Existuje staré manažerské pravidlo říkající, že áčka přivádějí do firmy áčka, zatímco béčka přivádějí céčka. Zkušenost z několika desetiletí práce ve státním zdravotnictví mě naučila ještě jednu věc: céčka se ráda obklopují déčky, éčky a dalšími písmeny abecedy. Někteří lidé si totiž vybírají spolupracovníky, kteří je neohrožují.
A v tomto ohledu už jde o fungování velké části našeho veřejného sektoru. Mám na mysli nemocnice, univerzity, výzkumné instituce nebo státní správu. Tedy organizace, jejichž kvalita rozhoduje o budoucnosti země. Právě zde jsem si opakovaně všiml jednoho znepokojivého jevu. Mnoho skutečně mimořádně talentovaných lidí nikdy nedosáhlo postavení, které by odpovídalo jejich schopnostem.
Kariéra a výkon nejsou totéž
Za svůj profesní život jsem poznal řadu talentů s výjimečným intelektem, pracovitostí a odbornými schopnostmi. Většina z nich však velkou kariéru neudělala. Mimochodem, nejde pouze o výhradně český fenomén. V různých podobách zřejmě existuje prakticky všude.
Josef Veselka
Profesor vnitřního lékařství, kardiolog a vědec. Je autorem několika kardiologických učebnic a monografií a dvou stovek odborných článků v zahraničních časopisech. Založil a dvě dekády vedl motolské kardiocentrum. Posledních deset let publikoval své komentáře v Hospodářských novinách a dalších médiích. Napsal několik knih beletrie. V rámci popularizace vědy spoluzaložil a vedl NF Neuron.
Současně platí (a je to pouze mé osobní pozorování), že lidé ve vysokých funkcích státních institucí bývají často vybaveni pouze průměrným nebo lehce nadprůměrným intelektem. Byl bych nerad, kdyby to vyznělo tak, že jsou hloupí nebo neschopní. To jistě ne. Jen prostě často nepatří mezi ty nejlepší a už vůbec ne ty nejtalentovanější.
Patří totiž mezi ty nejkonformnější.
Důvod je jednoduchý. O kariérním postupu ve státním sektoru nerozhoduje pouze výkon. Na prvním místě bývá schopnost vytvářet sítě, budovat spojenectví, orientovat se v zákulisních jednáních a být součástí správného okruhu vztahů. To nemá být morální soud. Je to popis reality, kterou znám.
Největším problémem přitom není nespravedlnost vůči jednotlivcům, ale fakt, že ti nejlepší často odcházejí. Někdy do jakéhosi vnitřního exilu, jindy do zahraničí. Jenže odejít je poměrně jednoduché, „dobře“ se vrátit, je však mnohem složitější.
Lidé, kteří strávili delší dobu na špičkových zahraničních pracovištích, často po návratu zjišťují, že jejich potenciálně největší konkurenční výhoda se ve skutečnosti postavila proti nim. Nejsou součástí místních vztahových sítí, nemají správné kontakty a nepatří do prostředí, které se mezitím vytvořilo.
Výsledkem je paradox. Verbálně všichni podporují zahraniční stáže, studijní pobyty a zkušenosti ze světa. Když se však jejich nositelé vrací domů, nenacházejí prostředí, které by jejich zkušenosti dokázalo využít.
Potenciál, o němž se nemluví
Minulý týden jsem navštívil slavnostní graduaci studentů jedné elitní pražské střední školy. Naprostá většina absolventů bude pokračovat ve studiu v zahraničí. Nejčastěji v Nizozemsku, Velké Británii nebo ve Spojených státech.
Při pohledu do sálu jsem viděl obrovský potenciál. Současně mě však napadla nepříjemná otázka. Kolik z těchto mladých lidí bude za deset nebo patnáct let pracovat v České republice?
Obávám se, že odpověď by nebyla příliš optimistická.
A právě to je otázka, kterou bychom si měli klást mnohem častěji než to, o kolik zvýšit rozpočet konkrétního ministerstva, univerzity nebo nemocnice. Primární jsou přece lidé a nikoliv instituce.
Východoevropské stěhování národů
Česká republika se za posledních třicet let stala součástí širšího evropského pohybu pracovních sil. Naši nejtalentovanější absolventi často odcházejí na Západ a jejich místa následně obsazují schopní lidé ze Slovenska, Ukrajiny a dalších zemí východně od našich hranic.
