Jeden z nejslavnějších bonmotů připisovaných ekonomu Johnu Maynardu Keynesovi zní: "Vláda by měla platit lidem za to, aby kopali díry v zemi a pak je zase zasypávali." Extrémní zkratka říká, že v některých krizových situacích je to na státu, aby znovu rozeběhl ekonomiku masivními investicemi.
Bonmot je zjevným nesmyslem, protože každý stát má vždy zásobu více či méně smysluplných projektů, které může popohnat k časné realizaci a nahradit tak zadušené soukromé investice. To ale lord Keynes zjevně neznal Českou republiku.
Vláda sice tlačí úspěšně sněmovnou rozpočet se schodkem 500 miliard a slibuje až bilionovou pomoc českému hospodářství, reálně ale nemáme na druhou půlku roku přichystáno vůbec nic. Podniky se stále chystají na velké propouštění, protože jim erár už nechce nijak pomoci se mzdami. Protikrizové úvěry se zadřely. A hlavně tu není pro firmy příslib nové poptávky v podobě velkých veřejných investic, na kterých by se mnohé podniky mohly podílet a znovu tak rozeběhnout svůj byznys.
Pokud po zářijové vlně propouštění přijde druhá fáze hluboké ekonomické krize a schodek rozpočtu se stále nepřetaví do konkrétní fungující pomoci, pak vládě opravdu nezbude nic jiného, než vyzvat lidi, aby si na zahrádce vykopali díru a zase ji zasypali. A když pak o tom na asi deseti různých úřadech podají v papírové podobě notářsky ověřené čestné prohlášení, zhruba s tříměsíčním zpožděním jim po několika kontrolách státní byrokracie možná pošle nějaký peníz…
Falešní zachránci Kalousek a Babiš
Když českou ekonomiku zachraňuje Miroslav Kalousek, dopadá to špatně. Když českou ekonomiku zachraňuje Andrej Babiš, dopadá to špatně. Ale úplně nejhorší je, když ji chtějí zachránit oba dva. Což je přesně problém aktuální líté debaty o aktualizovaném protikrizovém rozpočtu, který vláda navrhuje s deficitem 500 miliard. Dodejme rovnou, že zcela virtuálním, protože příjmy a výdaje letošního divokého roku nyní nikdo nezná.
Miroslav Kalousek zjevně z minulé krize nic nezapomněl a ničemu se také nenaučil. Tehdy jsme si po velké finanční krizi přepjatým spořením státu i domácností vytvořili světově unikátní a zcela zbytečnou druhou recesi. Tak proč si to nezopakovat, že? Zatímco ostatní evropské státy už většinou mají schválený velký investiční balík, Kalousek navrhuje vrátit vládní rozpočet k dalšímu přepracování a oddálení pomoci. A hlavně zase spořit.
Vysvětlit některým českým politikům, že státní hospodaření není to samé co hospodaření domácnosti a je nerozum v krizi masivně osekávat stát, je zjevně nadlidský úkol.
Co je však staré dobré "uspořit se k smrti" proti inovativnímu "nikdo vám nemůže dát tolik, kolik já vám můžu slíbit" Andreje Babiše. Rozpočtová změna je naprosto neodůvodněná dosavadním tempem pomoci - premiér rád slibuje "tisíc miliard", ale reálně jich zatím vyplatil osmdesát. A to ještě většinou z evropských peněz, což úspěšně před svými voliči tají.
Jakkoliv vláda ve výjimečné situaci má jistě dostat větší volnost v nakládání se státními penězi, Babiš předvedl ale neuvěřitelnou drzost, když si řekl jen tak halabala o 137 miliard navíc bez udání důvodu a chtěl po poslancích okamžitý souhlas. Ti se správně vzepřeli, a tak dostali alespoň kusý vládní rozpis, kde je ale naskládáno vše možné od lázeňství po výsluhy policistům.
Sněmovna se v dalších projednáváních rozpočtu možná pokusí tu a tam něco zlepšit, pravice hlasitě oslaví vítěznou bitvu, když donutí vládu snížit schodek o pět korun, levice neméně halasně oslaví jiných pět korun přesunutých do sociální oblasti.
Ale to hlavní bude chybět stále.
Kurzinvestice místo kurzarbeitu
Co to je? Pomoc podnikům se mzdami v druhé půlce roku a velké veřejné investice, které by nahradily výpadek těch soukromých.
Vládní holedbání se programem Antivirus docela úspěšně zastřelo, že šlo jen o dočasné řešení. Platit z eurofondů několik měsíců gáži zaměstnancům, kteří nepracují, není žádný kurzarbeit. Kurzarbeit naopak pobízí k alespoň částečné práci a právě to pro těžký podzim potřebujeme. Nic z toho ale není připravené. Ministryně práce Jana Maláčová v rozhovoru pro Aktuálně.cz sice tvrdila, že nový systém podpory by chtěla mít do konce roku, ale to už může být pozdě. Je tak nejvyšší čas zase něco dalšího flikovat na koleni, jinak tu bude v září půl milionu nezaměstnaných. Hodí se dodat, že zde viníkem rozhodně není jen Babišova vláda - o kurzarbeitu se mluví od minulé krize, ale ani pravicové, ani levicové vlády nic funkčního neschválily.
Druhým velkým problémem jsou veřejné investice. Léta se tu vypracovávají desítky státních investičních strategií. Minulý rok Andrej Babiš slavně představil dokonce plán všech plánovaných plánů - Národní investiční plán za osm bilionů.
A co z něj stát urychleně v recesi překlopí do reálné výstavby? Stamiliardy do virtuálních dopravních staveb? Nebo alespoň slibovaných sedm miliard do kultury a cestovního ruchu? Ne, nic.
Michalu Bláhovi ze serveru Hlídač státu se podařilo z ministerstev vyrazit kompletní databázi plánovaných projektů. Jen těch, které mají probíhat či začínat v roce 2020, je v ní přes tři tisíce a jsou za biliony. Jenže jde jen o smyšlenky, investice pro investice (zdravíme nový informační systém ministerstva zemědělství) nebo naprosto nepřipravené projekty včetně těch, které obce ani nechtějí.
Na podzim se tak ukáže, že to vše je jen jedna velká investiční iluze, a můžeme opět začít kopat s lordem Keynesem…
Všichni mrtví
Poslanci ale mají před sebou ještě takzvané druhé čtení rozpočtu. V něm by se už konečně mohli přestat přít o virtuální makročísla, která v této chvíli vůbec ničemu neodpovídají. A raději vydusit vládu na zcela konkrétních otázkách: Pokud chcete tak výrazně zadlužit stát, jak zabráníte bez funkčního kurzarbeitu prudkému vzestupu nezaměstnanosti? Pokud se chcete z krize proinvestovat, kde je pro každý kraj seznam alespoň tří masivních investic z toho vašeho slavného Národního investičního plánu?
Pokud vláda na žádnou z otázek nebude schopna odpovědět, je na poslancích, aby za neschopný kabinet odpověď našli sami - a tímto směrem poslali i dodatečné stovky miliard korun z našich daní.
Pokud to nyní politici nezvládnou, pak jsme jen krůček od přepsání dalšího bonmotu lorda Keynese: "V dlouhodobé perspektivě jsme všichni mrtví."
V rozvaleném Česku plném nezaměstnaných, firem v insolvencích a se státem neschopným investic si budeme moci na podzim říct: "Stihli jsme to už v té krátkodobé."
