reklama
 
 

Ivo Mathé: Zemanovi nejde jen o pomstu České televizi. Chce rozvrátit právní systém

20. 4. 2019 19:50
Ladislav Jakl projel do vysílací rady jako nůž máslem. Doufám, že se ostatní strany vzpamatují a o nominacích se povede zásadní diskuse, říká bývalý ředitel ČT a kancléř prezidenta Havla v rozhovoru s Jiřím Leschtinou.

Byl produkčním veleúspěšného televizního seriálu Nemocnice na kraji města. Jako první ředitel veřejnoprávní České televize sváděl boje s bossem soukromého televizního byznysu Vladimírem Železným. Svůj manažerský rukopis otiskl jak na Hrad, když se stal posledním kancléřem Václava Havla, tak i do školství jako rektor Akademie múzických umění. Ať již však Ivo Mathé působil kdekoliv, nikdy nepřestal vystupovat na obranu veřejnoprávních médií. Dnes přednáší na FAMU a je prezidentem České filmové a televizní akademie. 

Před devatenácti lety jste v jednom rozhovoru prohlásil: Politici by chtěli Českou televizi ovládat, zejména je tento apetit rozšířen v Poslanecké sněmovně. Platí to dodnes?

Ono to platilo od počátku. Když Česká národní rada na podzim roku 1991 schvalovala zákony o České televizi a Českém rozhlase, tak už tehdy se tam objevovaly hlasy, ze kterých bylo možno vyčíst, že televize má být politiků. Však také uzákonili, že mediální rady volí poslanci. S každou novelou zákona se pak vazba na parlament zvyšovala.

V čem hlavně?

Sněmovna si přivlastnila právo schvalovat výroční zprávy České televize, pak také její kodex, který byl veřejnou, ale v samotné televizi vyvinutou normou. To všechno svědčí o tom, jak politici přitvrzovali a nikdy myšlenku ovládat Českou televizi neopustili. Oni se cítí být akcionáři České televize. Což je ovšem hluboký omyl. Česká televize je službou veřejnosti, a ne poslancům.

Politici ale argumentují, že když volí členy mediálních rad, tak mají za jejich činnost a potažmo i za veřejnoprávní televizi a rozhlas také zodpovědnost. Nezní to logicky?

To je zajímavé, že tuhle zodpovědnost si přivlastňují jen v dolní komoře. A Senát, tedy půl parlamentu, z toho úplně vylučují. V zákonu o České televizi z roku 1991 se v jednom z prvních paragrafů říká, že Česká televize není zodpovědná za závazky státu a stát není zodpovědný za závazky České televize. Z toho pramení jasně definovaná samostatnost, kterou politici soustavně narušují.

Jak se jejich tlak projevoval, když jste byl v 90. letech ředitelem České televize a v čele země stál premiér Václav Klaus? Volal vám?

Tak samozřejmě volal a volali jiní, chodili za mnou. Klaus měl svou taktiku. Většinou začínal: Já se na televizi nedívám, ale včera mi říkal syn nebo manželka… A teď následovalo, co se mu nelíbilo, třeba že zpráva o tom, jak zahajoval brněnský veletrh, nebyla na prvním, ale až na desátém místě.

Co jste mu odpovídal?

No, že to tak prostě je. Tak to posoudil vedoucí vydání podle důležitosti. A tím to pro mne končí. Klaus se ještě chvíli hněval a pak zavěsil. A vůbec mu nedocházelo, že do toho nemá co mluvit. On je jeden z těch politiků, kteří nikdy nepochopili smysl veřejnoprávního vysílání. Tihle lidé by rádi viděli elektronická média buď jako státní, tedy v moci vlády, nebo soukromá, která mají vydělávat peníze a mlčet.

Soukromá média, zvláště televize Nova Vladimíra Železného, ale měla vztah s vládnoucí garniturou o dost vřelejší.

Železný politikům v této zemi ukázal, jaké obrovské možnosti se skrývají v mediální moci, kterou si postupně vytvořil. A každý týden na ní pracoval ve svém pořadu Volejte řediteli. Do té doby myslím politici netušili, jakou sílu ovlivnění může mít televize. Železný jim taky ukázal sílu obchodování s informacemi. To všechno politiky utvrzovalo v jejich touze podmanit si veřejnoprávní média.

Jaké obchodování s informacemi máte na mysli?

Případy, kdy privátní média neodvysílají všechno, co o nějaké kauze vědí. A za to dostanou příslušné benefity, přístup k exkluzivním informacím, konkrétním lidem. Víte, symbióza politiků se soukromými médii má počátek v udělování licencí v roce 1993. Tehdy rada v neúplném složení šesti lidí během jednoho měsíce udělila televizi Nova licenci úplně zadarmo. Nad tím se nikdo nepozastavuje ani v časech, kdy soudně přezkoumáváme privatizaci OKD. Pololegální rozdávání licencí předurčilo vztah politiků a soukromých médií. Majitelé soukromých stanic byli politikům zavázáni a kontaminovali mediální prostředí, do něhož vnesli víc špíny než hygieny.

Jak vám rozjezd Novy zkomplikoval práci na Kavčích horách?

Nesmírně. Česká televize fungovala na trhu sama zhruba rok. A to bylo považováno za nebezpečí demokracie. V Poslanecké sněmovně panoval mezi politiky naprosto přesvědčivý názor, že opravdová kvalita vysílání přijde teprve se soukromými vlastníky. Proto tak rychle a komfortně vznikla Nova. Za podmínek, které neměl při rozjezdu žádný vysílatel v Evropě. Dostala do vínku nejlepší sadu frekvencí. Přetáhla všechny důležité lidi z České televize. Od vrcholných manažerů přes techniky a redaktory. A začala se chovat velmi drsně.

Jak jste se bránil nájezdům soukromé konkurence?

Z mnoha pohledů, a to i některých mých kolegů, byl můj přístup naivní. Trval jsem na tom, že musíme za každou cenu zůstat korektním nadstranickým médiem. Nenechat se strhnout do přímé konfrontace ať už s politiky, nebo soukromým médiem. Přesto jsem se několika názorovým výměnám s Vladimírem Železným nevyhnul.

Pololegální rozdávání licencí předurčilo vztah politiků a soukromých médií. Majitelé soukromých stanic byli politikům zavázáni a kontaminovali mediální prostředí, do něhož vnesli víc špíny než hygieny.

Kde jste se střetávali?

Spíš na konferencích. Jeho tlaky ale byly znát hlavně na výjezdních zasedáních parlamentní mediální komise, na která poslanci vyráželi do různých rekreačních středisek. Železný vždycky přijel o den dřív, nasliboval jim hory doly, rozdal ty plyšové psy Nováky, a oni se pak druhý den do mne pustili, co všechno dělám špatně.

V nepřítele číslo jedna České televize se ale nakonec vyvinul Miloš Zeman. Jak se to začalo?

Když Česká televize přišla na jeho cestu do Bambergu, kde jednal s čechošvýcarským podnikatelem Janem Vízkem (takzvaná bamberská aféra vypukla v roce 1998, pozn. red.). Ten mu nabízel několik set milionů korun pro stranu a za to požadoval ministerská křesla pro své lidi. Zeman nejdřív tvrdil, že s Vízkem po pěti minutách vyrazil dveře. Česká televize zjistila, že se s ním sešel pětkrát. Zeman se strašným způsobem zamotal do série lží a fantazií. Správně si pak už neměl v politice ani škrtnout. Ale nějak to přežil, a protože to je pomstychtivý člověk, tohle České televizi nezapomene do konce svých dnů.

Myslíte, že po tomhle skandálu si politici uvědomili, že tady vzniklo veřejnoprávní médium, které jim bude koukat pod prsty?

Tehdy se politici utvrdili v tom, že je pro ně důležité mít Radu České televize pod palcem. Za mého působení tam bylo dost osobností, názorově vyhrocených, avšak korektních, ačkoli někdy to byli i docela ostří hoši. Do další rady už poslanci zvolili spíš nevýrazné, leč stranicky determinované a nesolidní figury.

Nedávno Miloš Zeman přišel s plánem na ovládnutí České televize, když vyzval poslance, aby neschválili výroční zprávy ČT, čímž by padla rada, vznikla by nová, jež by měla vyměnit ředitele. Co říkáte na tenhle recept hlavy státu?

Je to jen další kolo Zemanovy soukromé války proti televizi. Pokračování jeho sedláckých metod a provokací. Ale obávám se, že prezidentovi už jde o víc než jen o pomstu České televizi. Zapadá to do Zemanovy rozvratné války proti demokratickým institucím a právnímu systému země. Ještě před útokem na televizi vyzval k finančnímu vyhladovění Senátu. Prezident tady ponouká Poslaneckou sněmovnu ke zničení druhé půlky zákonodárného sboru! To už je v konfliktu s ústavou, na kterou přísahal. Stejně jako jeho podrývání důvěryhodnosti bezpečnostních služeb státu, kterým se jistě zalíbil Moskvě.

Nicméně v útrobách Poslanecké sněmovny leží stále neschválené zprávy České televize za rok 2016 a 2017. Proč to poslanci zdržují?

Asi to bude nějaká příprava k útoku. Nabíjení zbraní pro případ, kdyby se našla většina pro odvolání rady. Nejvíce o to usiluje samozřejmě Tomio Okamura a také komunisté. Kdyby se jim podařilo přemluvit část ANO, tak jsou neprojednané zprávy odjištěným granátem, kterým je možné okamžitě radu ČT rozmetat.

Nicméně Andrej Babiš nedávno vyzval poslanecký klub ANO, aby zprávy České televize schválili. Svědčí to o něčem?

Premiér jezdí po Evropě, stýká se i s řadou světových politiků, před nimiž se chce odlišovat od Hradu a některých podivných lidí, jako jsou představitelé komunistů nebo Okamura. A jako pozměňuje své názory na zahraniční politiku, nelísá se k Rusku a Číně, tak možná mění i názor na veřejnoprávní média. A nechce se mu jít s nimi do otevřeného střetu.

Když mluvíme o Babišovi, je pravda, že vás v roce 2013 lákal do hnutí ANO?

Je to pravda.

Co jste mu řekl?

Že hnutí ANO nebude nikdy moje strana. A kdybych chtěl vstoupit do politiky, udělal bych to už dřív nebo v roce 2011, kdy jsem se s podporou Starostů a nezávislých, ale i řady známých umělců mohl stát ministrem kultury v Nečasově vládě. Nabídka od Babiše ale nebyla poslední. Hnutí ANO si na mne ještě vzpomnělo, když hledali kandidáta na pražského primátora.

Jak na vás tehdy Andrej Babiš působil?

Když mi říkal, jak ho rozčiluje korupce, tak to znělo docela autenticky. Nepoznal jsem, jestli ho to štve proto, že vypadl z rozdělení moci mezi ODS, ČSSD a jimi preferovanými podnikateli. Anebo zda je tím, od koho chtěli peníze, a on jim je nedával. Ale každopádně při líčení motivace vypadal důvěryhodně. A pochopil jsem, proč se ke spolupráci s ním nechaly zlákat i takové osobnosti jako Martin Stropnický, Jiří Zlatuška a někteří další.

Každopádně teď to vypadá, jako by chtěl Andrej Babiš ovládnout veřejnoprávní média postupným obsazováním mediálních rad za pomoci hlasů komunistů a okamurovců. V souhře poslanců ANO, SPD a komunistů se do rad dostávají lidé jako Petr Žantovský, Tomáš Kňourek nebo Ladislav Jakl. Jak vnímáte takový trend?

To je možná daleko hrozivější trend než otevřené útoky na média nebo výzvy Miloše Zemana. Jen to potvrzuje, že skrytá koalice Babiše, Okamury a Filipa skutečně funguje. Komunisté podporují vládu a teď si za to vybírají desátek. Mimo jiné v podobě vlivu na veřejnoprávní média. Ale osobují si právo mluvit i do diplomacie, zahraniční politiky, personálního obsazování státních úřadů. To je pro mne nejsmutnější zjištění třicet let po Listopadu.

Jsou lidé, které skrytá koalice dosadila do mediálních rad, opravdu takovým ohrožením pro veřejnoprávní média?

Občas slýcháme uklidňování, že to jsou spíš šašci a provokatéři, kteří to vlastně nemyslí vážně. To si nemyslím. Tihle lidé svým bludům uvěřili a vžili se do svých rolí. A to natolik, že jsou skutečně nebezpeční.

Ladislav Jakl po svém zvolení do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání řekl, že zastupuje část názorově vyhraněné veřejnosti, která má právo mít v Radě své zastoupení. Nemá pravdu?

Pochybuji o tom, že si Ladislav Jakl dělal nějaký průzkum ve veřejnosti, kolik lidí souhlasí s jeho brutálním návrhem zrušit Český rozhlas a Českou televizi. On by se do rady nikdy nedostal, kdyby pro něj nehlasovala většina klubu hnutí ANO, které rozhodně nemá v programu zrušení veřejnoprávních médií.

V příštím roce a půl skončí v Radě České televize devět radních. Takže ještě před parlamentními volbami může mít Babišova skrytá koalice Kavčí hory pod kontrolou.

