


„Na francouzském lyceu nás učili, co jsou základy republiky a v těchto základech je taky sociální stát. Takže ve Francii se prostě bojuje za sociální vymoženosti,“ popisuje v podcastu Střelnice Matyáše Zrna své zkušenosti s Francií náš bývalý velvyslanec v Paříži Michel Fleischman. Ve Francii žil od roku 1964 a jako šestnáctiletý se tam účastnil i studentské revolty v květnu 1968.
Protesty a nepokoje Fleischman pokládá za součást francouzské DNA. Připomíná, že žít ve Francii není úplně jednoduché, protože země se potýká se spoustou problémů.
„Pamatuju si, že už tenkrát jsme měli přeplněné třídy, špatně vybavené a málo profesorů.“ Současné protesty ho ale svou násilností překvapily.
Přes všechnu teorii o občanském principu, podle kterého je každý občan Francie prostě Francouzem se vším všudy, přetrvává rasové a etnické napětí. „Francie je zemí, kde je nejvíce lidí arabského původu. Je to největší komunita v Evropě. A tuhle skupinu se nedaří integrovat,“ vysvětluje.
„Oni mezi sebou mluví pořád arabsky. Mají svůj styl života. A nevíme, kolik jich je přesně, protože statistiky zakazují se ptát na náboženství.“
Fleischman však zároveň upozorňuje že „Evropa imigranty potřebuje, protože sama nechce pracovat“.

Bývalý velvyslanec popisuje, jak se měnil pohled Francouzů na Československo a Českou republiku. „Ve svých šestnácti letech jsem byl pro Francouze jako někdo ze severní Sibiře. Teď už vědí, kde je Praha. Poděkovat můžeme hlavně listopadu 1989 a Václavu Havlovi.“
Velkou práci pro Čechy podle něj vykonal i spisovatel Milan Kundera, který žil od poloviny 70. let ve Francii. Díky němu měl prý jako velvyslanec usnadněný přístup k Emmanuelu Macronovi. „Macron si vzal za své to, co řekl, to, co napsal Milan Kundera – že Rusko je jiná civilizace,“ vysvětluje.
„Seznámil se s Kunderou na lyceu, když paní učitelka režírovala hru podle Milana Kundery a vybrala si jako hlavního hrdinu jistého mladého Emmanuela, zamilovala se do něho a vzala si ho.“ S Kunderou se pak Macron několikrát setkal i osobně a z jeho díla citoval.