David Klimeš David Klimeš | Názory
18. 3. 2020 12:20

Pandemie je krutým zrcadlem našich omylů a frustrací. Jen Babiše vskutku neodráží

Koronavirus jsme brutálně podcenili všichni. Vinit teď ze situace jen premiéra a vládu je trapné. Je čas na svornost. Na soudy dojde potom.
Dokud si nesundáme roušky a nezachráníme životy i ekonomiku, na hledání viníků je dost času.
Dokud si nesundáme roušky a nezachráníme životy i ekonomiku, na hledání viníků je dost času. | Foto: ČTK

Dvě otázky, dvě odpovědi. Je ještě v Česku někdo, kdo pochybuje, že se Andrej Babiš začal zajímat o koronavirus pozdě a Česko nemá dostatek ochranných prostředků? Sotva. Máme nyní na starosti důležitější věci než omývání premiérova drzého čela za jeho chyby? Ano.

Debatu o odpovědnosti jistě potřebujeme a musí přijít. Času na ni ale bude dost poté, až pandemie poleví a podaří se nám zachránit co nejvíce životů. V Česku se nyní ale bohužel koronavirus zkřížil s letitou vypjatou antipatií vůči vládnímu establishmentu, takže místo potřebné podpory vládním krokům nás zdržují vybroušené kritiky, kdo a kdy se má za co omluvit a kdo kdy pronesl či nepronesl jaký projev.

Jsou to samozřejmě věci podstatné, ale v tuto chvíli nikoli nejpodstatnější. Skoro se chce vykřiknout se Švejkem jeho jedinou větu, kterou kdy myslel vážně: "Nestřílejte, vždyť jsou tady lidi!"

Pozdně promovaní epidemiologové

I kdyby teď byl čas na vybírání třísek z cizích očí a rozebírání vin, patří u nás stále k dobrému vychování, že kameny má začít metat ten, kdo se neprovinil. Například doktor a poslanec ODS Bohuslav Svoboda, který chtěl probírat nebezpečí epidemie už na lednové schůzi sněmovny. Když ale jeho návrh neprošel, téma se zcela vytratilo. Nikdo nejen zde, ale ani ve většině evropských států nepředpokládal, jak rozsáhlá a vážná situace nás čeká.

Vinit teď například ministra zdravotnictví, že celkem pochopitelně uklidňoval Čechy, je - eufemisticky řečeno - alibistické. Téměř po celý únor byla nákaza skoro výhradně čínským tématem. Jen málokdo si ji dokázal představit v Evropě ve více než jednotkách či desítkách případů, které lze snadno zvládnout, aniž by ohrozily zdravotní systém.

Nekvalifikovaná veřejná debata, na níž jsme se podíleli prakticky všichni, si vystačila s ujištěním, že na obyčejnou sezonní chřipku umírá více lidí. Spolu s tím koronavirus neomylně přitahoval pokřivené metafory, protože na neznámé nebezpečí se dalo naroubovat cokoliv. Takže podle gusta byl strach z něj srovnatelný tu s obavami z uprchlíků, jindy zase třeba z Bruselu či globálního oteplování. Smutným vrcholem takového myšlení asi už zůstane výklad prvních tvrdých opatření vlády jako Babišova sklonu k autoritářství a stesku ex-komunisty a estébáka po 80. letech s ostnatým drátem na hranicích. Jakmile k podobným opatřením sáhly i další západní vlády, kritika se rozplynula.

Nezbývá než se podívat do krutého zrcadla koronaviru a přiznat si: Nejen Babiš, ale i my Češi - a spolu s námi drtivá většina Evropy - jsme byli úplně mimo.

Jenže místo sebereflexe převažuje ve veřejném prostoru snaha udělat z předsedy vlády (ano, leccos si zavinil svou arogancí sám) obří hromosvod našeho vlastního pomýlení. To on se měl postarat, abychom měli ve skladech dostatek roušek a respirátorů na největší pandemii, kterou nikdo nepředpokládal! My nic! Ano, šéf má samozřejmě vždy šéfovskou odpovědnost. Ale snad v žádné jiné unijní zemi (včetně krutě postižené Itálie) nedegenerovala veřejná sféra do tak bulvární honby na jednoho člověka.

Je čas boje i čas pokoje

Výzev k rezignaci premiéra, ministra zdravotnictví či šéfa krizového štábu epidemiologa Romana Prymuly je nepočítaně. Jakákoli rezignace by ale v této chvíli situaci jen zhoršila. Není čas na předávání úřadů a agend, není čas na politické tahanice o to, kdo přijde po těch, kteří udělali chyby. A nikde není psáno, že noví lidé by byli méně omylní. Buďme rádi, že se u nás právě teď nestřídá vláda jako na Slovensku. Řešení krize výměna garnitur nijak zvlášť nepomáhá.

Ano, Andrej Babiš si zaslouží, aby jeho chyby přišly na přetřes a pod drobnohled. Aby za ně byl volán k odpovědnosti. Ale až potom, co krize pomine.

Ve vrcholné politice působí už šest let. Celou tu dobu měla země na to, aby zjistila, že pro premiérský úřad může být sotva způsobilý člověk, který svůj politický projekt postavil na kritice Palerma 90. let, ačkoli je sám ukázkovým dítětem oněch mafiánských časů. Většinu té doby také všichni věděli, že je neschopný vzdát se svého byznysu a topit stát ve svém nekonečném střetu zájmů. Že mu dokonce nejsou cizí ani vyložené trapnosti, ať už verbální, či faktické jako kloubení předsednictví vlády s obviněním z dotačního podvodu.

Přesto vyhrál poslední volby, a proto dnes řídí vládu.

Teď tedy nezbývá než mu přát, aby se mu podařilo zachránit co nejvíc životů a co nejúčinněji tlumit ekonomickou krizi, do níž se Evropa i svět právě řítí. Pohánění k odpovědnosti za hříchy minulé i současné si lze schovat na klidnější časy.

V nedávném rozhovoru pro Aktuálně předseda Ústavního soud Pavel Rychetský prohlásil: "Historie naší země je historií averze k jakékoliv vrchnosti. To ale znamená i k vlastnímu státu a vlastním institucím. To přetrvává do dneška."

Jako by mluvil o těchto dnech. Máme tady krizi, již je třeba překonat právě s těmi náčelníky, kteří jsou zrovna ve funkci, protože jiné teď nemáme a mít nebudeme. Přesto je neváháme ostřelovat. Chceme po nich nadhled a velkorysost, aniž bychom se něčeho podobného byli ochotni dopustit sami.

 

Právě se děje

Další zprávy