Když pan prezident zavítal do Poslanecké sněmovny, aby podpořil navržený státní rozpočet na příští rok, se skromností sobě vlastní začal vzpomínáním, jak už v roce 1990 vedl rozpočtový výbor ve Federálním shromáždění a jak se mu s rozpočtem dařilo i coby premiérovi.
Slušnost velí Miloši Zemanovi nepřipomínat, že po svém vstupu do Strakovy akademie začal tím, že mu poslanci odmítli do konce roku schválit jízdní řád státních financí na další rok a země chvilku jela dle rozpočtového provizoria.
Stejně jako republika přežila krátké provizorium za Zemana, přežila by ho i dnes, pokud by se mezitím povedlo prosadit skutečně dobrý rozpočet do koronavirové recese. Ten ale kabinet nyní rozhodně nenavrhuje, a je navíc rozklížený jako ještě nikdy. Jen hloupá opozice by toho nevyužila.
Jenže to nevypadá, že by se k nějakému dramatu schylovalo. Premiér jako už tolikrát v minulosti z přijímání zákona roku dělá turecký trh a snaží se pokoutně nakoupit podporu u jednotlivých stran. A bohužel se mu to zase daří - roli užitečných pomocníků po lidovcích, SPD či komunistech tento rok přejímá ODS.
Když chtějí všichni hlasovat s Babišem
Dávno pryč jsou doby, kdy přijetí státního rozpočtu znamenalo, že i slabý premiér se jednou za rok vzchopí a nažene do sněmovny zvednout ruku všechny zákonodárce vládní koalice. Andrej Babiš nikdy většinovou vládní koalici nesložil, ani o to nijak zvlášť neusiluje.
Rozpočet pro něj není sumou všech reformních plánů na příští rok, ke které se exekutiva před většinou poslanců slavně zaváže, ale jen otravnou procedurou, kdy je potřeba vydražit u jednotlivých poslaneckých klubů dostatek hlasů, a tím to hasne.
Tímto způsobem premiér prosazuje rozpočty od roku 2017, kdy se dostal k moci. Tragédie začala již po posledních sněmovních volbách. Všechny demokratické strany hlasitě vyhlašovaly, že s trestně stíhaným Babišem nikdy nepovládnou, ale jejich praktické kroky říkaly úplně něco jiného.
V polovině prosince se stále licitovalo o vládu a přijímání rozpočtu na další rok mohlo Babiše dotlačit k dohodě. Nakonec z toho ale byla soutěž, kdo všechno si hlasováním pro rozpočet předsedu ANO nakloní - a urve tak nějakou tu miliardu. Dopadlo to absurdně: vláda bez důvěry získala historicky nejvíce hlasů pro nijak zvlášť povedený zákon - 140 hlasů ANO, ČSSD, KDU-ČSL, SPD a KSČM dalo Babišovi bianco šek na 1,5 bilionu.
Se sestavením druhé Babišovy vlády se situace vyjasnila, roli užitečných pomocníků vlády ANO a ČSSD převzali jen komunisté. Není tak vůbec s podivem, že KSČM chce svého předsedu Vojtěcha Filipa vyprovodit do propadliště dějin - ne proto, že vládl s kapitalistickým miliardářem, ale protože mu jen dával komunistické hlasy, aniž by pro stranu jako celek něco získal. Ani funkce, ani splnění čehokoliv z komunistických "sedmi základních programových požadavků", jimiž Filip svou podporu podmiňoval.
Rozpočet schválí ti vlevo, daně ti vpravo
Premiér sice v poslední době vrší chybu za chybou, ale nakupování poslanců erárními miliardami má stále ještě dobře naučené.
Rozpočet na příští rok v podstatě neexistuje. Vedle toho oficiálního se zcela vymyšleným schodkem 320 miliard ještě zvlášť pluje sněmovnou dost zásadní návrh předsedy vlády na zrušení superhrubé mzdy a výrazné snížení daní.
Ekonomicky je to šílené, právně je to zvrhlost, ale politicky je toto pošlapání všech pravidel přijímání rozpočtu geniální. Pro osekaný jízdní řád financí si Babiš chce vyjednat podporu dosavadních partnerů ČSSD a KSČM - sociální demokraté si nedovolí hlasovat proti pětitisícovce důchodcům, komunisty by měl jako vždy uplatit souhlas s nějakým jejich pozměňovacím návrhem za pár stamilionů.
Zásadní součást rozpočtu, snížení daní, však Babiš chce prohlasovat s úplně jinou částí sněmovny - ODS. A ukazuje se, že hlasy přidá i Tomio Okamura, aby náhodou Babiš nezapomněl, že SPD je stále ochotna kdykoliv naskočit do vlády.
Chce být Fiala premiér, či Babišův vicepremiér?
Postup ODS je naprosto nepochopitelný. Někdejší lídr ekonomické reformy ukazuje, že ve svých řadách už opravdu nemá nikoho, kdo by dokázal počítat na úrovni prvního ročníku střední ekonomické školy.
Snížení sazeb vlivem nejrůznějších dalších daňových pravidel nic nepřinese chudším zaměstnancům a svorně ho proto kritizují ekonomové z IDEA, Vysoké školy ekonomické i Národní rozpočtové rady. Výpadek 80 miliard z daní plus další záseky, jako je ničím nekompenzované zrušení daně z nabytí nemovitosti, jsou v recesi poukázkou na prudké zvyšování daňové zátěže už o rok či dva později.
Ale hlavně je to velká politická hloupost. Pokud chce být předseda ODS Petr Fiala opravdu premiérem, právě nyní by měl být v čele sjednocené sněmovní opozice, protlačit svoji představu útraty 1,8 bilionu příští rok a snažit se od premiéra odloupnout i rebelující ČSSD. Místo podpory pomýlené premiérovy změny daní z příjmu by bez velkého snažení mohl sehnat ve sněmovně většinu k něčemu rozumnějšímu: třeba dočasnému snížení DPH, jako je tomu u německých a rakouských sousedů.
Petr Fiala se však za každou cenu snaží od premiérského křesla udržet co nejdále. Babišovi kývá na prudké snížení daní, které pomůže jen bohatším a jež je zatím kryté jen vírou, že "zdroje tu jsou". Výrazně si tím i komplikuje možnost utvoření koalice s lidovci a TOP 09, kteří jsou proti premiérovu nerozumu. A ještě tím nahrává obavám zbytku opozice, že ODS se nepřipravuje na vedení antibabišovské koalice, ale spíše na roli juniorního partnera v příští vládě ANO.
Až bude zase nějaká demonstrace proti vládě a opoziční politici tam budou tepat Babiše, bylo by dobré se jich zeptat, proč už mu čtvrtým rokem schvalují rozpočet či jeho zásadní součásti. Ke škodě vlastní a ke škodě celé republiky.
