O výroku roku 2020 je asi rozhodnuto. "My se velmi omlouváme, nás to hrozně mrzí, ale nejsme schopni v dané situaci to zvládat." Vyřkla jej v zoufalství šéfka pražských hygieniků Zdeňka Jágrová, a to nikoliv během vrcholu očekávané podzimní vlny koronavirové pandemie, ale při pouhých nízkých stovkách nakažených.

Od březnového umrtvení ekonomiky se přitom půl roku připravujeme na možný návrat viru, kdy jsou veškerá opatření podmíněna tím základním: tedy že nakažené dokáže hygiena rychle dostat do svého hledáčku. Výsledek? Trasovat dnes dokážeme maximálně 400 lidí denně, po přijetí nových opatření to bude snad 750.

Nemocní lidé tak ztrácí svou hodnotu, jednoduše neexistují, protože je zdravotnický systém neumí ani po půlročních přípravách pořádně zachytit. Ti zdraví na tom ale nejsou o moc lépe, protože při tomto vývoji budou velmi brzo nemocní také.

Raději kapitulaci

Hned od března na vládu Andreje Babiše pršela kritika ze všech stran. Ale snad až čas pokročí, budeme schopni shodnout se na tom, že prvotní brutální hibernace země při nedostatku jiných dobrých možností byla provedena včas a znamenala pro republiku velké plus.

Co ale Babiš a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v březnu a dubnu takto získali, postupně úplně promarnili. Těm, kteří je přivedli k prvotnímu správnému rozhodnutí, už vládní politici později bohužel nepopřáli sluchu.

Jedním z takových lidí, kteří se zkraje roku ocitli na správném místě se správnými informacemi, byl i lékař Pavel Hroboň, který už v březnu během totální izolace v rozhovoru pro Aktuálně.cz rýsoval další kroky: "Pokud opravdu nejbližší dny potvrdí úspěch plošných opatření, přijde čas na změnu strategie. Mohli bychom je pak postupně a částečně nahradit fungujícím systémem takzvané chytré karantény. Tedy rychlou identifikací lidí, s nimiž nakažení přišli do kontaktu, a jejich následnou izolací doma. Umožnit by nám to měla data z mobilních telefonů. Tento koncept uplatňují například Jižní Korea, Tchaj-wan nebo Singapur. Podmínkou jeho úspěchu je ale rychlé testování a přísné dodržování individuální karantény." 

A nebyl sám. Třeba ekonom Daniel Münich a jeho kolegové z CERGE mluvili úplně stejně. Právě Münich už v březnu v jiném rozhovoru avizoval nevyhnutelný krok B: "Je třeba napřít veškeré síly k chytrému potlačování epidemie kvalitním masivním testováním. Pak můžeme přejít z umrtvující plošné karantény na tu cílenou. Dnes jsme v tomto ohledu stále jen na začátku, přitom je to cesta, která nabízí obrovské společenské výnosy. Dokonce bych řekl, že nám vlastně ani žádná jiná nezbývá. Tedy kromě kapitulace před koronavirem." 

Tehdy tomu spousta expertů věřila. Jednoduše proto, že se nenabízela žádná alternativa. Jenže je září a Praha kolabuje už při méně než 200 nahlášených onemocněných. Z nepochopitelných důvodů jsme si vybrali kapitulaci.

Léto plné plkání

Jak se to mohlo stát? Není přece nic těžkého vyčlenit stovky milionů korun na potlačení akutní zdravotní krize, masivně navýšit stavy na hygieně, využít chytrých technologií a apelovat na osobní obezřetnost.

Vládě se ale takové řešení velmi brzo začalo zdát drahé a zbytečné - vir třeba zeslábne a zmizí, navíc kdesi vyrábí už i vakcínu a vůbec, ono to nakonec ani na jaře přece nebylo tak hrozné. Výsledkem je zoufalá paní Jágrová, která si stěžuje, že "zaměstnanci mají už dávno vyčerpané všechny přesčasové hodiny".

Tento "analogový" způsob boje z virem v "digitálním" 21. století nemůže samozřejmě uspět. Není žádný problém automatizovat celý proces trasování i s pomocí lidí bez dokonalého hygienického vzdělání. Dnes si u nás má ale nemocný při mnohadenním čekání na telefon z hygieny sumírovat na papír kontakty a přitom nemá k dispozici ani jasnou šablonu, jak je sepisovat a čemu přikládat důležitost.

Navíc je nepochopitelné, jak jsme si tak bohorovně mohli s létem sundat roušky, protože mnozí to považovali za jasný signál, že starý dobrý svět je zpět a hrozbu máme za sebou.

Už dnes je jasné, že dosti tragickou úlohu sehrála i média. Babiš paradoxně konal správně na jaře, když šel proti tehdejšímu prvotnímu mediálnímu sentimentu o viru slabším než chřipečka a rozhodl se pro kompletní hibernaci země. Pak si ale už nenechal radit odborníky, protože získal mylný dojem, že je premiantem a dítětem štěstěny. Podvolil se tak nejprve hudrání na rouškový komunismus a žvástům o náhubkové mentalitě, takže na rozdíl od mnoha jiných evropských států nechal lidem sundat roušky na léto i ve vnitřních prostorách. To byla velká chyba.

Při plánování chytré karantény se stejně tak lekl mediálního verbování proti údajnému totalitářskému ataku na naše soukromí, ač chytrá karanténa bez dat z mobilů a platebních karet je prostě neúčinná. Tím pádem rezignoval i na reformu decentralizovaného systému hygienických stanic v něco, co bude schopno řešit více než jednu plíseň kdesi ve školní jídelně.

Babiš se rád portrétuje jako silný vůdce. Ale proti viru dokázal zavelet jen k prvnímu útoku. Pak už odvahu ztratil.

Až bude hůř, tak pak ano, bude líp

Snad nejabsurdnější se zpětně zdá obava, že by celé mohutné posílení trasování a chytré karantény bylo příliš drahé: stovky milionů? Nebo snad dokonce miliarda na testování zdravých lidí!?! To si napjatý státní rozpočet v recesi opravdu nemůže dovolit, unisono tvrdila vláda.

Jak směšně to dnes vypadá. Pro méně než deset miliard ze státního se dnes už nikdo ani nesehne. Ale na zásadní posílení hygieny, aby zvládla trasovat tisíce a tisíce nemocných, samozřejmě stále není.

Bude muset být ještě asi bohužel o hodně hůř, než "bude líp".