Roman Máca | Názory
18. 7. 2019 7:45

Sestřelení letu MH17 naučilo novináře vracet anonymním tvářím a hlasům jména

Tragédie malajsijského letadla nad Ukrajinou zásadně ovlivnila a posunula podobu žurnalistiky. Během pěti let, které od události uběhly, se redakce naučily sledovat nejen digitální stopy lidí, ale i věcí. Klíčovým způsobem jim přitom paradoxně pomohli právě ti, kdo měli zůstat skryti.
Jak Rusko falšovalo satelitní snímky související s tragédií letu MH17.
Jak Rusko falšovalo satelitní snímky související s tragédií letu MH17. | Foto: Repro Bellingcat.com

Už je to pět let, co vojenská raketa nad územím východní Ukrajiny sestřelila civilní letadlo Malaysia Airlines. Sluší se při té příležitosti připomenout tehdejší aktivitu ruských médií. Ta hned vzápětí informovala, že se "povstalcům podařilo sestřelit ještě jeden ukrajinský transportní letoun". Tyto zprávy ale zmizely se stejnou rychlostí, s jakou se předtím objevily, a informační prostor záhy zahltila řada protikladných verzí i hustá dezinformační kouřová clona.

Konzumenti ruských médií se tak mohli dočíst například o španělském dispečeru Carlosovi, který ale nikdy neexistoval. Mohli zhlédnout "důkazy" v podobě satelitních snímků (připravených v grafickém editoru), podle nichž měl civilní letadlo sestřelit ukrajinský vojenský letoun. "Dozvěděli" se také, že Ukrajinci chtěli sestřelit letadlo s Vladimirem Putinem, ale spletli si jej s malajsijským boeingem. Případně se mohli rozhořčit nad provokací proti Rusku, jelikož pasažéři na palubě byli prý již předtím mrtví.

Kremelské kouřové cloně přispěchali na pomoc i tuzemské proputinovské dezinformační projekty. Například anonymní web Aeronet pracoval s teorií, podle níž se letu MH17 zmocnila farmaceutická lobby, která potřebovala pokusné osoby. Stránka, která je populární v řadách politiků SPD či KSČM, pak jeden ze svých článků zahájila slovy: "Není pochyb, už není pochyb! Kyjev stojí za sestřelením letu MH17 bez jakýchkoliv pochybností."

Masivní produkce dezinformací, které si často vzájemně odporují, měla nejen poskytnout "alternativní" výklad událostí a znevěrohodnit vyšetřování, ale především zahltit a unavit veřejnost. Jak ostatně dokládá i výroční zpráva BIS za rok 2015, která jako jeden z cílů ruského informačního působení v Česku uvádí: "Ovlivnění vnímavosti a myšlení českého publika a oslabení vůle společnosti k odporu či konfrontaci (informační a dezinformační zahlcení publika, relativizace pravdy a objektivity, prosazení motta "všichni lžou")."

Dáme selfíčko

Není přehnané říci, že události okolo letu MH17 krom jiného zásadně ovlivnily a posunuly také podobu žurnalistiky. Ruskou dezinformační strategii i agresi vůči Ukrajině totiž spojuje fakt, že jejich aktéři (vojáci i civilisté) běžně disponují technologiemi, které zaznamenávají a sdílejí obraz i zvuk. Tato válka se tak vede daleko více on-line, než tomu kdy v minulosti bylo. Ukazuje se ovšem, že stejně dobře, jako lze nových technologií zneužít k šíření lží a krytí zločinů, mohou posloužit i při jejich rozkrývání.

Ne náhodou mají ruští vojáci "na dovolené" či "zabloudivší" - stejně jako ti, kteří "tam vůbec nejsou" - nově zakázáno používání chytrých telefonů a dalších podobných zařízení. Tito "turisté" totiž nedokázali odolat nutkání pořídit si sem tam nějaké to selfie - a sami tak poskytovali řadu důkazů o svém působení v místech, kam údajně nikdy nevkročili. O případu jednoho takového - až z daleké Sibiře na Ukrajinu "zabloudivšího" - ruského vojáka pojednává pozoruhodný film Selfie Soldiers.

Video: Youtube.com

Ač Kreml vysílání svých lidí do bojových akcí vytrvale popírá s podobnou vehemencí, jako závěry mezinárodního vyšetřování tragédie letu MH17, důkazy mluví proti němu. A nezřídka je poskytují právě lidé, na které Rusové spoléhali. Vyšetřovatelům se podařilo rozkrýt nejen konkrétní jména osob zodpovědných za sestřelení, ale i cestu protiletadlového systému Buk, který na východ Ukrajiny ovládaný separatisty dorazil z vojenské základny dislokované v ruském městě Kursk.

Nové technologie tak v kombinaci s daty z otevřených zdrojů pomohly z nepřehledné změti dílků zrekonstruovat nešťastný příběh MH17. Podařilo by se to ovšem jen těžko bez touhy samotných aktérů pochlubit se svým dobrodružstvím, natočit si sem tam nějaké to projíždějící vojenské auto nebo pořídit fotografii domů. To oni klíčovým způsobem pomohli strhnout oponu z obrazu, který měl zůstat zahalen.

Soros, ilumináti, centrály

Během těch pěti let, která uběhla od tragédie, se novináři naučili sledovat nejen digitální stopy lidí, ale také věcí. Naučili se anonymním tvářím a hlasům vracet jména. Analyzovat metadata (data o datech), jejichž celkový tvar často může prozradit více než samotný obsah. Naučili se pomocí digitálních map zasazovat útržky obrazů na určité místo a do určitého času (odhadnout roční období podle stavu vegetace, den či hodinu podle polohy slunce a délky stínů nebo podle aktuálního počasí). V našich končinách je výsledkem tohoto procesu krom jiného například česká edice portálu StopFake, který původně vznikl jako nástroj na rozkrývání ruských dezinformací užívaných v boji proti Ukrajině.

Třebaže po pěti letech známe běh událostí, jež vedly k tragédii letu MH17 - a podařilo se odhalit i jména těch, kdo jsou smrtí cestujících vinni -, jen naivní člověk by si mohl myslet, že z toho Rusové něco konkrétního vyvodí. S výjimkou produkce nové řady bizarního seriálu, v němž hlavní role opět obsadí osvědčení ilumináti, Soros, ideodiverzní centrály - či kdokoli další z řady protagonistů, které si v Kremlu tak oblíbili.

Autor je analytik Institutu pro politiku a společnost 

 

Právě se děje

Další zprávy