Kdekoliv se shromáždí aspoň dva filosofové a budou mluvit o evropském myšlení, dříve nebo později se pohádají o definici Západu.
Tím slovem se často oháníme. Mluvíme o západní kultuře, západním životním stylu nebo západních autech, či západní morálce. Po rozpadu komunismu se dostala do našeho slovníku západní politická kultura a západní myšlení. Pak se ztotožnily s arénou Evropské unie.
Když jsem při cestě do Austrálie četl novou knihu Václava Havla "Prosím stručně", zaujala mě pasáž, kde popisuje své pocity při debatě o Ukrajině a u otázky, kam patří. Na Západ nebo Východ? Havel dokonce mluví o tom, že nepatřit na Západ se občas a někde vnímá jako ostuda.
Jakoby země z Ne-Západu byly horší, druhořadější a podivnější.
Dochází k závěru, že svět bude moudřejší a příjemnější místo k životu, když nikdo nebude mít pocit, že nepatřit k Západu je hanba a být člověkem jiné kultury nebo víry znamená vymezit se vůči Západu.
Západ Havel vnímal jako svébytný intelektuální prostor.
Proč o tom mluvím? Seděl jsem na pivu se dvěma filosofy, bývalými spolužáky. Oba byli plní zklamání ze Západu a nadávali na jeho životní styl - peníze, korupce, zničené mezilidské vztahy, rozvrat vesnice, pokleslá kultura, bulvarizace života, psaní, myšlení. Nenechali nit suchou na společenství, k němuž Česko řadili. Necítili se dobře.
Nemohu se zbavit pocitu, že Západ je trochu nespravedlivě démonizován a zůstává nepochopen. Zaměňuje se příčina a následek.
Západ pro mě znamená záruku duševní a myšlenkové svobody. Právě o tom je západní politický a duchovní odkaz. To, čím ho naplníme, už se Západem nesouvisí, to je onen následek lidské svobody, který se ale nemusí nutně projevit poklesle, korupčně. Nemusí vést k odcizení.#reklama
Západní odkaz dává lidskému vědomí a sebevědomí největší prostor pro realizaci individua a jeho osobní svobody. Je plný možností.
Opakem Západu není jakýsi Východ, nýbrž omezení této svobody, dirigování společnosti, nařizování jak má člověk žít.
Západ je svoboda výběru, tolerance vůči menšinám, zajištění svobody člověka vůči moci skrze ústavní kontrolu a demokracii. Nadávat na Západ je patnáct let po konci totality znovu módní, ale velmi smutné.
Ne-Západ není horší, ale je méně intelektuálně svobodný.
Nechtít Západ neznamená dostat nějaký harmonický Východ, nýbrž jenom a pouze nesvobodu.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
