David Klimeš David Klimeš | Rozhovory
22. 3. 2020 19:56

Oslabení státních zástupců odmítám. Nechci polskou či maďarskou cestu, říká Bradáčová

S pražskou vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou o sporech s Marií Benešovou, potýkání s Čapím hnízdem i vězeňské matraci Davida Ratha.
Foto: Vojtěch Marek

Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v první části rozhovoru pro Aktuálně.cz přemýšlela o tom, jak se za posledních 30 let vlivem internetu proměnilo naše vnímání svobody projevu. V té následující řeší přímo svůj osud - protože i jí se přímo týká spor o nová pravidla výběru vedoucích státních zástupců, jak je prosazuje ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO).

Jak byste popsala debatu nad návrhem zákona o státním zastupitelství, který upravuje výběr zástupců? Zamrzlý konflikt mezi zástupci a ministryní spravedlnosti?

Je zřejmé, že se stále nedaří najít shodu. Představitelé státních zástupců si řekli své, paní ministryně si také řekla své a posun nevidím. V takové situaci preferuji zachování současného stavu. Protože z věci se stalo bytostné politikum, odborná diskuse chybí a za takové situace se nelze dobrat k dobrému výsledku.

Čistě laicky bych řekl, že taháte za kratší konec. Na tom, že by nakonec měly vzniknout nějaké výběrové komise, panuje asi shoda. Zmínil to nedávno i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, kterého asi nemůžeme podezírat, že by chtěl zástupce zcela podřídit exekutivě.

Jenže z mého pohledu není možné v současném návrhu najít zlatou střední cestu, na kterou by se dalo přistoupit. Je to primárně spor o to, jak se ustanovují státní zástupci. A já považuji za špatné, že státní zastupitelství by ztratilo šanci se na jejich výběru dostatečně podílet.

Není pravda, že si dnes státní zastupitelství vybírá své šéfy, jak se často říká. Podává pouze návrh. A pokud se ministr s návrhem neztotožní, žádný nový vedoucí státní zástupce prostě není. V této chvíli se ale po nás chce, abychom ztratili i tuto možnost. S tím se nemohu ztotožnit.

Nějaký konsenzus ale ve vlastním zájmu nakonec navrhnout musíte.

Na stole je už roky možný návrh, který nikdo z minulých ministrů - od pana doktora Pospíšila až po pana Kněžínka - nezpochybnil. Ano, výběrové komise zaveďme, ale státní zastupitelství ať v nich má většinu. A v okamžiku, kdy bude jeden uchazeč vybrán, nechť je odeslán ministrovi spravedlnosti, který jej může jmenovat, nebo také ne. To by bylo zase jeho právo.

Ale situace, kdy státní zastupitelství ztratí většinu ve výběrové komisi, přičemž možnost odmítnutí ministrem by zůstala zachovaná, je pro mě neakceptovatelná.

Takže smír je v nedohlednu a nikdo nikomu nedává šanci se ctí prohrát.

V této chvíli řešení opravdu nevidím. Ale zdůrazňuji: v první řadě půjde o rozhodnutí zákonodárců. Státní zástupci mohou připomínkovat, argumentovat, ale nerozhodnou. To je odpovědnost parlamentu.

Pokud se ale nic nezmění, dopadne to nejspíš podobně jako na počátku minulé dekády. V docela vypjaté politické situaci přišel balíček jmen jako doktor Zeman, doktorka Bradáčová. Příště to takto zase bude někdo jiný. To moc kontinuitě soustavy státního zastupitelství asi nepomáhá.

A to také rozhodně nechceme a považuji to za jedno z největších rizik. Pokud by přišla v jeden okamžik většina úplně nových jmen a veřejnost jejich výběr nepřijala jako důvěryhodný, pak by to bez ohledu na to, co budou dělat, bylo zlé. Důvěra veřejnosti je pro státní zastupitelství zcela zásadní věc.

Můžeme vymýšlet mnoho procesních řešení, ale pokud je veřejnost nepřijme jako důvěryhodné, důvěra se propadne a bude to mít zlé následky.

Jak vnímáte demonstrace na podporu justice i zástupců? Pozitivně, protože vám to dodává sílu, nebo negativně, protože to ještě více vyhrocuje debatu?

Demonstrace považuji za projev citlivosti k problémům justice. Připomínám si čím dál častěji slova polských kolegů, kteří mi říkají, že se kolem nich situace prohnala tak rychle, že ji nestačili vůbec zachytit.

Bojíte se polského či třeba maďarského scénáře?

Nerada bych, abychom se dostali do polské či maďarské situace. Nebojím se toho, ale nechtěla bych to. Hodně lidí by se pak jistě rozhodovalo, zda v takovém systému chce dál působit.

Jak vůbec hodnotíte vývoj postavení státních zástupců ve společnosti v posledních deseti letech? Nejprve vám lidé tleskali, že se nebojíte politicky třaskavých případů. Pak nastala jakási únava z táhnoucích se případů. A dnes je trestní stíhání již skoro předpokladem úspěšné politické kariéry.

Rozdělujme prosím pocity, které jsou vyvolané délkou některých řízení, ale i třeba kaskádou rozdílných soudních verdiktů. Z toho máme deziluzi někdy i my státní zástupci. Veřejnost a novináři pak už často ani nedohledávají výsledek jednotlivých spletitých kauz.

Ale když se podívám na tvrdá data délky řízení či úspěšnosti, pak za pražské vrchní státní zastupitelství musím říct, že jsou to historicky nejlepší statistiky.

Čímž nezlehčuji, na co narážíte. Třeba bych to ilustrovala konkrétní kauzou Českomoravské záruční a rozvojové banky. Už dvakrát státní zástupce zastupoval obžalobu před nalézacím soudem, už dvakrát pražský městský soud obžalované zprostil viny a už dvakrát vrchní soud rozhodl o nesprávném postupu a vrátil věc zpět. Takže i po letech jsme stále na začátku.

Jak často na takový justiční ping-pong dochází?

V závažných kauzách často. Mohu třeba zmínit případ dotačního podvodu chrudimského hotelu, kde už jsme naštěstí alespoň u pravomocných rozsudků. Trestní řízení bylo zahájeno v roce 2014 a teprve dnes máme pravomocné verdikty, byť stále ne u všech zúčastněných. Státní zástupce si své prosadil, ale až po čtvrtém či pátém verdiktu.

Takže já chápu, odkud se bere ta deziluze. Ale znovu opakuji, nic to neříká o kvalitě a efektivitě státního zastupitelství.

Dobře, ale máte opravdu vždy správně nabito? Své by mohla k tomuto tématu říct třeba paní exministryně Parkanová, která se před osmi lety z nejpopulárnější političky stala sprostou obviněnou a dosud čeká na rozsudek.

Bavme se ale i v tomto konkrétním případě o tom, jak dlouho běží kauza v řízení před soudem. Došlo k výměnám soudcům, námitkám kvůli podjatosti i dalšímu prodlužování. Že se takové případy tak dlouho táhnou, ale samozřejmě vadí i nám na zastupitelství.

Vaším životním případem je doktor Rath. Nebudu se znovu ptát na detaily kauzy, ale i ona vykazuje rozpor: vy ji považujete za velké vítězství, ale ve společnosti převládá spíše pachuť, že se táhla tak dlouho.

Vyšetřování v této věci trvalo tři čtvrtě roku. A pak následovalo sedm let řízení před soudem. Soudy se dohadovaly o kvalitě a použitelnosti důkazů. Museli jsme dojít až k Nejvyššímu soudu, abychom si své uhájili. A to připomínám, že stále nejsme spokojeni s druhoinstančním rozhodnutím, protože máme za to, že měl být akceptován názor právě Nejvyššího soudu.

