Jsou přitom weby, které dávají tomuto soužití nový význam.

Při pročítání článků o vraždě ruské novinářky Politkovské jsem nemohl vynechat BBC. Hned v sobotu odpoledne tam pár hodin visela diskuse s reakcemi z celého světa. Jakýsi pan Ginter z Asie psal, že ho šokuje obviňování ruského prezidenta z možného podílu na vraždě, aniž by kdokoliv věděl, kdo za ní stojí. Kotoko Kuboshima z Japonska si zase stýskl, že ho rmoutí představa, že se nikdy o vraždě nedozvíme pravdu.

Reakce byly metry dlouhé. Z Indie, americké Louisiany nebo Baudette, ruského Petrohradu, Británie, Ukrajiny nebo Kanady a Polska. Různí lidé různých národů řešili stejný příběh, navlas stejné řádky a jen tak využili šanci napsat názor na jednu "světovou" webstránku - BBC.

Nechtěně jsem si tak uvědomil dosah a výhody angličtiny i podivnou okolnost, že existuje taky světoobčanské společenství čtenářů internetových článků, kteří mají různé životní zkušenosti, ale zabývají se stejnými fejetony, komentáři a zprávami třeba i z druhého konce světa.  

Evropané se mohou dělit prostřednictvím angličtiny o pohled na událost tisíce kilometrů vzdálenou s Japonci, Američany, Indy i Chilany.

Jsou to povětšinou vzdělaní lidé zajímající se o světové dění. Málokdy postrádají všeobecný rozhled a nepřemýšlejí, odkud že je ten prezident Putin. Internet jim umožňuje propojit se, vybudovat virtuální vzdělávací ústav, čtenářský klub nebo dokonce jakousi republiku, v níž se stírají hranice mezi zeměmi, světadíly, jazyky nebo kulturami.

Identita člověku zůstává, je konkrétním občanem, členem národa, ale prorůstá jím světovost.  

Jedinou kulturou v tu chvíli je počítač, klávesnice a obrazovka. Web a určitá stránka.

Takový web je jako hospoda plná neviditelných lidí, jsou slyšet jedině hlasy křičící v universálním jazyce názory na společné téma, co jim dal ke koumání hostinský pisatel. Mám tu hospodu čím dál raději.

Globální verze navíc pomohla vytvořit nové světoobčany.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT