Propadla se silnice na ulici Evropská, dozvěděli jsme se z televize. To nás dožralo, ale jinak, než si myslíte. Pod nohama se nám kutálí už tolikrát hozený slovíčkářský hrách.
Když se normálního Čecha zeptáte, kde bydlí, možná vám řekne, že v Evropské ulici. Tedy aspoň doufáme, že ne „na ulici Evropská". Tak mluví policajti, což omlouváme tím, že nechtějí skloňováním místních názvů riskovat zmaření realizace trestné činnosti. Aby nenastala mejlka.
Ale když zpotvořeniny jako „na ulici Evropská" začnou přebírat novináři, jde do tuhého. Proto se nedivte, že se vztekáme. Kvůli tomuhle jsme na náměstí Václavské v listopadu necinkali, že.
Jestli je na vině té jámy razicí štít Tonda, tekuté písky nebo průtrž mračen, už nás trápí o něco méně. Slovakismus na vině sice taky není žádná sláva, ale český jazyk už ho více méně vstřebal (jakkoli některé z nás stále pobuřuje).
Oblibu spojení „být na vině" si vysvětlujeme tím, že staví mluvčího do bezpečnější vzdálenosti od viníka, než když říká „může za to…" nebo „vinen je…". Být na vině nezní tak natvrdo, neukazujete prstem. Můžete z toho ještě vycouvat, připadá vám podvědomě.
Za všechny vnímavé slovíčkáře sdílíme pohoršení čtenáře O. Š. nad slovním spojením „přepsat historii", populárním například mezi sportovními komentátory (naposledy teď přepsali historii španělští fotbalisté). Z dopisu redakci citujeme:
„Nové události zpravidla nemají co do činění s jakýmkoliv přepisováním historie. Toho se dopouštějí nejčastěji vítězové bitev, válek a politických klání, kteří si usurpují právo vykládat historii po svém.
My ostatní - včetně význačných jedinců, kteří se zasloužili o velká prvenství ve vědě, vesmíru či sportu - se do historie "pouze" zapisujeme.
S ohledem na tuto skutečnost bych prosil vážené redaktory, komentátory, hlasatele i další publicisty, aby se zapsali do historie třeba tím, že tuto nadužívanou frázi alespoň na chvíli vypustí."
Přepište dějiny, zvolal v Naganu Robert Záruba - a od té doby je všechno marné. Jako házet hrách na Haška.
S létem přišel také čas zúčtovat s podstatným jménem pohoda.
Na Úřadu průmyslového vlastnictví mají s pohodou a jejími deriváty bratru 150 ochranných známek a to byste nevěřili, kde všude pohoda panuje.
Plastová okna a dveře. Mražený smetanový krém. Brambory v pohodě. Cestovní kancelář, organizování zábavných a soutěžních her (Česká pohoda). Vína a likéry (Pohoda bílá, Pohoda červená). Věnečky žloutkové i kakaové. Esíčka. Samozřejmě káva (pro chvíle pohody). Masážní křesla. Ekonomický systém Pohoda. Asi deset různých rozhlasových stanic a Železného televize. Svíčky (plamínky opravdové pohody). Pivní pohoda. Bazénová chemie Pohoda. Reality Pohoda. Dejte nohy do pohody. Pohoda pojištěnce. Knedlíky v pohodě.
Tohle všechno má na pohodu copyright. Jakmile se ukázalo, že pohodu je možné průmyslově vlastnit, byl to její konec.
V tý databázi sme se taky dověděli, že hustý jahody má patentovaný Božkov. A že Pivovary Staropramen si nejspíš neprodloužily ochrannou známku Pračep, takže tahle půvabná starožitná složenina by mohla být volná.
A navíc: Čínská bistro v Praze-Holešovicích (na snímku). To je ryzí. Pro nás slovíčkáře velmi důvěryhodný podnik.
… zůstat sám sebou. Zní slogan Jana Fischera, favorita prezidentských průzkumů. Tedy, nic proti, ale připomíná nám to spíš epitaf volební kampaně, než nápis na štítu budoucí hlavy státu. Na přímou volbu poněkud melancholické. Ale třeba přijde ještě něco mobilizačnějšího - času je dost, odpočiňte si, milí čtenáři.
