mejdni, Velveti a Zepelíni. Dobře, a kdo dál? Redhoti, řekněme. Takže pomalu vymíráme. Čím to?

Na vojenské akademii ve Vyškově vznikl první oficiální online slovník vojenských pojmů. Trochu nás zklamalo, že jsme pod písmenem B nenalezli bagr, bidlo, bigoše, BoRo ani buzerák, ale i tak jde o pozoruhodnou publikaci. Například:

Heslo "Výslech": Jeden ze způsobů získávání informací o protivníkovi. "Místo výslechu zajatců": Určené místo, jehož se využívá k příslušnému druhu výslechu.

"Rozhodovací proces": V obecném významu jde o výběr mezi určitými možnostmi (variantami) řešení různých problémů uskutečňovaný s cílem kriticky posoudit jejich klady a zápory a nalézt to řešení, které bude v dané situaci a prostředí nejlépe vyhovovat.

"Rozvíjení úspěchu": Plné využití úspěchu v boji a jeho další rozvíjení.

Rozvíjení úspěchu.
Rozvíjení úspěchu. | Foto: Ludvík Hradilek

Bez pošklebování, myslíme si, že takové užitečné definice vyrábějí armádní theoretici všude po světě. Už dlouho.

Plukovník Bedřich Kraus, mající též přídomek von Zillergut, po nějaké vesničce v Solnohradech, kterou jeho předkové prožrali již ve století osmnáctém, byl úctyhodným pitomcem. Když něco vypravoval, mluvil samé positivní věci, tázaje se při tom, zda všichni rozumějí nejprimitivnějším výrazům: „Tedy okno, pánové, ano. Víte, co je to okno?" Nebo: „Cesta, u které po obou stranách jsou příkopy, nazývá se silnicí. Ano, pánové. Víte, co je to příkop? Příkop jest vykopávka, na které pracuje více lidí. Jest to prohloubenina. Ano. Pracuje se motykami. Víte, co je to motyka?"

Trpěl vysvětlovací manií, což činil s takovým oduševněním jako nějaký vynálezce, vypravující o svém díle.

(Osudy dobrého vojáka Švejka, Díl první, kapitola 15.)

Za kolektiv Slovíčkaření se omlouváme těm z vás, kdo nepamatují Slejdy, buzerplac a Zákl.-Ř-1. Dotazy kdyžtak zodpovíme po zaměstnání na pévéesce. A příště se polepšíme.


 

 

Právě se děje

Další zprávy