Od konce minulého týdne funguje pro pražské seniory a další potřebné bezplatná linka 800 160 166. Zkušení operátoři na ní radí nejohroženější skupině obyvatel, jak přečkat karanténu. Jednou z těch, kteří odpovídají na dotazy, je i sociální pracovnice Terezie Šmídová, která jinak pracuje jako manažerka neziskové organizace Život 90 pomáhající seniorům k aktivnímu stáří.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz shrnuje, co dnes seniory nejvíce pálí a zajímá. A doufá, že česká společnost se začne o kvalitu jejich života více zajímat i poté, co pandemie odezní. "Je to chvíle, kdy si uvědomujeme, jak zranitelní starší a chronicky nemocní lidé jsou. Chránit je není jen otázka ohleduplnosti nebo dobrovolné charity. Je to naše povinnost," říká Šmídová.
Praha je nyní nejohroženějším českým městem. Na vaší radě zde dnes závisí osud mnoha seniorů. Jak vznikla linka, na které jim a jejich blízkým pomáháte?
Život 90 ji zřídil minulý týden a díky spolupráci s magistrátem je bezplatná. Na jejím provozu a vyřizování proseb, s nimiž se na nás lidé obracejí, se dnes podílí také Český červený kříž, Junák, soukromí partneři a stovky dobrovolníků.
Na co se lidé nejčastěji ptají?
Senioři se nejvíce obrací s žádostí o zajištění nákupu a vyzvednutí léků. Ptají se také po respiračních rouškách nebo si stěžují, že se nemohou dovolat na hygienickou stanici.
S čím můžete pomoci a s čím ne?
Lze si u nás objednat základní potravinové balíčky i nákupy od 500 korun výše. Dokážeme zajistit dovážku teplého jídla, vyzvednutí léků, ale i vyvenčení pejska, pokud to dotyčný nezvládne sám. Pomáháme také se sháněním zdravotních pomůcek a poskytujeme i psychosociální pomoc. A třebaže nejde o informační linku, jsme schopni vyřídit také řadu dotazů.
Pro zajišťování pomoci nabíráte také dobrovolníky na webu pomahamepraze.cz. Máte dost zájemců? Na co hlavně lidi potřebujete?
Dobrovolníci se hlásí, což je úžasné. On-line se přihlásilo 1700 zájemců, fyzicky jich zatím přišlo 150.
Dosud jsme se bavili především o základních potřebách, jako jsou léky a jídlo. Jak ale senioři zvládají karanténu psychicky?
Je to individuální, hodně si jich potřebuje ověřit a ujasnit informace, někteří jsou rozrušení. Stává se, že se nám do telefonu i rozpláčou. Nemáme ale pocit, že by byli ve velké panice. Někdy potřebují ujištění, že nejsou sami, jindy zase povzbuzení, aby se nebáli oslovovat své děti nebo sousedy a známé s žádostí o pomoc. To říkám i jako apel na druhou stranu, abychom na své příbuzné nezapomínali, všímali si osamocených sousedů.
Snažíte se volajícím dodat co nejvíce informací, doporučila byste jim ale, aby neustále sledovali média se všemi těmi zprávami o rostoucích počtech nakažených a mrtvých? Přiznávám, že já sám - byť novinář - to dokážu maximálně půl hodiny v kuse…
Již jsme apelovali na média, aby myslela právě i na starší. Tak jako dnes Česká televize nabízí vysílání pro děti, mohlo by přibýt i nějaké speciální pro seniory. Takové, které by jim dalo najevo, že se na ně speciálně myslí. Třeba se zábavným programem a zprávami. Jinak samozřejmě sledovat pouze ta rostoucí čísla je pro každého z nás náročné a těm z nás, kteří jsou závislí pouze na televizi, to psychický stav moc nevylepší.
Volají i mladší příbuzní s prosbou o radu, co mohou a nemohou pro své rodiče a prarodiče udělat?