Nepíšu to jako jejich kritiku. Naopak. Mnozí z nich odvádějí v českém zdravotnictví, vědě nebo průmyslu výbornou práci. Bez jejich přínosu by řada institucí a především průmyslu a služeb fungovala mnohem hůře.
Tento trend bychom však měli nahlas pojmenovat a zkusit s ním něco udělat. Nacházíme se uprostřed jednosměrného migračního proudu. Tento proces je vcelku přirozený a ekonomicky logický, což však neznamená, že by nám měl být lhostejný.
Každý rozumný stát by se přece měl snažit o pravý opak. Měl by usilovat o to, aby si své nejlepší lidi udržel a aby přitahoval zpět vlastní absolventy ze zahraničí. Aby vytvářel prostředí, do něhož se budou chtít vracet studenti z Oxfordu, Cambridge, Harvardu nebo Curychu. Aby dokázal lákat špičkové odborníky i z jiných zemí. Aby uvnitř vlastních univerzit vytvořil skutečně mezinárodní prostředí, kam by směřovaly tisíce největších evropských talentů.
Za poslední desetiletí jsem však nepotkal mnoho politiků, ministrů, rektorů, ředitelů nemocnic ani dalších představitelů veřejných institucí, kteří by návrat českých talentů považovali za jednu z klíčových priorit země. Mluvíme o rozpočtech, platech, legislativě nebo organizačních změnách. Mnohem méně však mluvíme o lidech. A přitom platí již řečené: áčka přivádějí áčka, zatímco béčka přivádějí céčka.
Ani náhodou tedy nejsme zemí bez talentů, jak by se při pohledu na veřejnou sféru někdy mohlo zdát. Jen jsme se smířili s tím, že své nejlepší mozky vychováváme pro někoho jiného. A vlastně nikdo to neoznačuje za problém.
Mohlo by vás zajímat: Jak se dá poznat infarkt. Občas může mít úplně netypický průběh
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
„Je to zrádce.“ Wałęsa se ostře opřel do Trumpa. Varoval před překotným přijetím Ukrajiny do unie
Bývalý polský prezident a nositel Nobelovy ceny za mír Lech Wałęsa je v Praze, kde přebírá Výroční cenu Liberálního institutu. Ve středečním setkání s novináři v Praze připomněl, že bezpečnost střední Evropy vznikala i díky české stopě Václava Havla. V rozhovoru zároveň upozornil, že Rusko a Čína podle něj znovu nabízejí politiku síly, před níž je třeba Evropu chránit i dnes.
Některé obchody v Polsku po školních útocích stahují halloweenské zboží
Některé obchodní řetězce v Polsku stahují z pultů určité zboží související se svátkem Halloween. Činí tak v reakci na nedávné útoky v polských školách. Napsala to ve čtvrtek agentura PAP, podle níž změny v nabízeném sortimentu oznámili prodejci jako je Biedronka, Carrefour Polska, SMYK nebo Action. Z prodeje stahují například kostýmy, masky a předměty napodobující zbraně.
Světelná medúza nad Floridou: Start rakety vytvořil fascinující podívanou
Vypadala jako obří světélkující medúza s chapadly, která se rozlézají po obloze. Neobvyklý úkaz v úterý překvapil pozorovatele na východě Spojených států. Jeho původ je přitom pozemský: světelnou podívanou vytvořila raketa Falcon 9 společnosti SpaceX, která vezla zásoby a vědecké experimenty na Mezinárodní vesmírnou stanici.
Pod ČKD se skrývá něco, co mělo zůstat skryto. Nový český horor zaujal Američany
Zpočátku nevinná úniková hra se v hororu Thankskilling Day záhy mění v boj o holý život. Film režisérů Petra Kubíka a JC Kováře odehrávající se v syrových industriálních prostorách bývalého ČKD se chystá do českých kin 26. listopadu. Celý byl natočen v angličtině a tvůrci od začátku počítali se záměrem vstoupit i na zahraniční trhy. Nyní snímek představuje finální trailer.
Poslední fotka s unikátními vysílači. Život se zastavil, vidět to chtěl každý
Zatímco u nohou běhali hraboši a další malí hlodavci, nad hlavami jim létaly drony, ultralehká letadla, vrtulník a jeden paraglidista. Tisícovky lidí, kteří ve čtvrtek dopoledne zaplnili strniště v okolí středočeských Liblic, však nic z toho nezajímalo. Upřeně s mobily a foťáky v rukou hleděli směrem ke dvěma červenobílým stožárům. Až krátce po jedenácté dopoledne dominanta zmizela.