Původně, jak Trump vyhlásil o týden dříve, chtěl s platností od 1. září zatížit desetiprocentními cly čínské zboží v celkovém objemu 300 miliard dolarů. V součtu s tím, co už jeho administrativa Pekingu zdanila v předchozích kolech obchodní války, by to znamenalo, že prakticky veškerý čínský dovoz do USA by podléhal vyšším clům.
Už nejen průmyslové výrobky (autodíly či strojní a přístrojová zařízení), na které se soustředila předchozí cla, ale i obyčejné spotřební zboží. Oblečení, boty, domácí spotřebiče, iPhony, ozdoby na stromeček, rachejtle i konfety na silvestra. A samozřejmě (jaký by to byl Ježíšek bez dárků!) také hračky.
Prostě všechno to, co si jde normální Američan se Středozápadu koupit do Walmartu, by mělo být od září o něco dražší. Víc než čtyři z pěti hraček, které se prodají ve Spojených státech, tam doputovaly z Číny. A když už je řeč o křesťanském svátku, pak vězte, že přes dvě třetiny amerických biblí byly vytištěny v Číně.
...during the talks the U.S. will start, on September 1st, putting a small additional Tariff of 10% on the remaining 300 Billion Dollars of goods and products coming from China into our Country. This does not include the 250 Billion Dollars already Tariffed at 25%...
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) August 1, 2019
Ale protože Trump nechce být zlým pohádkovým Grinchem, který americkým dětem a jejich věřícím rodičům kazí Vánoce, vyhlásil v úterý nová opatření. Některé zboží - například právě "bible a jiné náboženské texty" - nebude zdaněno vůbec. A pro zhruba polovinu všeho zboží (do níž samozřejmě patří i hračky, vánoční cingrlátka a prskavky) bude daň zavedena až v polovině prosince, kdy už budou mít Walmart a další obchody všechny předvánoční zásoby dávno nakoupené. Americký zákazník tak před Vánocemi nebude muset sahat do kapsy hlouběji. Děkujeme, zachránil jste nám letošní svátky, mohli by teď Američané Trumpa pochválit.
Jenže Trump se také, a možná především, snaží zachránit své prezidentství. A své šance na to, že by mohl být příští rok v listopadu zvolen znovu. Nejspíše si totiž už musel přiznat, že obchodní války nejsou zase tak moc "dobré " a že ani není tak "snadné je vyhrát", jak věřil loni na jaře, když oznamoval první vlnu cel na čínské zboží.
When a country (USA) is losing many billions of dollars on trade with virtually every country it does business with, trade wars are good, and easy to win. Example, when we are down $100 billion with a certain country and they get cute, don’t trade anymore-we win big. It’s easy!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) March 2, 2018
Dolar za dolar
Je to o dost komplikovanější. Na jednu stranu, Trump dělá práci za své předchůdce v úřadě. Za George Bushe a Baracka Obamu, kteří sledovali, jak Čína i po svém přijetí do Světové obchodní organizace ohýbá obchodní pravidla, zcizuje jiným duševní vlastnictví, nutí zahraniční firmy k předávání know-how a ve svém systému "státního kapitalismu" neférově zvýhodňuje vlastní vybrané firmy či celá odvětví.
Bush a Obama vyhrožovali, tu a tam podnikli protiúder, ale k systémovým opatřením, která by mohla zajistit nápravu, se neodhodlali. Donald Trump přišel, řekl, že Spojené státy se už nenechají okrádat, a začal jednat.
Problematická je však jeho metoda. Mohl se spojit s Evropskou unií, ale místo toho vyhlásil válku vlastně všem. Bruselu i spojencům v Asii. Ukazuje se ovšem, že brutální postup America First (Amerika na prvním místě) v praxi vede k cíli America Alone (Amerika sama).