A ještě musíte řešit matrace…

Asi narážíte na odebrání zdravotní matrace a civilního oděvu panu doktoru Rathovi ve výkonu trestu. K tomu snad jen jednu věc: tady přece nešlo o konkrétní osobu odsouzeného. Zde jsou tisíce odsouzených ve výkonu trestu a my musíme zajistit jejich rovnost před zákonem. Pokud jeden bude moci nosit civilní oděv a může mít soukromou matraci, musíme tu možnost zajistit i všem ostatním.

Zpět k tomu podstatnému: Takže ty názory, že tu vznikla prokurátorská republika a zástupci pak mnohé politické kauzy nezvládli, jsou mimo a problém představují především pomalé soudy?

Odpovím jen na to druhé: musíme být k soudům spravedliví. Jsou to velmi složité kauzy, obhajoby činí vše možné na hraně obstrukčních praktik, aby zabránily odsouzení.

Trvám ale na tom, že vcelku jsme jako zástupci velmi úspěšní. Já jsem opravdu ráda, že státní zastupitelství je emancipované a dobře funguje. A po čtvrt století fungování si dovolím tvrdit, že ve srovnání se západní Evropou jsme obstáli.

Hájíte svůj stav, ale ne vždy jste s prací kolegů spokojena. Třeba kauza Čapí hnízdo je politicky třaskavý příběh a stále nekončí. Je už možné říct, jaké výtky jste směřovala k práci doktora Šarocha, který chtěl zastavit trestní stíhání předsedy vlády?

Nemohu, bohužel. Mohu jen říci, že se naše připomínky promítají do doplňování důkazů. A také že se naše argumenty potkaly s argumenty, které sestavil nejvyšší státní zástupce. Ten také zastavení stíhání zrušil a my zase kontinuálně dohlížíme na to, aby se námitky promítly do další práce a aby se vše odehrálo v dohledném čase.

Chápu, že nemůžete nic říct, ale usnesení doktora Šarocha vykazuje vysokou míru formalismu i zjevné nepochopení některých odkazovaných evropských judikátů. To přece muselo v právnické komunitě působit jako hrozný vzkaz…

Nechci to usnesení doktora Šarocha nijak hájit, také jsme k němu uplatnili spoustu připomínek. Ale chci upozornit, že se na spáchání skutku z roku 2007 nemůžeme dívat očima z roku 2020. Některá evropská rozhodnutí tu byla, jiná ale ještě ne. Musíme vycházet z toho, co se utvářelo v představách obviněných v roce 2007, ne dnes. To je jeden z velkých problémů tohoto případu - že uběhla už dlouhá doba od prověřovaného skutku. A posuzovat to optikou roku 2020 prostě není možné.

Kdy můžeme čekat výsledek? Bude to před sněmovními volbami, kdy vás budou vinit ze zasahování do kampaně? Nebo to bude potom a zase vás budou vinit, že jste to tajili kvůli volbám…

V Česku jsou pořád nějaké volby, a občas tedy do doby kampaně spadne kauza dotýkající se veřejného života. To jsou ale námitky, ke kterým státní zastupitelství přihlížet nemůže. Standardně se musí postupovat u všech případů stejně.

Při znalosti obvyklých délek jednotlivých úkonů a při znalosti kauzy nyní nepředpokládám, že bychom se časově dostali až za sněmovní volby 2021.

Nemáte vlastně už na jméno Babiš trochu alergii? Provází vás přece celý váš profesní život. Když jste nastoupila jako žalobkyně v Litoměřicích, hned jste spadla do jedné z nejdivočejších Babišových akcí - té, v jejímž rámci ovládl Lovochemii.

