David Klimeš David Klimeš | Názory
8. 6. 2020 11:30

Skvělé první rande s demokracií. Lepší být poměrně spokojen než většinově nešťastný

Přesně před třiceti roky jsme se dočkali prvních svobodných voleb po pádu komunismu. Přinesly nejen toho správného vítěze, ale také správný hlasovací systém.
A opravdu ve svobodných volbách zvítězila...
A opravdu ve svobodných volbách zvítězila... | Foto: Jan Langer

Československo 8. a 9. června 1990 připomínalo hodně bláznivé omalovánky. Po 40 letech šedi zaplavila republiku pestrobarevná nabídka plakátů. V neopakovatelné předvolební kampani se potkala doznívající kreativita a humor ze sametové revoluce s nezkušeností mnohých nových stran, jak nově oslovit lid ve skutečně volné soutěži.

Nejčastěji bylo k vidění heslo "Kdo? Když ne my. Kdy? Když ne teď. Jak? Když ne s OF". A pod ním plejáda tváří Občanského fóra, které získalo ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění 53 procenta hlasů. Na komunisty jich zbylo jen 13. Nejčastější skandované listopadové heslo "Chceme svobodné volby!" tak došlo toho nejlepšího naplnění.

Sluší se dnes poděkovat všem, kdo se o to tehdy svým hlasem zasloužili.

Neodolatelná přitažlivost většinové volby

Není to však zdaleka jediný důvod, proč si dnes první svobodné volby připomínat. Úspěch českého Občanského fóra a partnerské slovenské Veřejnosti proti násilí trochu zastiňuje, jakým způsobem se hlasovalo a proč to bylo důležité.

Revoluční lídři se tehdy těšili tak silné podpoře, že se mohli rozhodnout celkem pro cokoliv. Jednalo se o první opravdové volby po velmi dlouhé době (44 let od polosvobodných voleb, 55 let od zcela svobodných voleb a 61 let od posledních voleb, kdy nejvíce hlasů získala demokratická strana).

Polistopadová tvář Občanského fóra a pak i premiér České republiky v rámci federace Petr Pithart ve své knize Devětaosmdesátý vzpomíná, jak měl vskutku slavnostní pocit, že právě on mohl vyhlásit počátkem roku 1990 datum klíčové události, která dovrší revoluci. Ale také připomíná, jaké spory tomu předcházely.

Radikálové ve Fóru si přáli volby už v březnu, aby se zachytila revoluční vlna a vítězství nad komunisty bylo co nejspektakulárnější. Pithart patřil k většině oponentů, kteří nechtěli plebiscit, ale už řádný střet nových stran, které ale potřebovaly nejprve získat čas na své ustavení. Odkladem se nakonec nic neztratilo a vítězství bylo přesvědčivé. Jakkoli se to dnes může zdát naivní, prakticky nikdo tehdy nepředpokládal, že by komunisté mohli na české politické scéně dlouhodobě přežít.

Mnohem podstatnější byla otázka formy. Václav Havel dlouho trval na většinové volbě. Se svým odporem ke stranictví prosazoval zvolení silných osobností v jednomandátových obvodech. Nakonec ho kolegové zlomili pro poměrný systém, byť výměnou za to si prezident prosadil zkrácení svého mandátu i mandátu vlád na dva roky. To se později ukázalo jako velmi nejasnozřivé, protože za dva roky se toho po čtyřiceti letech vlády komunistů nedalo dotáhnout do konce mnoho.

Onen poměrný způsob volby do rozhodujícího sněmu nás s mírnými změnami - byť již v jiném státě a s jinou ústavou - provází dosud. Buďme za to vděčni, protože díky tomu od počátku získávají své zastoupení i menší názorové proudy.

Volání po většinovém systému ovšem po celých třicet let neustává. Pravidelně omamuje zejména toho, kdo se zrovna těší výraznější popularitě. Volaly po něm v různých dobách tak rozdílné osobnosti jako Havel, Klaus, Zeman, Schwarzenberg či Babiš.

Naštěstí se to ale nikdy nepovedlo prosadit a menší názorové proudy neztratily v české politice svou reprezentaci. Vládní koalice sice nikdy neuspokojí každého, ale jsou zde sestavitelné a kabinety složené ze dvou až čtyř stran nejsou v Evropě ničím neobvyklým.

Do stávajícího systému není ani nutné nijak výrazněji prosazovat většinové prvky. V nezanedbatelné míře už je totiž obsahuje - například tři malé pětiprocentní strany v jeho rámci vždy získají samostatně mnohem méně mandátů, než kdyby se spojily v plus minus patnáctiprocentní stranu (těch pár poslanců TOP 09, STAN a lidovců ví, o čem je řeč). Zároveň je při vyhraněnosti dnešních politických sporů jen těžko představitelné, že bychom přijali něco ještě radikálnějšího, například bonus pro vítěze voleb, aby mohl velmi snadno sestavit vládu. I takové nápady tu byly, ale bylo by jen těžko akceptovatelné mít v postkomunistické zemi vládu jedné strany, pro kterou hlasovalo třeba i méně než 40 procent voličů.

