Alžběta Mubeenová | Názory
6. 4. 2020 0:00

Místo pro každého. Vietnamské bistro vytváří komunitní prostředí

Moderně zařízené vietnamské bistro v pražských Holešovicích mívá přes oběd plno. Mladí lidé z okolních kanceláří se sem pravidelně vrací na vyhlášené Bún bò Nam Bô, čerstvé závitky Nem cuốn i na vietnamskou kávu. Na přání tu dostanou čerstvý mladý kokos nebo veganské závitky. Platit se dá i v eurech. Lidé postávají ve skupinkách před vchodem a čekají, až se uvolní stůl, kapacita není velká.

Představujeme další z finálových textů soutěže Vietnam Stories. Bistro Bento tu před dvěma roky otevřel mladý nadšený pár, který patří ke generaci tzv. banánových dětí - Vietnamců, kteří se narodili v České republice nebo zde alespoň prožili naprostou většinu života. Jejich identita je kromě původní rodinné kultury silně ovlivněna i evropským prostředím, ve kterém vyrůstali.

Personál Benta je podobně rozmanitý jako kulturní základ jeho majitelů - na jednom malém place se tu denně potkávají lidé z různých koutů světa. Kromě unikátního mixu osobností a kultur společně tvoří jednotný celek, kterému interně říkají "druhá rodina", a to i přes to, že ne všichni sdílí stejný jazyk.

Cô Lan je součástí týmu. Drobná, usměvavá slečna, která není přes sklo barového chladícího stolu skoro vidět. Je to ona, kdo společně s kuchařem každé ráno kolem sedmé hodiny připravuje bistro na nápor zákazníků. Poklidí kavárnu, oloupe a nakrájí několik kilogramů zeleniny, zabalí desítky čerstvých závitků.

Ačkoliv je Cô Lan nejstarší členkou kolektivu, má nejvíc energie. Přes den myje nádobí a pomáhá s přípravou jídla, během obědového náporu se prakticky nezastaví. Ve volnějších chvílích se stahuje do ústraní, aby zavolala rodině do Vietnamu, kam, jako mnoho Vietnamců žijících v Česku, stále posílá část svého výdělku.

Do Česka přijela teprve před pár lety, naprostou většinu času tráví prací a žije velmi skromně. Od pondělí do soboty bývá v bistru, v neděli prodává ve stánku na tržnici. Česky umí jen pár slovíček. Přesto je nebývale výřečná a ráda si s českým personálem povídá. "Dneska pan Každýdendobrýden?" vyptává se se šibalským úsměvem barmana Martina na stálého zákazníka. Pán s tlustými brýlemi a malým psem ale zatím v bistru nebyl. Přijde asi o dvě hodiny později, tak jako každý den během posledního týdne.

Alžběta Mubeenová
Alžběta Mubeenová | Foto: Archiv Alžběty Mubeenové

Od naprostého začátku pracuje v bistru student architektury Martin. Byl úplně prvním zaměstnancem ještě v době, kdy se na směnách v kuchyni střídali sami majitelé. Brigádu si našel přes jeho starší sestru, která se s majitelkou bistra zná. Vietnamské jídlo a rodinná atmosféra mu přirostla k srdci a postupem času si se svými zaměstnavateli vytvořil silný osobní vztah.

Rád o sobě s nadsázkou prohlašuje, že je poloviční Vietnamec, jen to na něm není vidět. Během času, který v Bentu strávil, se naučil předat jednoduchou objednávku do kuchyně lámavou vietnamštinou, na kterou kuchař reaguje pobaveným úšklebkem. Kde nestačí slova, neváhá Martin použít gesta. Pro vzájemné porozumění je nakonec vždy klíčová snaha.

Mikrosvět, kde jsou všichni doma

Vedle kasy je vyvěšený malý tahák - základní slovníček pro personál, který ve vietnamštině není tak zdatný jako Martin. Objednávka ramenu bez vajíčka a koriandru tak přijde do kuchyně na papírku pod heslem "ramen ko trung ko bylinky". Vietnamští kuchaři si zase osvojili slova jako záda a dárek, která tady ale mají význam "procházím" a "nádobí". Klíčovou roli v provozu mají mladí Vietnamci narození v České republice. Plynně ovládají češtinu i vietnamštinu, rozumí české i vietnamské kultuře a tvoří tak pomyslný most mezi českým a vietnamským personálem.

"Je občas náročné komunikovat zároveň v češtině i ve vietnamštině. Musím být neustále na pozoru a poslouchat, co se děje v kuchyni, zatímco obsluhuji zákazníky," vysvětluje Adam svou občasnou roztěkanost. Adam, který se podobně jako další Vietnamci narození v Česku necítí být ani Vietnamcem ani Čechem, na práci v bistru oceňuje především multikulturalitu a uvolněnou atmosféru, která na místě panuje. "Je to určitě dané tím, že majitelé jsou mladí a alternativní Vietnamci, kteří se v Česku narodili, a nejsou proto vůči okolí tak uzavření jako starší generace, která má tendenci bazírovat na tradicích," říká.

Hlasování o nejlepší text Vietnam Stories

Od 6. dubna 2020 00:00 do 12. dubna 2020 23:59 máte na této stránce na webu Aktuálně.cz možnost hlasovat a pomoci tak vybrat tu nejlepší práci.

Všech pět finálových reportáží najdete v tomto rozcestníku, kde můžete také dát hlas vašemu favoritovi. Každý uživatel může v soutěži hlasovat jen jednou. Hlavního vítěze vyhlásí odborná porota 16. dubna 2020

Kompletní pravidla soutěže najdete na www.vietnamstories.cz. Soutěž probíhá v rámci projektu Charity Česká republika MIND - Migration, INterconnectedness, Development financovaného z Evropské unie. 

Anča, která rovněž vyrostla na základech dvou kultur, s tímto tvrzením souhlasí, dodává ale, že věk a doba strávená v České republice nejsou jedinými faktory, které určují potřebu a možnost otevřít se evropskému vlivu. Hodně podle ní záleží na typu rodiny i postavení, které člověk v rámci vietnamské komunity má.

Aniččini rodiče přijeli do Čech koncem devadesátých let s vidinou lepšího života. "V té době bylo mnohem snazší se sem dostat a ve Vietnamu pořád ještě panoval názor, že život tady je lepší. Nebyl tam nikdo, kdo by věděl, co život na Západě obnáší," přibližuje okolnosti, které vedly její rodinu k opuštění rodné země.

Po příjezdu už nebylo z ekonomických důvodů lehké se vrátit. Ančini rodiče si tady otevřeli stánek s oblečením poblíž německých hranic, kde Ančina maminka pochytila většinu němčiny, kterou dodnes ovládá lépe než češtinu.

Dnes žije rodina, společně s Ančou, v Holešovicích. Jeden z příjmů, který rodina má, pochází z pěstování mungo klíčků, které potom dodává do vietnamských restaurací a bister, včetně Benta. "Jsem na mamku hrozně pyšná, protože pěstování dovedla metodou pokus omyl téměř k dokonalosti," usmívá se Anča.

Holešovické bistro je příkladem, jak může provázanost kultur v praxi fungovat. Jde o prostředí, ve kterém se potkávají Češi, Vietnamci druhé generace a Vietnamci, kteří přijeli do České republiky teprve před pár lety a nemají zde zatím zázemí.

Původ, vzhled ani jazyk tu nehrají roli, důležitá je vzájemná otevřenost, respekt a snaha. Neplatí to jen v rovině pracovního kolektivu. Zaměstnanci, zaměstnavatelé, dodavatelé, ale i zákazníci společně tvoří svůj vlastní mikrosvět, kde je snadné cítit se jako doma, ať je vaše identita jakákoliv.

 

Právě se děje

Další zprávy