Je pravda, že hned na počátku kariéry jsem tuto věc dostala od kolegy. Již tam bylo odkládací rozhodnutí a já ho skutečně zrušila a nařídila další prověřování. Následně ale došlo ke změně klasifikace trestných činů, a ta věc se tak musela postoupit na krajskou úroveň. Takže to bylo opravdu jen letmé setkání.

Sice letmé, ale dosud žije po Praze svým životem. Slyšel jsem to už mockrát, že jste tehdy Babiše nezavřela a od té doby mu jdete na ruku.

Pravda je taková, že jsem neměla jinou možnost než tu kauzu odevzdat. Působila jsem tehdy na tom úplně nejnižším článku zastupitelství. Jediné, co jsem tedy stihla, bylo zrušit odklad a obnovit šetření.

Ptám se na vaše potýkání s Andrejem Babišem kvůli tomu, jestli třeba nebudete kandidovat na prezidentku, jak lze občas zaslechnout…

Dostávám ten dotaz nyní opakovaně. A opravdu na něj nemohu odpovědět jinak než tak, že nyní sloužím jako státní zástupkyně, tomu se plně věnuji a nemohu a ani nechci spekulovat o tom, co bude v budoucnu.

Odpověď jsem tušil, tak ještě jinak. Chtěla byste, aby se už v další prezidentské volbě znovu neopakovala sestava devíti kandidujících mužů bez jediné ženy?

Určitě bych si přála, aby mezi kandidujícími byla alespoň jedna žena.

Foto: Ludvík Hradilek

Lenka Bradáčová (47)
Absolventka Právnické fakulty Univerzity Karlovy je jednou z nejvýraznějších postav českého práva. Od roku 2012 je vrchní státní zástupkyní v Praze. Má za sebou několik přelomových kauz. Jejím životním případem je odsouzení bývalého ministra a hejtmana Davida Ratha. Přestože na stole se jí vrší další a další třaskavé případy, nejvíce ji nyní zaměstnává kauza koronaviru, které se musí přizpůsobit i celá hierarchie státního zastupitelství.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Sluková s Hermannovou potvrdily v Litoměřicích roli favoritek

Plážové volejbalistky Markéta Nausch Sluková a Barbora Hermannová potvrdily roli favoritek a vyhrály v Litoměřicích úvodní turnaj Beach Series, nového domácího seriálu tříhvězdičkových akcí. Elitní světová dvojice otočila finálový duel proti Michaele Kubíčkové a Michale Kvapilové a zvítězila 22:24, 21:12, 15:10.

Vítězky slavily úspěšný návrat po mnohaměsíční zápasové pauze a teprve po týdenní společné přípravě. Dohromady začaly trénovat teprve v pondělí po návratu Nausch Slukové s trenérem Simonem Nauschem z USA.

"Vlastně nějakých osm devět měsíců jsme vůbec nehrály. Naposledy jsme hrály koncem září 2019 a ten herní rytmus je prostě úplně jiný. A to je něco, co se nedá natrénovat. V tomhle to bylo náročné se zase chytnout, zažít si zápasový styl a rutinu," uvedla Nausch Sluková v nahrávce pro média.

Sluková s Hermannovou zvládly třísetový duel i v semifinále proti Martině Williamsové (za svobodna Bonnerové) a Sáře Olivové. Ty potom prohrály utkání o třetí místo s dvojicí Marie-Sara Štochlová, Martina Maixnerová.

"Jsem ráda, že zápasy jsou náročné, že nepřijedeme a nevyhrajeme všechno na osm. To by pro nás ztrácelo význam a jsem vděčná za každý dobrý zápas a za každý tie-break, protože to poslouží z dlouhodobého hlediska pro náš trénink," konstatovala Nausch Sluková. "To 'semíčko' a finále bylo náročné a myslím, že nás dost procvičily, takže ideální," zhodnotila turnaj.

Pětidílný seriál bude pokračovat v týdenních intervalech na Strahově, v Nymburce, Chodově u Karlových Varů a opět na pražském Strahově.

Další zprávy