Ano, volají. Zároveň linka rozšířila svou působnost i na osamocené osoby s handicapem a osamocené Pražany, kterým hygiena nařídila úplnou karanténu. Jsme k dispozici i těm, kteří pro takové lidi potřebují zajistit některou ze služeb, jež nabízíme.
Považuji se za spíše informovaného člověka, ale přiznávám, že jsem také nejdříve zmatkoval, jestli mám hned jet s taškou jídla za matkou - a zda ji mám donést do bytu, nebo nechat za dveřmi… Co je tedy důležité hlavně zajistit a jak často starší příbuzné kontrolovat?
Určitě co nejvíce telefonovat, pravidelně, pokud možno každý den. Je to velmi důležité. Mohou-li děti a příbuzní pro své blízké zajistit nákupy, je to výborné. Je třeba ovšem dodržovat hygienické předpisy: mýt si ruce, používat roušku nebo šátek, dávat si pozor, aby na nákup nekýchali a nekašlali. A určitě je také důležité udržovat během jeho pořizování odstup od ostatních.
Existuje ale i kategorie seniorů, kteří se o sebe musí či chtějí postarat sami. Něco byste jim doporučila?
Pokud si chtějí sami nakoupit, měli by mít roušku nebo alespoň šátek přes ústa, protože roušky stále nejsou běžně k sehnání. Dále by se rozhodně neměli zdržovat v hloučcích lidí a dodržovat alespoň dvoumetrový bezpečnostní odstup.
Co procházky? Vláda vyhlásila, že do přírody se může, a od té doby řešíme, co je a není příroda. Je tedy lepší zůstat ve vyšším věku jen doma, nebo se občas jít podívat do jarního parku?
Krátká procházka je určitě dobrá, ale při zachování těch pravidel, o nichž jsem mluvila. Nejdůležitější je stále si mýt velmi dobře ruce, nekýchat do nich, ale do rukávu. Pokud je jim ale nad 70 let, doporučuje vláda, aby domov raději neopouštěli.
Proti tomu ale samozřejmě stojí fakt, že pokud byl takový člověk doposud relativně samostatný a zůstal by nyní dlouhou dobu sám doma bez jakékoliv činnosti a pohybu, negativně by se to mohlo odrazit nejen na jeho psychickém, ale i fyzickém stavu. Což by pak mohlo vést k závislosti na pomoci.
Jak hodnotíte detaily karantény z hlediska potřeb seniorů a sociálních služeb? Je třeba ještě něco upravit a domyslet?
Již od začátku spuštění linky, kdy se nám dovolali někteří senioři z různých koutů republiky, jsme pochopili, že je potřeba, aby pomoc byla koordinovaná na úrovní krajů i obcí. Lidé se nemají kam obracet, obávají se, zda služby, které mají domluvené, budou mít i nadále k dispozici.
Je potřeba zmapovat všechny seniory a zjistit, co potřebují, a pomoc zařídit. Pokud by na to nestačili profesionální pracovníci v terénních službách, je třeba je doplnit z řad studentů sociální práce či pedagogiky.
Vedle práce na magistrátní lince máte jako vedoucí manažerka sociálních služeb Života 90 na starost spoustu dalších stálých klientů. Proměňujete pro ně nějak nabídku? Chtějí něco speciálního?
Mám na starosti služby, a to i ty nesociální, které nabízí naše komunitní centrum: tísňovou péči, pečovatelské služby, krizovou telefonickou linku, odlehčovací službu - to vše běží dál. Pozastavili jsme ale divadlo, v jehož rámci pan ředitel Jan Lorman domlouvá s různými herci představení pro naše seniory. Aktuálně ale část umělců telefonuje našim seniorům s blahopřáním k narozeninám, nebo si s nimi povídají, pokud potřebují kontakt. Připravujeme také stream se zábavným pořadem, na který se bude možné dívat na internetu. Pozastaveny jsou ovšem služby Centra aktivního stáří, jehož pracovníci teď pilně pracují právě na naší infolince a jsou v kontaktu s dobrovolníky.
