Končí rozbouřený americký týden, který začal už o minulém víkendu tragickými událostmi v El Pasu (Texas) a Daytonu (Ohio). Dva osamělí střelci v rozmezí třinácti hodin nezávisle na sobě zavraždili 31 lidí a desítky jich zranili. Střelec z El Pasa předtím na internet pověsil svůj manifest bílého muže. Krom jiného v něm napsal, že jeho útok je obranou před "hispánskou invazí do Texasu". A i když také napsal, že své postoje zastával už před příchodem Donalda Trumpa do Bílého domu, věci se nedějí mimo čas a prostor, ve společenském vzduchoprázdnu, v mediálním tichu.

Související

"Trump je otevřený rasista, připomíná třetí říši." Vraždění v USA spustilo válku slov

1:03

"Leitmotivem" Trumpova nástupu do americké politiky je nesmlouvavý, verbálně brutální atak na imigranty, kteří do Států přicházejí přes jižní hranici s Mexikem. Právě slovo "invaze" je přitom jedním z nejfrekventovanějších Trumpových výrazů. A když si prezident pár týdnů před vražděním v El Pasu na shromáždění s floridskými voliči stěžoval, že imigranty není jak zastavit, ozval se z davu výkřik: "Zastřelte je." Lidé se smáli, prezident se culil.

Střelec z Daytonu byl podle dosavadních zjištění policie naopak levičák, příznivec hnutí Antifa. Aha, jak to, že o tomhle média nepíší, volají Trumpovi zastánci. Prý se tak jen znovu ukazuje, jak neuvěřitelně pokrytecké hodnocení prezidenta je.

Dobře, přijměme tuto logiku a pokusme se ji dovést do konce. Střelec v El Pasu má na svědomí 22 obětí, střelec z Daytonu 9, jednoduchým výpočtem dospějeme k tomu, že vyznavač ultrapravice je 2,4krát nebezpečnější než sympatizant ultralevice. Je to samozřejmě absurdní a cynické, ale o nic více než tvrzení, že obrovský megafon amerického prezidenta nikdo neslyší a nevnímá, že na něm nesejde.

Prezident kulturního znečištění

Pokud bychom si měli vybrat jeden ze záplavy komentářů, které se k souvislostem minulého tragického víkendu objevily v amerických médiích, ocitujme konzervativního autora Rosse Douthata, který píše pro New York Times. Není to žádný "antitrumpista". Na obecná východiska, která se Trump snaží propagovat (podle Douthata je to například "populističtější, k pracovníkům vstřícnější, konzervativní ekonomika, více realistická a méně intervencionistická zahraniční politika, utlumení imigrace lidí s nízkou kvalifikací, omezení vlivu meritokratických, umělých kosmopolitních elit"), slyší Douthat více než kterýkoli jiný ze stálých komentátorů New York Times.

Jinou věcí je ale Trumpova osobnost a prostředky, které používá. K tomu Douthat píše: "Myslím, že Donald Trump je hluboce spojen s tím, co se stalo minulý víkend, hluboce spojen s oběma masakry. Ne proto, že jeho protiimigrační rétorika by nějakým přímým způsobem přivedla střelce z El Pasa k masakru; život, radikalizace a násilí jsou složitější, než aby to bylo tak jednoduché. Ale proto, že Trump je účastníkem obecného kulturního znečištění, které produkuje masové střelce, a pokud je účastníkem jako prezident, tak je to samozřejmě mnohem větší problém."

"Spojení mezi Trumpem a mladými muži se zbraněmi" jde podle Douthata za Trumpovu "rétoriku nebo ideologii. Míří k jeho veřejnému já, pro nějž je charakteristické morální vakuum, hluboká duchovní černá díra v základu jeho osobnosti a kariéry".

Ne, Trump nemá krev na rukou, ale řečeno stejně polopaticky, jak se sám rád vyjadřuje on: společenská atmosféra ve Spojených státech smrdí od hlavy. A ve vztahu k imigraci a k soužití uvnitř americké společnosti platí to, co už během Trumpovy prezidentské kampaně v roce 2016 vystihl jeden z amerických komentátorů: "Trump asi není rasista, ale nebude mu vůbec vadit, když ho rasisté budou volit."

Což je ovšem hranice tak delikátní, že mnozí na druhé straně už ji nedokážou nebo nechtějí vidět a ve svém přímočarém označování Trumpa za otevřeného rasistu jsou i proti všem těm, kdo jejich jednoznačnost nesdílejí.