Tohle nebezpečí je zcela reálné. Ale doufám, že k tomu nedojde. Že se ostatní strany vzpamatují a o nominacích se povedou zásadní diskuse. Podívejte se, jak Senát zevrubně probírá kandidáty na ústavní soudce. Nic takového jsem v poslední době nezaznamenal ve sněmovně při volbě členů mediálních rad. Vždyť i ten Jakl projel do rady jako nůž máslem.

Nemyslíte ale, že pokud bude skrytá koalice disciplinovaná, tak se ten proces zvrátit nedá?

Technokraticky vzato se zvrátit nedá. Ale parlament není pouhá matematika. Když budou kandidáti při těch diskusích "svlékáni do naha" a budou zveřejněny všechny detaily z jejich minulosti, tak se někteří odvaří ještě před samotnou volbou. Nedávno stáhl kandidaturu do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání její bývalý člen za ODS Petr Štěpánek, kterého teď navrhlo ANO. Také proto, že se nad jeho kandidaturou včas rozpoutala debata.

Poslední volby do mediálních rad kritizoval ředitel České televize Petr Dvořák. Podle něj rozhodování Poslanecké sněmovny "zřetelně ukazuje snahu posílit názorové proudy, které volají po omezení nezávislých médií". Je vhodné, aby šéf veřejnoprávního média takhle tvrdě politicky vystoupil?

Situace je asi natolik vážná, že tak musel vystoupit. Petra Dvořáka trochu znám a vím, že to není žádný střelec od boku. A přece vidíme, co se teď odehrává. Ředitel ČT jen, poněkud nezvykle, pojmenoval věci pravým jménem. Včas varuje, co se chystá.

Iniciativa Svobodu médiím připravila novelu zákona, podle které by už vůbec mediální rady nevolili politici. Podle návrhu by členy rad přímo delegovaly významné společenské instituce jako Akademie věd, Česká konference rektorů, odbory, Česká biskupská konference a další. Nebyl by to lepší systém?

Problém vidím v tom, jak by sněmovna ve své současné, ale i jakékoliv příští podobě vybírala ty respektu hodné společnosti. Okamžitě by se rozjely debaty, proč právě třeba Akademie věd a nikoli dejme tomu Českomoravská myslivecká jednota. To je přece u nás bezkonkurenčně nejsilnější lobby. A když už tam bude myslivecký svaz, tak proč by tam neměla být nějaká další organizace prosazující partikulární zájmy, která bude prohlašována za stejně relevantní jako třeba Česká biskupská konference. Výsledkem takového divokého procesu mohou být nevyzpytatelné třeba čtyřicetičlenné rady, ovlivnitelné možná víc než rady současné.

Vy jste dřív navrhoval trojčlenku, tedy aby mediální rady jmenovali z jedné třetiny Poslanecká sněmovna, Senát a prezident. To se vám už nezdá?

Asi by to bylo lepší než současný stav. Ale dost jsem k té myšlence ochladl. Navrhoval jsem to, když byl prezidentem Václav Klaus, s tím, že by si snad nedovolil jmenovat do rady nějaké šílené kandidáty. U Miloše Zemana jsem si bohužel jist, že právě to by udělal. Ukázal by se s nejhoršími jmény, na která by přišel. Všemi jmenovacími pravomocemi měl být pověřený Senát, to by bylo ústavně komfortní.

Ve spolupráci Primy a CNN má vzniknout nový zpravodajský kanál CNN Prima News. Co od toho očekáváte?

Zatím to neberu vážně. Nevím, proč zrovna CNN by měla mít zájem spojovat své jméno s televizí, jako je Prima. Kdyby k tomu přece jen došlo a CNN začala prosazovat svá editoriální pravidla a dohlížet na ně, tak by to bylo určitě občerstvující. Jen si myslím, že by to musela dělat s jinými lidmi, než kteří dnes určují zaměření a kvalitu zpravodajství na Primě.

Petra Dvořáka trochu znám a vím, že to není žádný střelec od boku. A přece vidíme, co se teď odehrává. Ředitel České televize jen, poněkud nezvykle, pojmenoval věci pravým jménem. Včas varuje, co se chystá.

Máme na trhu ale i výrazně politického soukromého vysílatele Jaromíra Soukupa a jeho televizí Barrandov. Jak vnímáte tento mediální produkt?