Jak by mohl stát pomoci sociálním službám, které jsou nyní pod extrémním náporem? Nějakou speciální dotací?
Sociální služby budou potřebovat především ochranné a dezinfekční pomůcky, kterých se nyní nedostává. Potřebujeme také personální posily do terénních služeb.
A neziskové organizace určitě uvítají také finanční dotaci na služby, které nyní obstarávají nad rámec svých běžných činností.
Často si postesknete, že česká společnost se o seniory prakticky nezajímá a nestará. Máte pocit, že to nyní může atak koronaviru nějak proměnit?
Myslím, že je to chvíle, kdy si uvědomujeme, jak zranitelní starší a chronicky nemocní lidé jsou. Chránit je není jen otázka ohleduplnosti nebo dobrovolné charity. Je to naše povinnost. Zdá se, jako bychom si to začínali více uvědomovat, solidarity teď kolem sebe můžeme vidět mnoho.
Zároveň nám nová situace dává příležitost upevnit nebo i napravit naše mezilidské vztahy, neřešit malichernosti, ale zaměřit se na to důležité, na soudržnost a pevné vztahy.
Co by se mohlo změnit po praktické stránce?
Skvělé by bylo, kdyby se pro začátek třeba rozšířila tísňová tlačítka, s jejichž pomocí by senior mohl dát vědět, že se dostal do krizového stavu. Nyní je velká řada starých nebo různě handicapovaných lidí doma sama a nemá se jak dovolat pomoci.
Až koronavir odezní, nepřijde čas na to, aby konečně veřejnost pochopila, jak podfinancované jsou v Česku sociální služby? Právě kvůli tomu se u nás stává, že jsou staří lidé po nějakém zákroku odvezeni z nemocnice zpět do svého bytu, i když je jasné, že se o sebe nebudou schopni postarat.
Doufejme v to. Rozhodně potřebujeme posílit všechny typy terénních i přechodných pobytových služeb. Takových, kde se senior po operaci nejdříve vrátí zpět do kondice, aby pak o sebe mohl doma pečovat. S tím jde ruku v ruce posílení personálních míst v přímé péči a ohodnocení nejen finanční, ale i společenské.
Kolika lidem nyní vlastně Život 90 nabízí nějakou formu komunitní služby a kolik lidí má na tísňové lince?
V rámci Tísňové péče se staráme o přibližně 1000 lidí. V rámci Centra aktivního stáří pak evidujeme asi 560 smluv s klienty. Krom toho celá řada seniorů přichází na různé přednášky, workshopy nebo akce. Zaznamenáváme také velký počet hovorů na krizovou linku, nebo se na nás obracejí lidé v rámci odborného sociálního poradenství.
Praha má nepochybně nedostatek sociální služeb, ale předpokládám, že jinde v regionech je to ještě horší…
Určitě jsou v republice místa, která buďto nemají tak širokou nabídku služeb, nebo jsou tam dokonce jakékoli služby špatně dostupné.
Koronavir snad s většími či menšími tragédiemi dostaneme za nějaký čas pod kontrolu. Nic se ale nezmění na tom, že v roce 2060 bude mít Česko třímilionovou masu seniorů. Jsme na to připraveni?
Kromě finanční rezervy, která je velmi důležitá, je potřeba myslet neméně intenzivně také na dobré vztahy. S rodinou, přáteli, známými. A mít plán, jak budou po odchodu do penze vypadat mé dny, jakým koníčkům se budu věnovat. Prakticky si pak promyslet, zda mi bude důchod stačit na zaplacení nájmu nebo zda vyjdu schody, když nemám výtah. Nejsou to úvahy, které je možné nechat na stáří, ale praktické věci, na něž je třeba začít myslet už ve středním věku.