Ekonomové Trumpa od počátku varovali, že obchodní války nemají vítězů, jen poražených. Upozorňovali, že neříká Američanům pravdu, tvrdí-li, že cla je nebudou nic stát, protože od Číny vyinkasuje nové prostředky do americké státní kasy. Ještě teď, ve svém úterním projevu, zdůrazňoval, že na americké zákazníky cla "neměla žádný dopad". Jediným takovým prý bylo, že Spojené státy "od Číny vybraly 60 miliard dolarů".
Jenže. Čísla se možná dají "okecat", ale skrýt ne, když navíc pocházejí od státních úřadů. Oficiální suma, kterou Trumpova administrativa do začátku srpna na nových clech vybrala, činí podle údajů Oddělení cel a ochrany hranic na americkém Ministerstvu pro vnitřní bezpečnost 24 miliard dolarů. Není to tedy ani polovina částky, kterou se prezident chlubí.
K čemuž je navíc třeba doplnit ještě jeden údaj. Na zvláštních dotacích, kterými Trumpova administrativa americkým farmářům nahrazuje škody, jež utrpěli v důsledku obchodní války (Čína v odvetných opatřeních osekala dovoz zemědělských produktů), už bylo vyplaceno 28 miliard dolarů. Takže, jak napsal Wall Street Journal, "na každý dolar získaný z cel, byl zpětně jeden dolar z americké státní kasy vydán".
Zároveň není pravda, že by cla neměla "žádný dopad" na americké zákazníky. Dovozci sice cla zatím většinově promítají do svých nákladů, ale částečně už i do koncových cen svého zboží na americkém trhu. Podle analýzy Centrální banky státu New York už průměrná americká domácnost za Trumpova cla utratila 419 dolarů.
A pokud by Trump, jak ještě před týdnem plánoval, zatížil cly veškerý čínský dovoz, americké domácnosti by to ve svých rodinných rozpočtech pocítily už mnohem bolestněji. To by jim - a ani sám sobě - na začátku sezony, v níž přijde Halloween, Den díkůvzdání a pak Vánoce, Trump určitě nepřál.
A tak v obchodní válce s Čínou pro tuto chvíli podle deníku Wall Street Journal vyhlásil "taktický ústup". K tomu přitom dochází na širším strategickém půdorysu. Řada ekonomů - liberálních i konzervativních, od vyznavačů Keynese po zastánce Hayeka - Trumpa opakovaně varovala, že čím více bude konflikt eskalovat, tím větší je riziko, že ohrozí růst americké ekonomiky. Té, již předtím pozdvihl daňovou reformou a deregulací.
Jinými slovy, že tempo růstu se nejen sníží - což se nyní v meziročním srovnání už děje -, ale že americká ekonomika by se mohla převrátit do recese. A jak hlásil titulek "Akcie, dluhopisy varovně blikají" na titulní straně včerejšího vydání Wall Street Journal, signálů, že se blíží útlum, přibývá.
Pět proti patnácti
Silná ekonomika je nejlepší šancí Donalda Trumpa na znovuzvolení. V obecných průzkumech hodnotí prezidenta pozitivně jen 43 procent Američanů, zatímco negativně 54 procent. Prezidentovu ekonomickou politiku, a to zároveň jako jedinou jeho agendu, ale Američané stále ještě hodnotí většinově - z 54 procent - kladně.
Pokud by o tuhle kartu Donald Trump přišel, jeho naděje silně poblednou. Od roku 1900 obhajovalo Bílý dům dvacet prezidentů. Patnáctkrát úspěšně. V pěti případech, kdy naopak prohráli (naposledy to byl v roce 1992 George H. W. Bush v souboji s Billem Clintonem), byla vždy americká ekonomika nedlouho před volbami nebo ještě i během nich v recesi.
Trump nemůže obchodní válku vyhrát tak rychle a snadno, jak si představoval. Nikdy není dost brzo myslet na Vánoce, stejně tak ovšem na příští volby. Trump není hodný Santa, který odsunul nová cla, aby Američanům nezkazil Vánoce. Především si sám vybral oddechový čas. Otázkou už totiž je, zda kvůli válce s Čínou nakonec nepřijde o Bílý dům.