Rušíme předplatné. My, skuteční demokraté

Prezidentův televizní projev k tragickým střílečkám zněl právě z jeho úst dost hluše. Řekl ovšem, co řekl. "Hrůzné ideologie, rasismus, náboženská a etnická nesnášenlivost a nadřazenost bílých musí být poraženy", americká společnost by se podle něj měla sjednotit.

Deník New York Times na své titulní straně věnoval projevu a jeho širším souvislostem dva texty. Ten hlavní, který citoval přímo z prezidentovy řeči, nadepsal titulkem: "Trump apeluje na jednotu proti rasismu."

Nebyl ideální, šlo spíš jen o přepis Trumpových slov (v originále titulek zněl Trump urges Unity vs. Racism), než že by vyjadřoval kontext, ve kterém projev zazněl. A který byl naopak velmi dobře popsán v samotném zpravodajském textu.

Ale virální bouře, která se strhla na sociálních sítích poté, co deník na svém redakčním Twitteru v pondělí večer zveřejnil titulní stránku svých úterních novin, dobře ilustruje, jak extrém na jedné straně, tedy Donald Trump, žene do krajnosti i stranu druhou.

Deník to schytal hned od několika demokratických kandidátů na prezidenta a také demokratická kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová přispěchala se svým odsouzením. Podle Ocasio-Cortezové, vlajkonošky progresivní levice v Demokratické straně, titulní strana NYT posloužila jako "upozornění, jak vyznavačům nadřazenosti bílé rasy pomáhá zbabělost mainstreamových institucí. A jak často se na ně mohou spolehnout".

Deník ale nedosoudili jen aktivní politici, kteří si vždy rádi přiloží pod kotlík své agendy a mediální viditelnosti. Pustili se do něj také novináři a lidé zevnitř Demokratické strany. Že prý vědomě, novinářsky zbaběle uhýbá Trumpovi. Na Twitteru se objevila výzva ke zrušení předplatného deníku a Adam Jentleson, který byl zástupcem šéfa kanceláře bývalého lídra demokratické většiny v Senátu Harryho Reida, se pochlubil, že to i udělal.

"Odhlašuji předplatné. Dobří reportéři, ale mizerný redakční úsudek v titulcích a na sociálních sítích, což je všechno, co většina lidí čte. Na titulcích záleží více než kdy předtím - to je realita oboru. Odmítat to brát vážně je znakem upadající instituce, která na to nemá. Utratím peníze na jiné zdroje."

Nechme stranou Jentlesonovu mediální "analýzu", že na ničem jiném než na titulcích nezáleží. Pokud to tak má, je asi pochopitelné, že ho nemohl uklidnit skvělý, kontextový zpravodajský text. Ale podivné je, když radikální demokraté kopou do nejlepšího pomocníka, kterého jejich strana ve svých ambicích získat Bílý dům může mít.

Základní tíhnutí listu New York Times je liberálnědemokratické a zároveň je to profesionální, celonárodní, demokratickými voliči v jejich většině respektovaný, sledovaný deník. Ústřední zdroj, podle kterého se stále mnozí orientují. Pokud Jentlesonovi a ostatním nestačí, že New York Times jsou ve své základní ideové gravitaci na jejich půdoryse, a vyžadují slepou stranickou loajalitu, nezbývá jim tedy nic jiného než naříkat ve svých facebookových bublinách a rozčileně pípat na Twitteru. O to snadnějším terčem pro Donalda Trumpa budou.

Gratuluji vám k vašemu rozhodnutí. DT

New York Times titulek zhruba do hodiny od vypuknutí virální bouře změnily, druhé vydání tištěných novin v úterý hlásalo "Odmítnutí nenávisti, ale ne zbraní" (Assailing Hate but Not Guns).

Kritici ovšem ani tak neměli pocit zadostiučinění, protože pokud má pravdu Dan Pfeifer, který byl poradcem prezidenta Baracka Obamy a kterého citoval web Politico, je věc ještě mnohem vážnější. Podle Pfeifera se zdá, že levicoví kandidáti na prezidenta mohou použít kritiku médií k posílení voličské podpory. "Poprvé v mé kariéře je pro demokraty dobrou politikou udělat z tisku škodnou a to bude mít dalekosáhlé následky pro obor žurnalistiky," míní.

Možná. V první řadě by to ale mělo následky, a to velmi neblahé, pro šance demokratů na Bílý dům. A horké radikální hlavy by si raději měly vzít k srdci upozornění šéfredaktora časopisu The Atlantic Monthly Jeffreyho Goldberga.

"New York Times zaměstnávají 1600 novinářů, kteří po celém světě dělají nenahraditelnou práci. Každý rok noviny uveřejní miliony a miliony slov. Někdy udělají chybu. Také prezident Trump by si přál, abyste zrušili předplatné," napsal na Twitter.