To je pitoreskní záležitost. A zároveň myslím ztrátová záležitost. Jeho sledovanost je nízká, u těch nejúspěšnějších pořadů ani ne dvě stě tisíc diváků. Tomu musí odpovídat i nízká cena, kterou mohou chtít za reklamu. To všechno navzdory neuvěřitelné aktivitě pana Soukupa v jeho pořadech, která musí být podle mne snad živena i nějakými psychotropními látkami. No a to možná má vliv na úsudek pana majitele a na to, co na obrazovce vyvádí.

V televizi Barrandov ale dál drží výrazný majetkový podíl čínská státní společnost CITIC, která převzala zadluženou CEFC.

Tak to je další absurdita. Dovede si představit, že by čínský komunistický stát, který pronásleduje vlastní kritiky, majetkově vstoupil například do nějaké americké televizní společnosti?

Poté, co jste skončil jako ředitel České televize, pracoval jste jako kancléř pro Václava Havla. Spatřujete rozdíly od vašeho pojetí funkce kancléře se současným kancléřským působením Vratislava Mynáře?

Tak to je nebe a dudy. Pojímal jsem kancléřskou funkci jako čistě manažerskou apolitickou záležitost. Neměl jsem za sebou pochybnou podnikatelskou minulost, která by mne na Hradě doháněla. Nejvyšší forma bezpečnostní prověrky? To byla samozřejmost. Jako kancléř máte pod sebou lidi, kteří pracují s tajnými materiály. A musíte kontrolovat, jak pilně a pečlivě to dělají. Ale když nesmíte vědět, na čem pracují, tak je nemůžete řídit. Pokud prezident tvrdí, že absence prověrky panu Mynářovi nepřekáží v práci, tak buď tam každodenně porušují bezpečnostní předpisy, anebo je na Hradě totální holubník.

Kancléř Mynář se snažil ovlivňovat soudce nejvyšších soudů včetně ústavního. Jak jste na Hradě řešili, s kým se můžete scházet a s kým nikoliv?

To mě nikdy nenapadlo, abych si sjednával schůzku s jakýmkoliv soudcem. Nebo aby mě prezident vyslal za ústavním soudcem. Vždycky jsme počítali s tím, že prezident se může stát účastníkem nějakého soudního sporu. Jako když například premiér napadl u Ústavního soudu prezidentovo jmenování Zdeňka Tůmy guvernérem České národní banky, proti němuž se Zeman i Klaus stavěli s nepochopitelnou zuřivostí. Ale jako kancléř jsem jednal například s šéfy bezpečnostních služeb, od nichž k prezidentovi plynou informace, on sám je může úkolovat. To se ale netýká pana Mynáře, který nemá bezpečnostní prověrku.

Václav Havel otevřel řadu hradních prostor veřejnosti, zatímco za Miloše Zemana se prezidentské sídlo návštěvníkům zásadně uzavřelo. Jak to vnímáte?

Jako návrat k bolševismu a Husákovým časům. A k panské nabubřelosti, když na oslavě Mynářových narozenin si v uzavřených prostorách Hradu vytáhnou ven krásné Šípkovy židle a zarazí je do písku. Tak to dopadá, když se malým lidem otevře velký svět.

Prezident a jeho lidé poukazují na to, že dnes je mnohem nebezpečnější doba než za Václava Havla. Není zvýšená ochrana Hradu pak namístě?

To myslíte osobní prohlídky před Hradem jako při nástupu do letadla? S frontami, táhnoucími se až na komunikaci, kde by se dlouho čekající lidé mohli skutečně stát cílem útoku? To není obrana Hradu, ale programové budování strachu ve veřejnosti. Mně někdy připadá, že si snad na Hradě přejí, aby tady k nějakému útoku došlo. Protože se snadněji vládne, když se lidé bojí. A lépe se věří demagogovi, který nás děsí zveličenými hrůzami.

Jak se podle vás účinkování Miloše Zemana a jeho lidí na Hradě podepíše na vnímání prezidentského úřadu?

Mám jednu hrůznou představu. Kdyby se rozhodl znovu kandidovat na prezidenta Václav Klaus, který dal hromadnou amnestii ekonomickým zločincům, tak ho lidé zvolí. Protože Miloš Zeman snížil laťku natolik, že po něm se každý kandidát bude zdát jako lepší prezident.

Politici ovlivňují nezávislost ČT. Třeba Klaus jr. přes Déčko, tvrdil na semináři ředitel České televize Petr Dvořák. | Video: Tomáš Cetkovský, Blahoslav Baťa |  02:00

autor: Jiří Leschtina | 20. 4. 2019 19:50

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama