David Klimeš David Klimeš | Rozhovory
6. 11. 2019 11:00

Stávku učitelů podporuji, říká Středula. Levicový kandidát na prezidenta tu má šanci

Je na něm vidět, že není šťastný, jak vyjednávání jeho školských kolegů s vládou dopadlo. Ale jako předseda odborové centrály za nimi stojí. Mnohem spokojenější je při hodnocení výsledků kampaně Konec levné práce, která během čtyř let vytlačila citelně vzhůru platy v eráru i soukromém sektoru. Při dotazech na prezidentskou kandidaturu volí slova velmi pečlivě. Je z nich ale jasné, že o ní uvažuje.
Josef Středula
Josef Středula | Foto: Lukáš Bíba

Pane předsedo, bylo vůbec možné dnešní stávku školských odborů připravit hůř?

Především bylo možné se dohodnout. Pan premiér na počátku roku učitelům sliboval navýšení o 15 procent, pak se z toho stalo procent 10…

… v té chvíli by česká společnost asi stávku pochopila. Ten moment už je ale dávno pryč. Teď stávka podporu nemá, i když celkově jistě většina lidí podporuje navyšování platů ve školství.

Podpora stávky nikdy nebude stoprocentní, ale šest tisíc škol už je obrovské množství. Moudrá vláda by to brala jako výstrahu, že školství není v pořádku a sliby se mají plnit, nikoliv redukovat a devastovat.

Úplně špatně jsou pak vzkazy kabinetu, že už se není o čem bavit. Vždy je se o čem bavit. Tím spíš, když jde o budoucnost země.

Souhlasíte tedy s požadavkem, aby ta navrhovaná dvě procenta z celkového  desetiprocentního navýšení nebyla k dispozici ředitelům, kteří by z nich pak mohli oceňovat kvalitní učitele?

Ale ředitelé mají na něco takového peněz dost…

… a odkud, prosím vás? Všechno to předchozí navyšování šlo do tarifů. Platy ve školství jsou tak extrémně nivelizované a ředitelé mohou dobré učitele odměnit leda vlídným slovem.

Ne, ne, ne. Už dnes mají ředitelé v průměru pět šest tisíc na osobní ohodnocení a to jim nikdo neupírá. A učitelé chtějí mít jistotu navýšení v tarifu, protože z dosavadní praxe přerozdělování těchto nenárokových odměn víme, že nikdy nedoputovaly do všech škol. A ani sami ředitelé nevěří, že tomu tak letos bude.

To je tradiční odborářský přístup. Zkusme to tedy jinak: neuspořádáte si po dnešní stávce tady v odborové centrále takové malé školení, jak se skutečně dělá efektivní nátlak?

Řeknu vám to takhle: na počátku nikdo stávkovat nechtěl. Učitelům vláda slíbila patnáctiprocentní růst platů. Pak z toho ale bylo jen procent deset, což je pokles o celou třetinu. A nakonec následovala už jen ministrova hra s čísly na schovávanou. Takto se sociální dialog nevede. Odbory se dohodnout chtěly. Protest začaly připravovat, až když nebylo zbytí. Jestli se vládě něco povedlo, pak to, že v šesti tisících školách vybudila odhodlání stávkovat. Stojí za nimi navíc i skupiny, které předtím s odbory nebyly na stejné vlně, třeba Pedagogická komora.

Takže z vašeho pohledu je postup v pořádku?

Ano, byť bych si přál samozřejmě dohodu. A nezapomínejme, že budeme muset hledat i po stávce, aby neeskalovala.

Co to znamená?

Že se z jednodenní stávky může stát taky vícedenní.

Kvůli tomu, že vláda - která mimochodem po dlouhé době platy skutečně reálně zvedá - trvá na tom, že pětina z těch slíbených deseti procent má být vyhrazena na odměny?

Kvůli tomu, že z původních slibů uvidí učitelé na výplatnici o dost méně. A i po přidání budou pařit k nejhůře placeným vysokoškolákům v Česku.

Všichni se vás ptají na prezidentskou kandidaturu, ale mě zajímá, jak hodnotíte své premiérství. Protože po čtyřech letech kampaně nazvané Konec levné práce, která přinesla masivní nárůst minimální i průměrné mzdy a dosáhla zvýšení platů v eráru, to vypadá, jako byste v zemi reálně vládl vy.

Kdybychom na počátku nevěřili, že ta kampaň má smysl, nikdy bychom se do ní nepustili. Na jejím počátku v roce 2014 stála úvaha, že máme sice už několik let po krizi, ale reálné mzdy se tu stále propadají. Neviděli jsme důvod dál čekat, až někdy bude možná lépe.

Už to zkrátka nešlo, takhle bychom se nikdy k západní Evropě nepřiblížili. Takže jsme ve správnou chvíli spustili správnou kampaň. Vůbec jsme ale nevěděli, jak úspěšná nakonec bude. Hodnotili jsme vždy situaci z roku na rok a že to takto slušně dopadlo, nás samozřejmě těší.

Teď prosím trochu sebekritiky: Za co z toho může Středula a za co roky hospodářského růstu a antimigrační hysterie, která způsobila, že tu chybí na trhu práce stovky tisíc lidí?

Středula nemůže za nic…

… proč si myslíte, že vám to budu věřit?

Ale ten úspěch opravdu stojí na práci celé masy lidí. Od nás sice dostali argumenty a inspiraci, ale vyjednávat v podnicích už museli sami. A zvládli to skvěle. Podnikatelé nám říkali, že se vlamujeme do otevřených dveří, protože ekonomika stejně roste. Ale ty dveře byly zajištěné petlicí. Nikde to nebylo tak, že odbory chtěly přidat deset procent a zaměstnavatel řekl: ale, nebuďme malicherní, jsou dobré časy, dejme patnáct. Naopak i přes hospodářský růst a růst zisků se občas začínalo na nabídce, která nepokrývala ani inflaci.

Chci ale zdůraznit, že růst platů nepomohl jen zaměstnancům, prospěl i zemi jako celku. Víte přece, jak velká část zisku dnes z Česka odtéká do zahraničí. A nám se podařilo přispět k tomu, aby se přelil i do mezd a zůstalo jej tady víc.

Ptal jsem se, za co mohou odbory a za co růst, protože pokud přijde ochlazení ekonomiky, už se vám ty požadavky nebudou vymáhat tak snadno. Vyválčíte těch slibovaných šest až sedm procent na příští rok?

Každou z firem posuzujeme zvlášť, neříkáme, že generálně to bude šest až sedm procent. Ale nejbližší roky vypadají pozitivně. Česko má pořád dobře našlápnuto a může se dál přibližovat Západu růstem mezd i produktivitou.

Šest až sedm procent při předpokládané inflaci dvě a půl procenta pořád představuje zajímavý platový růst. A podniky jsou schopny ho zaplatit. Nedáváme nicméně požadavky na více let, protože nevíme, jak na nás dopadne brexit, obchodní války nebo ceny vstupů.

Ale přesto ničíte docela velkou část toho, čemu se říká levná ekonomika, přitom jinou zatím nemáme.

Proto chceme, aby stát přijal vizi, jak inovovat a pomoci především domácímu malému a střednímu podnikání, aby začalo prosperovat. Jestliže to neuděláme, prohrajeme budoucnost. Potřebujeme inovativní firmy, start-upy.

Po státu toho chcete spoustu. Ale není možné s ním někde najít smír? Třeba v minimální mzdě, která už několik let výrazně roste? Nyní bojujete o 15 tisíc, ale není i vaší chybou, že už dávno nemáme automatický vzoreček, který by ji pravidelně upravoval? Mohli bychom si pak odpustit to každoroční divadlo…

Problém je, že se nejsme schopni dohodnout, na jaké úrovni ten vzoreček zafixovat. Přeme se o to, z jakého základu se to bude počítat. Zda to bude aktuální mzda, nebo třeba mzda za minulý rok. Druhým bodem sváru je samotné procento k průměrné mzdě. Několikrát už jsem řekl, že bude-li se blížit k 50 procentům, je to pro nás už k jednání. Šéf zaměstnavatelských svazů pan Hanák ví, že 40 procent je pro nás nepřijatelných, a nyní je na něm, aby s něčím přišel.

Takže nejste vyznavačem vtipu, podle něhož jsou odboráři s minimální mzdou spokojeni, až když její výše přesahuje tu průměrnou?

Ne, nejsme blázni.

Co vlastně obory dál chtějí? Konec levné práce a hádka o minimální mzdu jsou už trvalkou. Ale bude něco i z vašeho tažení za konec dlouhé práce? ČSSD zatím navrhla zkrácení pracovní doby o pouhých třicet minut týdně, což je ovšem tak směšné, že to hned zapadlo.

My chceme celkově dobrou práci. V tom je dobrá mzda, dobré zdraví a právě i slušná pracovní doba.

Ve firmách, kde je kolektivní smlouva, jsme už dosáhli v 80 procentech zkrácení pracovní doby bez krácení výdělku na 37,5 hodiny. Nepotřebujeme to mít napsané v zákoně, chceme jen, aby se to rozšířilo i do dalších firem.

Takže s návrhem ČSSD nesouhlasíte?

Nemůžu hodnotit politické strany, ale naše představa je půl hodiny denně dolů proti dnešnímu standardnímu režimu. Což je minus 2,5 hodiny týdně a chceme toho dosáhnout prostřednictvím kolektivních smluv.

Pak je tu ovšem otázka dovolených. Státní zaměstnanci mají nárok na pět týdnů, v soukromém sektoru jsou to týdny čtyři. Snažíme se zatím vyjednávat v kolektivních smlouvách, aby nárok na pět týdnů měli i pracovníci v privátní sféře. Často se to daří, v tomto případě ale preferujeme, aby pětitýdenní dovolená byla daná zákonem.

Něco jiného: Jak k agendě odborového předáka sedí, že píše otevřené dopisy čínskému velvyslanci k situaci v Hongkongu a premiéra kritizuje za chystané ultralevné předsednictví EU?

Odbory se musí dívat do Evropy i celého světa. Byl jsem nedávno zvolen místopředsedou evropské odborové centrály, což je sociální partner Evropské komise. Pro nás je prostě prioritou, abychom se během předsednictví ukázali v co nejlepším světle. Umím si třeba představit summit předsedů vlád ne v Praze, ale třeba v Ostravě v Dolních Vítkovicích.

V Hongkongu jsme podpořili naše kolegy a zastali se tamních zaměstnanců.

A není to spíše tak, že Josef Středula přemýšlí, jak v případném druhém kole prezidentské volby kromě levice oslovit i městské liberály a tato témata se k tomu výborně hodí?

Ne. To nemá souvislost. Co se týče Hongkongu, tam nás požádali o solidaritu kolegové, protože lidé byli propouštěni ze zaměstnání za to, že se účastnili demonstrací.

Ale prezidentská kandidatura vás láká, ne? Premiérem už vlastně tak nějak jste, tak proč nezkusit Hrad?

Přiznávám: pokud se o vás v těchto souvislostech mluví, tak vás to samozřejmě potěší. Nyní ale chci hlavně v roce 2022 obhájit pozici odborového předáka.

Takže zatím také patříte do toho chumlu osobností, které hlasitě říkají, že je to těší, že by to byla občanská povinnost, čest a tak dále. Ale zase: kdo si včas neřekne, tomu může ujet vlak.

Volební období prezidenta končí v roce 2023, času je dost.

Není. Přejme panu prezidentovi jen dobré, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu může odstoupit každým týdnem a ze dne na den se najednou ocitneme v horké fázi prezidentské kampaně.

To máte pravdu. Ale prostě není fér takto uvažovat. Pan prezident měl zdravotní potíže od zvolení, úřad ale zvládá, a jestli mu něco přeji, tak pevné zdraví.

Upřímně řečeno, vaše případná kandidatura mě jako člověka spíše konzervativně orientovaného trochu zneklidňuje. Představuji si druhé kolo, kde budete vy a nějaký nepřijatelný národovec. Myslíte, že levicový odborář může vůbec oslovit liberály a konzervativce z měst, aby zvítězil?

Ale Miloš Zeman přece také neoslovil jen voliče z venkova, získal je i ve městech. Takže levicově orientovaný člověk nemusí být pro liberála problém. Navíc pokud by to opravdu bylo tak, že protikandidátem je nacionalista, nešlo by už v druhém kole moc o souboj klasické levice s tradiční pravicí.

Josef Středula
Josef Středula | Foto: Lukáš Bíba

Jak budete slavit 17. listopad? Co pro vás to datum znamená?

Pro mě to byl před 30 lety vlastně začátek veřejné kariéry. Vůbec jsem nevěděl, co se v Praze dělo, byl jsem doma na severní Moravě. Až druhý den ze Svobodné Evropy jsem se dozvěděl, co se stalo. Na vysoké škole báňské a pak i ve fabrice jsme začali být aktivní.

Báli jsme se, že se vše může ještě zvrtnout, zapojili jsme se do generální stávky, která byla velkým zlomem. Vytlačovali jsme z Vítkovic staré odbory, komunistickou stranu, Lidové milice, SSM.

To bylo hodně zajímavé a u mě to vyvrcholilo tím, že jsem se ve 22 letech stal místopředsedou odborů ve firmě, která měla šest a půl tisíce zaměstnanců.

Bál jste se?

Čekali jsem v tu dobu narození dcery a samozřejmě jsem si říkal, jestli to znovu neskončí jako v šedesátém osmém. Dnes už to vypadá nepravděpodobně, ale tehdy nikdo nevěděl, zda to nedopadne zase tragédií. Ty první dny byly ostré, nikdo nevěděl, co udělají Lidové milice, které se aktivizovaly. Co udělá armáda a policie.

Ale představoval jsem si také, že se mě jednou dcera zeptá, co jsem tehdy dělal, a chtěl jsem nějak slušně odpovědět.

Pořád se nemůžu zbavit představy, že ať už jste někde válcoval kolejnice, či dělal revoluci, byl jste u toho hladce oholen a měl perfektní oblek…

S milicemi na jednání jsem v obleku fakt nechodil. To bylo v montérkách.

Josef Středula (51)
Když ho prezident nedávno zmiňoval jako možného nástupce na Pražském hradě, ani si nemohl vzpomenout, zda je předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů Jiří nebo Josef, a dodal, že musí na své známosti ještě pracovat.
A Josef Středula na sobě pracuje. Léta bylo vedení odborové centrály v područí bývalých komunistických kádrů, kteří pak přecházeli plynule do ČSSD. Někdejší údržbář válcovacích tratí ve vítkovických železárnách ale touto cestou nešel. Jako mladík se vyšvihl do vedení nejvlivnějšího svazu KOVO, od roku 2005 ho vedl. V roce 2014 převzal celé odbory a razantně proměnil jejich image i strategii. Místo béčka sociální demokracie to nyní vypadá, že ČSSD je béčko odborů.
V roce 2019 byl Josef Středula zvolen i místopředsedou Evropské odborové konfederace. Už delší dobu se spekuluje o jeho prezidentských ambicích. Pokud se pro toto dobrodružství rozhodne, má dobrou šanci za sebou sjednotit levicové voliče a dostat se do druhého kola.

Dělám pro lidi a jejich lepší život, chci to dělat v pozici předsedy odborů, co bude poté, je otevřené. S Babišem mám korektní vztahy, respektujeme se | Video: Martin Veselovský

 

Právě se děje

před 7 hodinami

Tesla podle Muska postaví novou továrnu blízko Berlína

Americký výrobce elektromobilů Tesla hodlá postavit novou továrnu v blízkosti Berlína. Oznámil to podle agentur DPA a Reuters generální ředitel podniku Elon Musk.

Tesla již dříve uvedla, že brzy sdělí umístění svého evropského závodu s označením Gigafactory 4, který by měl zahájit výrobu v roce 2021. Musk dnes při předávání ocenění "Zlatý volant" v Berlíně prohlásil, že závod bude stát blízko berlínského letiště.

Zdroj: ČTK
Další zprávy