Ruský ekonom vysvětluje: Jaké jsou důsledky ničivých ukrajinských úderů?

Ruské úřady si brzy uvědomily, jak vážný problém to je: do poloviny června byl provoz alespoň jednou zastaven ve všech největších ropných rafineriích v evropské části země (Razaň, Kiriši a Moskva, stejně jako v zařízeních společnosti Lukoil v Nižném Novgorodu a Permu), přičemž mnohé z nich byly vyřazeny na několik měsíců.

Po masivním útoku na Moskvu z 18. června, který vyřadil z provozu hlavní rafinerii ve městě pravděpodobně až do konce roku, vyvstal naléhavý problém s benzinem na celostátní úrovni.

Související

„Stačí jediný chybný krok.“ Ruský obchodník se smrtí varoval Evropu. Z jeho slov mrazí

Jak se Kreml s tímto problémem vypořádá a jaké jsou ekonomické a politické prognózy? Pokusím se nastínit nejpravděpodobnější scénáře.

Ekonomické důsledky a nedostatek paliv

Nejprve je třeba posoudit čistě ekonomické důsledky. Oficiální údaje o vzniklých škodách vyvolávají jen malé obavy, protože většina zásahů představuje přímé ztráty ve výši 8 až 12 miliard rublů na jeden objekt.

Tyto údaje lze samozřejmě porovnat s investicemi vynaloženými počátkem tisíciletí na modernizaci závodů a v takovém případě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ve srovnání se ztrátami –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ mohou být skutečné náklady trojnásobně vyšší.

Když se ale započítají i škody na připojené infrastruktuře nebo (jako v případě ropných skladů na pobřeží Černého moře) na místní půdě a vodách, mohou celkové náklady na obnovu vzrůst až na 300 až 320 miliard rublů, což zhruba odpovídá hodnotě poloviny týdenního exportu ruské ropy v květnu 2026.

Mnohem důležitější je samozřejmě následný nedostatek benzinu, který vyvrcholil v posledních týdnech, kdy celková kapacita rafinace ropy klesla o 24 až 29 procent a dosáhla nejnižší úrovně minimálně od roku 2009.

Benzin, který v Rusku nikdy netvořil více než 14 procent z celkového množství zpracované ropy a sotva pokrýval domácí spotřebu, se stal vzácným artiklem. Jeho denní produkce v červnu činila přibližně 85 tisíc tun, zatímco v létě 2025 země spotřebovávala kolem 110 tisíc tun denně.

V důsledku toho zavedlo do konce června 56 z 89 ruských regionů různé typy přídělového systému. Až čtvrtina čerpacích stanic zůstává prázdná a lidé tráví hodiny ve frontách (podle zpráv dva zákazníci již během čekání zemřeli).

Ruský statistický úřad Rosstat uvádí, že cena benzinu celostátně vzrostla o tři procenta během týdne od 16. do 22. června, ve skutečnosti se však na Krymu od začátku krize zvýšila trojnásobně – ze 67 na 200 rublů (z 19 na 55 Kč) za litr a v mnoha dalších regionech vzrostla o 50 procent nebo více.

Související

33:04

„Extrémně zranitelné.“ Expert varoval před problémy Putinova klenotu

Rusko již začalo nakupovat palivo z Běloruska a Indie, požádalo Kazachstán o „humanitární pomoc“ a je připraveno rozšířit dotace na paliva na všechny zahraniční dodávky. Podle mého názoru bude krize trvat do pozdního podzimu a povede k celkovému zvýšení ceny bezolovnatého benzinu z 62–66 na 85–92 rublů za litr. Jeho nedostatek se ale zmírní jak díky zvýšenému dovozu, tak díky klesající spotřebě v zimních měsících.

Toto zvýšení cen vyžene náklady na dopravu nahoru přibližně o 20 procent a k údajům o inflaci přidá 1 až 1,3 procentního bodu. Zasáhne to malé a střední podniky především ve velkoobchodě a maloobchodě a ohrozí to některé zemědělce v mnoha regionech země.

Státní finance to nicméně vážně neovlivní, protože rostoucí ceny benzinu by vládě umožnily ukončit takzvané tlumicí dotace (damper subsidies) ropným společnostem, které byly vypláceny za účelem zamezení růstu cen na domácím trhu v době, kdy roste i cena ropy na mezinárodních trzích. Pokud se tak skutečně stane, ministerstvo financí může ušetřit až 200 miliard rublů měsíčně, což je více než trojnásobek částky všech daní vybraných z domácího prodeje paliv.

Ruské ozbrojené síly to nepoškodí, protože stálá armáda spotřebovává méně než tři procenta benzinu určeného na trh a až čtyři procenta nafty –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ té je mimochodem dostatek. Jsem tedy přesvědčen, že Kreml najde prostředky, jak svým vojákům zajistit dostatečné množství paliva.

Vojenské kapacity Ruska by proto mohly být mnohem efektivněji podkopány spíš narušením logistických linií pouhých 50 až 100 kilometrů za frontovou linií, což ovšem nyní ukrajinské síly činí poměrně úspěšně.

Sociální a politické důsledky

Suma summarum není z finančního ani vojenského hlediska současná krize pro Rusko nijak fatální – mnohé se však v čase mění, podíváme-li se především na sociální a politické důsledky této krize. Benzinová mizérie nepředstavuje jen další prvek rostoucích životních nákladů – podkopává jak způsob života, na který si většina Rusů zvykla, tak důvěru ve vládu, která zůstávala až do začátku roku 2026 relativně vysoká.