V českých podmínkách je prostě lepší být poměrně spokojený než být většinově nešťastný.

Stále na správné cestě

První svobodné volby si však zaslouží připomínku i kvůli jiným důležitým momentům. Velkým štěstím bylo vítězství partnerských převratových hnutí v obou částech federace. Málo se připomíná, že složitá verze předchozí federalizace fungovala jen ve spojení s ústavně zaručenou "vedoucí úlohou komunistické strany", která předem přikazovala, co mají poslanci poslušně schvalovat.

Jakkoliv se nespokojenost s federací projevila prakticky okamžitě po převratu, spolupráce českého Občanského fóra a slovenské Veřejnosti proti násilí zvládla překonávat ještě dva roky ty největší vzájemné spory. Teprve když v roce 1992 zvítězily nástupnické národně založené strany ODS a HZDS, celé soustátí se rychle rozpadlo.

Můžeme jistě žalovat na historii a rozjímat, co mohlo být jinak a třeba ještě o kousek lépe. Nic to ale nemění na tom, že první svobodné volby bychom si v česko(slovenských) dějinách měli s radostí a hrdostí připomínat stejně mohutně, jako to činíme se studentskou demonstrací ze 17. listopadu.

Touha po vítězství demokratů a respekt k reprezentaci menších názorových proudů je tou správnou cestou i po třiceti letech a je to něco, co snad stále ještě definuje Česko.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 6 hodinami

Bayern i v oslabení zvládl bundesligový zápas ve Fürthu a vyhrál 3:1

Fotbalisté Bayernu Mnichov porazili v předehrávce 6. kola německé ligy Fürth 3:1, přestože proti nováčkovi hráli takřka celý druhý poločas v oslabení. Po úvodní remíze vyhráli v sezoně páté utkání za sebou a vedou neúplnou tabulku o tři body před Wolfsburgem, který má sobotní zápas k dobru.

Skóre otevřel v 10. minutě Thomas Müller, po půlhodině hry zvýšil na 2:0 Joshua Kimmich. Tři minuty po začátku druhého poločasu ale dostal za ostrý faul červenou kartu Benjamin Pavard a bavorský tým se v deseti na výhru ještě hodně nadřel. Ve vyhrocené atmosféře dostal žlutou kartu v 64. minutě i trenér Bayernu Julian Nagelsmann.

Uklidnění úřadujícím šampionům přinesl v 68. minutě vlastní gól Sebastiana Griesbecka, po němž Bayern vedl už o tři branky. V závěru už jen zkorigoval stav přesnou hlavičkou Cedric Itten.

Aktualizováno před 6 hodinami

Brabec vnímá po debatě o Turówě posun, příští týden se sejde s polským ministrem

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) vnímá po pátečním jednání expertních týmů významný posun v některých bodech ohledně polského hnědouhelného dolu Turów. Příští týden, pravděpodobně v pondělí, bude jednat s polským protějškem Michalem Kurtykou, později opět zasednou i odborné týmy.  Polský prezident Duda ke sporu řekl v televizi, že se Polsko nemůže připravit o 7 procent energetického trhu a že vybízí k dialogu.

Podle Česka důl Turów u česko-polské hranice mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích. Soudní dvůr Evropské unie v pondělí uvalil na Polsko pokutu půl milionu eur denně (asi 12,7 mil. Kč) za neuposlechnutí předchozího soudního příkazu k přerušení těžby v dole.

Unijní soud už v květnu vydal na základě české žaloby předběžné rozhodnutí o zastavení těžby v dole. Polská vláda reagovala oznámením, že důl zavřít nehodlá, a stejné stanovisko zaujal také generální ředitel společnosti PGE, vlastníka dolu. Náhlé zastavení těžby by podle Polska ohrozilo energetickou bezpečnost země a tisíce pracovních míst. Soud následně vyměřil Polsku zmíněnou pokutu.

Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro v pátek podle agentury PAP řekl, že Soudní dvůr Evropské unie neměl v dané etapě sporu o důl Turów právo uložit Polsku pokutu. Spor o Turów před unijním soudem ještě nedospěl k verdiktu. 

Brabec nechtěl být ohledně možné dohody konkrétní. "Dokud není domluveno všechno, není domluveno nic. Nicméně bylo několik bodů, které byly významně sporné celou dobu. Dnes po jednání vnímám posun v některých a uvidíme. Nechci konkretizovat," řekl v pátek. "Jsem rád, že se i po dnešním jednání přiblížil kompromis, který snad bude přijatelný pro obě strany, který snad budou umět schválit obě vlády," doplnil liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Zdroj: ČTK
Další zprávy