Je opravdu dobrý nápad léčit zápal plic pijavicemi? přemítal před dvěma sty roky doktor Pierre Louis o dobových metodách medicíny. A hned si také odpověděl: To se musí vyzkoušet. Jedné skupině pacientů tak pijavice nasadil hned, u druhé se rozhodl počkat. Poté, co byli všichni pacienti buď zdraví, nebo mrtví (na antibiotika si svět musel ještě sto let počkat), se pustil do chmurných počtů. Ve skupině "pijavice hned" zemřelo téměř dvakrát více lidí.
Svým výzkumem odstartoval Louis nejen ústup pijavic z ordinací do historických knih, ale také metodu, která dnes neuvěřitelně vylepšuje a prodlužuje životy většině lidí na planetě: systematické testování léků. A v pondělí za její aplikaci při "léčbě" chudoby v rozvojových zemích dostali ekonomové Abhijit Banerjee, Esther Duflová a Michael Kremer Nobelovu cenu.
Vtip metody, kterou dnes celý vědecký svět zná pod zkratkou RCT (randomized controlled trial), je totiž v tom, že dokáže říct, co opravdu funguje, a to nejen v medicíně.
Knihy si nechte a peníze dejte ženám
Michael Kremer si tak například položil otázku: Má přístup k většímu množství učebnic vliv na výsledky žáků v Keni? Pro odpověď nestačí jen podívat se na školy, kde mají více knih a porovnat jejich výsledky se školami, kde je jich nedostatek. Školy s více knihami jsou totiž často v bohatších regionech, kde mají žáci mnoho dalších výhod, a "efekt knih" tak může být spíš "efektem bohatství".
Je potřeba začít házet kostkou - náhodně vybrat školy (pacienty), které budou dostávat dodávky knih (léky) - a po čase změřit, zda se jim daří lépe než neobdarovaným. Náhodný výběr je v tomto případě nejlepším spojencem vědy. Kdyby si byl Pierre Louis pro bezpijavicovou léčbu vybral například jen mladé lidi, o neúčinnosti pijavic by se toho moc nedozvěděl, ve skutečnosti by totiž testoval roli mládí v šanci na přežití.
Jak to v Keni dopadlo? Efekt knih byl mizivý a působil jen na ty nejlepší žáky. Podobně dopadly i obědy zdarma, které úspěšnost žáků také nijak neovlivnily.
Další stovky experimentů letošních nobelistů a jejich následovníků už ale dokázaly odhalit cesty, jak v rozvojových zemích dostat učitele do škol, jak zajistit lepší proočkovanost v Indii, jak zvýšit výnosy chudých farmářů v Africe a vylepšit vzdělání jejich dětí i jak naučit méně gramotné lidi šetřit na horší časy. Pomohly také zjistit, zda je pro pozitivní vývoj v chudých regionech lepší ekonomicky a sociálně podporovat muže, ženy, nebo celé rodiny (spoiler: jsou to v naprosté většině případů ženy).
Miliardy dolarů tak dnes díky trojlístku oceněných putují do míst a programů, kde skutečně mají šanci pomoci.
Jen sotva lze přecenit, kolik význačností letošní ekonomická "nobelovka" přinesla. Získal ji nejmladší člověk v historii (Esther Duflová, 46 let), teprve druhá žena (Esther Duflová) a první manželský pár za společnou práci (Abhijit Banerjee a Esther Duflová). Je to zároveň poprvé, kdy byla udělena za masivní experimenty na lidech, tedy za zásahy do skutečných životů (za experimenty v laboratoři ji naposledy předloni získal behaviorální ekonom Richard Thaler). A za zmínku stojí i neveselý fakt, že je to v historii tohoto ocenění teprve podruhé, kdy se ve zdůvodnění objevuje slovo "chudoba".
Co je ale nejdůležitější: novopečení nobelisté "změnili nejen ekonomii, ale celý svět", jak to trefně popsal ekonom Dean Karlan. Jejich práce zkrátka opravdu reálně pomohla desítkám milionů lidí. I díky nim se tak dnes pod hranicí chudoby pohybuje méně než deset procent světové populace, zatímco ještě v roce 1990 to byla více než třetina.
Čerstvě oslavované trojici přísluší ještě jedno prvenství. Ukázala, že světovou ekonomii lze dělat téměř s každým: se státy stejně dobře jako se školami, neziskovkami, investory, městy, vesnicemi, mezinárodními i finančními institucemi. Zkrátka s kýmkoli, kdo je ochotný přemýšlet a naslouchat nikoli předsudkům, svým představám a přáním, ale datům. Ego to mnohdy nepotěší, ale komu jde o věc, dozví se často, jak ji dělat lépe, protože oceněné výzkumy mu pomohou zbavit se nejrůznějších křišťálových koulí a "pijavic" - zkrátka všeho přebytečného, co nejen nepomáhá, ale nezřídka i vyloženě škodí.
Změna jako Brno
Jak je na tom v tomto ohledu Česko? Zatím bídně. Testoval se zde nový zákon regulující on-line hazard - aby skutečně chránil hráče z rizikových skupin a zároveň nikoho neomezoval (podílely se na něm společnosti Behavio a Schola Empirica). Další výzkum zase pátral po tom, zda by vězňům při návratu do společnosti pomohlo zvyšování sebedůvěry. V Brně pak úspěšně dopadl projekt, který pomáhal se zabydlováním bezdomovců.
Pořád jde ale spíš o jednotky případů a my bychom jich potřebovali spíše stovky a tisíce. Že se to vyplatí, ukazují výsledky ze Spojených států, kde podobné projekty pomohly ukončit bezdomovectví i u čtyř z pěti lidí.
Zatím asi největší testovací projekt u nás chystá několik velkých nadací spojených ve fondu Eduzměna. V celých regionech budou ve školách zkoušet, "co funguje", a porovnávat výsledky s oblastmi, kde se změny nezavedly. Nejúspěšnější opatření se pak pokusí prosadit pro celou zemi.
Přesně tak to má vypadat. Experty na to v Česku máme, a to i světového formátu (Filip Matějka, Michal Bauer, Julie Chytilová). Na straně státu, měst či škol ale většinou nemají s kým spolupracovat. Jasně, testování něco stojí, ale dělat blbá či zbytečná rozhodnutí je mnohonásobně dražší.
Lukáš Tóth, ekonom, je spolumajitelem společnosti Behavio Labs.