Podle mého názoru většina ruských občanů, přestože si dobře uvědomovala, že jejich země vede útočnou válku proti sousedovi, zůstávala dosud klidná, protože válka neměla vliv na jejich způsob života. Vytvoření žoldácké armády snížilo riziko další mobilizace, mzdy byly vypláceny pravidelně, hranice zůstaly otevřené, obchody jsou plné, takže jen málokdo by se stavěl vůči Kremlu extrémně kriticky.

Na začátku roku 2026 se však mnohé změnilo kvůli výpadkům mobilní komunikace a internetových služeb, což zasáhlo velkou část ruské ekonomiky a fakticky připravilo miliony lidí o možnost používat platební karty, aplikace na taxi, doručovací a parkovací služby, e-shopy atd. Rodiče byli posedlí tím, že děti si nemohou hrát online, starší lidé ztratili přístup k telemedicíně a tak podobně. Byla to první – a hned vážná – rána zavedenému způsobu života a vedla k poklesu Putinových preferencí, jaký nebyl k vidění téměř deset let.

Související

Rusy děsí temné zítřky, Ukrajince štve spojenec. Průzkum ukázal překvapivé nálady

Palivová krize se tedy může stát druhou ranou, protože v Rusku dnes téměř každý aktivní muž či žena buď vlastní osobní automobil, nebo využívá taxi či jiné služby osobní dopravy. Vlastnit auto je znakem blahobytu a kariérního úspěchu a miliony takto úspěšných lidí nyní zoufale tráví hodiny ve frontách na čerpacích stanicích. Nikdy předtím si ruská vláda neznepřátelila tolik situovaných Rusů jako v roce 2026.

Reakce Kremlu a realita

Kreml a vysocí úředníci navíc udělali chybu, když začali závažnost krize bagatelizovat. Místopředseda vlády Alexandr Novak, který dříve působil jako ministr energetiky, otevřeně přiznal, že problémy byly zaznamenány pouze na malém počtu čerpacích stanic v celé zemi.

Valentina Matvijenková, předsedkyně Rady federace, radila lidem, aby se těmito „dočasnými těžkostmi“ příliš nezabývali, přestože dva lidé již zemřeli při několikahodinovém čekání ve frontách.

Rusové netrvají na tom, aby jim jejich vedení nelhalo – a Kreml lže už léta, jenomže ty dosavadní lži byly propojeny s trochou pravdy nebo se týkaly témat, o která se lidé příliš nezajímali.

V současnosti však začíná být propast mezi slovy přicházejícími z Kremlu a každodenní realitou nápadně zjevná. A to přispívá k již tak velkému zklamání z vládnoucích elit. Rád bych zmínil, že byrokraté a úředníci si po celém Rusku zajišťují privilegovaný přístup k čerpacím stanicím – během několika týdnů se to stane jedním z nejviditelnějších znaků toho, že se Rusko mění v neofeudální stavovskou společnost.

Výhled k zářijovým volbám

Závěrem bych rád podotkl, že ukrajinští velitelé našli nejen nejlepší cíl pro své operace v Rusku, ale že i načasování zvolili naprosto dokonale. Nikdo by neměl sázet na to, že Rusové vyjdou do ulic nebo budou volat po Putinově pádu jen kvůli nedostatku paliva, zkažené turistické sezoně nebo rychle rostoucím cenám potravin.

Je však třeba si uvědomit, že parlamentní volby jsou naplánovány na polovinu září, a některé průzkumy naznačují, že stranu Jednotné Rusko podporuje už méně než 20 procent voličů. Kolují zvěsti, že hlasy establishmentu Kremlu radí hlasování buď zrušit, nebo odložit.

Podle mého názoru se hlasování proti vládnoucí straně jeví jako nejjednodušší a nejbezpečnější způsob vyjádření nesouhlasu – a lidé jsou na to připraveni.

Místo toho, aby prezident Zelenskyj sliboval Rusům strašlivou zimu 2026/27 nebo mluvil o proměně Ruskem okupovaného Krymského poloostrova v „ostrov“ zničením všech silnic, mostů a trajektových přejezdů, by mohl oslovit ruské voliče se vzkazem, že ti, kteří nechtějí čelit nedostatku benzinu, výpadkům internetu nebo nové vlně dronů a raket dopadajících na ruská města, musí volit proti Putinově straně – zvláště nyní, kdy Jednotné Rusko poprvé v historii oznámilo, že je Stranou Putina.

Protestní hlasování samozřejmě nezmění ruský mocenský systém přes noc, masivní volební podvody však mohou zažehnout vážné protesty, které mohou být mnohem silnější než jakékoli jiné protesty živené ekonomickou nespokojeností.

Západní i ruští opoziční experti léta doufali, že Kreml bude nucen zastavit svou válku kvůli tlaku sankcí, rozpočtovému deficitu, nedostatku lidských sil nebo finančním potížím. Nic z toho se nestalo. Dnes se vkládají velké nové naděje do kolapsu ruského ropného a vojenského průmyslu v důsledku odvážných ukrajinských útoků.

S politováním musím říci, že jsem vůči takové perspektivě velmi skeptický. K zahájení politických nepokojů je zapotřebí politický důvod. Takový důvod se může objevit po zářijových volbách a mohl by být mnohem vážnější a širší než ten, který se objevil po kampani do Státní dumy v roce 2011. K tomu všemu samozřejmě může dojít, pokud nikdo neomezí kampaň dronů proti Rusku „na čtyřicet dní“ a nechá ji dosáhnout vrcholu právě ve dnech celostátního hlasování.

Mohlo by vás zajímat: Ruský vojenský expert Jurij Fjodorov v pořadu Spotlight hovoří o současné situaci ve válce (červenec 2026). Celý rozhovor si můžete přečíst zde